Fanoušci fantastiky mohou mít pocit, že v rubrice "Fantastický svět Walkerových" nepíšeme s Jiřím W. Procházkou nic nového. Besedy a hlavně semináře nás však utvrzují, že učitelé a knihovníci tento typ průvodce žánrovou literaturou vítají. Tentokrát měsíčník Čtenář uveřejnil v prázdninovém čísle díl o fantasy Young Adult a humorné.
Humor a „Young Adult Fantasy“ vpřed!
Ač se to zdá být k neuvěření, mnohdy je mezi těmi, kdo by měli mladé a začínající čtenáře do literatury uvádět, a literárními fanoušky nepřekonatelná zeď. Tvoří ji předsudky, na jejichž základě si učitelé, rodiče, ale i mnozí knihovníci činí nárok rozhodovat, co by měla nastupující generace čtenářů číst. Z velké části je to bariéra terminologická. Proto v další části našeho seriálu představíme nejen další subžánry fantastiky, ale také připojíme krátký slovníček pojmů, bez nichž se mezi mladými fanoušky a čtenáři fantastiky určitě neobejdete.
Přestože nás od sametové revoluce dělí už téměř třicet let, stojí za připomínku, že žánr fantasy nebyl vnímán jako vhodná součást knihovničky uvědomělého socialistického čtenáře. Západní autoři fantasy nebyli překládáni a jejich knihy se vnímaly jako braková literatura. Setrvačnost je strašný mechanismus. Přestože se po roce 1989 čeští nakladatelé hekticky snažili dohnat skluz a seznámit české publikum se vším podstatným, co se na poli fantastiky za posledních několik desítek let odehrálo, ne každého jejich horečná snaha zasáhla.
Dračí doupě a další aktivity – vhodné i pro knihovny
Podstatným prvkem fantastiky je totiž hravost, se kterou se čtenáři sdružují a aktivně se v žánru pohybují. Na conech, pravidelných