Ve třetí části seriálu Komiksové procházky Smolíkové a Procházky se v časopise Čtenář věnujeme základním vyjadřovacím prvkům tohoto média. Dostupné zde.
Abeceda komiksu pro čtení i tvoření
O komiksu se musíme umět domluvit, ať už ho chceme číst, diskutovat o něm či ho tvořit. A k takovému zaobírání se komiksy potřebujeme kupu nových slov či výrazů, jejichž obsah nabývá v souvislosti s komiksem nových významů. V článku si opět neklademe cíle vědecké, takže budeme volit slova používaná a snadno pochopitelná na úkor přesnějších, leč hůře srozumitelných termínů odborných.
Pole, rámeček
Základem komiksu je rozkreslení příběhu či akce do po sobě jdoucích polí, mnohdy ohraničených černým rámečkem. Sekvence neboli posloupnost obrázků v polích je nejtypičtějším komiksovým projevem. Prohlížejí se zleva doprava, odshora dolů. Pokud se autoři rozhodnou změnit návaznost polí oproti zavedeným postupům, přidává výtvarník šipky, které čtenáře na správné pořadí navedou.
Velikost polí ani tvar nemusí být shodné, rámečky se mohou částečně překrývat. Čtenář je může vnímat obdobně jako filmové záběry, často se střídá pohled na celek s detailem. Vedle sebe se mohou odehrávat dvě dějové linie či odvíjet dvě časové roviny. Čtenář si musí aktivně propojovat po sobě jdoucí pole, představovat si a přemýšlet, co zůstalo „mimo záběr“.
— Strip
Vodorovný pás polí, často tří až pěti, se kterým se běžně setkáváme v novinách či časopisech. (Asi nejznámější stripy na světě píše a kreslí Jim Davis a vycházejí už čtyřicet let. Ano, mluvíme o proslulém línem kocouru Garfieldovi.)
— Stránka
Většinou tvořená třemi až čtyřmi stripy. V časopisech často komiksy vycházejí na pokračování a jeden díl bývá rozložen na jednu stránku. Pokud komiks vzniká na větší ploše, počet polí na stránce může být velmi proměnlivý. Například úvodní strana příběhu může být jen jedním polem.
— Kreslený vtip
Většinou jednopolíčkový výjev, který využívá bubliny, aby něco vtipně vystihl či zesměšnil, v zahraničí se nazývá cartoon.
Text napsaný v komiksu
Přestože existují komiksy bez textu, pro většinu komiksů je typická kombinace obrazového vyprávění a textu, u kterého převažuje přímá řeč. Text může být napsaný ručně či vysázený vhodným fontem. Převažuje kurzivní bezpatkové písmo, mnohdy je text tvořený výhradně velkými písmeny.
Bubliny jsou prvním prvkem, který každého v souvislosti s komiksem napadne. Existuje nespočet způsobů, jak bubliny výtvarně pojednat, nicméně vždy se rozlišuje pět způsobů zápisu textu:
— Bublina mluvící
Promluva je nejčastěji umístěna do oválné bubliny se zobáčkem, který míří k ústům hovořící postavy. Těchto promluvových bublin může být víc a mohou být pospojovány jako korálky na provázku. Pokud spolu postavy hovoří, bývají jejich promluvy v bublinách uspořádaných cik cak. Čtenář bubliny v jednom poli čte opět v pořadí zleva doprava a odshora dolů.
—Bublina myslící
Obláček vznášející se nad hlavou postavy, ke kterému často vedou bublinky vycházející z temene hlavy. Obsahuje vnitřní hlas, tedy to, co si postava jen myslí.
— Bublina křičící
Pokud postava křičí, může být hlasitost a emotivnost zvýrazněna ostrými výběžky bubliny, která pak připomíná hvězdici. Často je font větší a odlišuje se od textu běžných promluv či je pozadí barevně zvýrazněno.
— Zvuk
Pokud jsou citoslovce umístěna v křičících bublinách, ale původcem zvuku není postava, chybí bublině zobáček.
— Vypravěč
Malý rámeček s textem umístěný v poli či pod polem obsahuje text vypravěče, který popisuje, co se děje. Většinou jsou zde souvislosti, které by bylo obtížné či zdlouhavé vyjádřit obrazově nebo v přímé řeči. Například upřesňuje, kdy a kde se děj odehrává, či propojuje jednotlivé části příběhu.
Pro lepší pochopení, proč znát význam jednotlivých druhů bublin, je vhodné dodat, že veškeré komiksy na světě používají právě tyto druhy. Tedy ať čtete komiks frankofonní, angloamerický či japonskou mangu, hravě rozpoznáte způsob mluvy jednotlivých postav.
Texty v pozadí komiksu
Přestože jsou komiksy textově střídmé, autor komiksu popíše papírů hromady. Komiks totiž, podobně jako film, vzniká na základě scénáře, který obsahuje nejen text bublin, ale i podrobný popis scén. V podstatě je každý obrázek v rámečku podrobně popsán, včetně pohledu na hrdinu či objekt (detail, polodetail...). Scenárista musí výtvarníkovi co nejvíce přiblížit svou myšlenku. Scenárista tedy nevymýšlí jen děj, ale i jeho rozvržení na stránku a do jednotlivých polí, mnohdy přidává poznámky i o zvoleném záběru. Není neobvyklé, že předkreslí rozvržení do tzv. storyboardu.
Obrazové prostředky
Kreslíř je plnohodnotným spolutvůrcem, který scénář dotváří, vdechuje mu život. Na základě textového rozpisu scén volí výtvarné pojetí, do kterého vkládá svou vizi, svůj pohled na příběh. V rámci jednoho komiksového příběhu se kupříkladu může měnit výtvarná technika, střídat pasáže černobílé a plnobarevné. Výtvarná složka vypráví příběh a kóduje ho do celé palety obrazových znaků.
V komiksu je tedy nezbytné, aby se čtenář naučil číst obrazové znaky a rozuměl jejich zakódovanému významu:
— Piktogram
Nejznámějšími obrazovými značkami je žárovka zastupující nápad, srdce ukazující zamilovanost, blesk naznačující rozčilenost. Srozumitelným symbolem je i samostatně použitý vykřičník či otazník. Piktogram je obrazový znak, který by měl být srozumitelný každému. To však neznamená, že se jejich významu nemusíme učit. Asi nejznámějšími a nejrozšířenějšími piktogramy jsou dopravní značky. Musí jim rozumět všichni řidiči, tím, že nejsou vázané na jazyk, jsou srozumitelné bez ohledu na znalost jazyka, dokonce i bez ohledu na znalost písma. Dalším příkladem piktogramu je panáček a panenka na WC. Najdete je všude.
— Speed-lines a motion-lines
Čáry naznačující pohyb mohou být za postavou, která utíká, mohou vycházet z hlavně pušky, ze které se vystřelilo, či „viset“ nad jablkem, které spadlo ze stromu. Výtvarník může pomocí tzv. speed-lines nakreslit i vůni linoucí se z hrnku kávy či třeba hrdinu, kterému je zima, až se chvěje. Tyto čáry tvoří dynamiku obrazu, která je doménou komiksového ztvárnění.
— Typografie
Způsob, jakým bylo něco vyřčeno, či charakter a intenzitu zvukového efektu může kreslíř pojednat zcela odlišným písmem, které je nedílnou součástí obrazového vyznění pole.
— Výrazy
Vzhledem k tomu, že nelze popsat uvozovacími větami, jak postavy mluví, ani jejich promluvy přiblížit intonací, kterou slyší divák filmu, tíha emocí spočívá na výtvarném pojetí. Vypjaté výrazy tváře či výrazná gesta patří k charakteristickým prvkům komiksu.
— Postava
Znázornění hlavních postav daleko více pracuje s výraznými tvarovými a barevnými prvky, které hrdinu odlišují od ostatních (účes, plášť, atribut apod.).
— Barevnost
Komiks může být samozřejmě černobílý, v případě barevných komiksů se setkáváme s důležitou rolí barvy jako symbolu, prvku, který dokresluje atmosféru či výraz.
Komiks je svébytné umění. A na prostředcích, které používá jako běžnou součást svého vyprávění, je to velice dobře znát. Kombinuje výtvarné umění, literaturu a originální grafiku. Má svá pevná pravidla. S těmi hlavními jsme se seznámili v tomto díle seriálu. Právě díky nim je toto dynamické obrazové vyprávění přístupné všem čtenářům, začínajícím i pokročilým. A vlastně i předčtenářům. Právě tahle vlastnost komiksu je prostě kouzelná.
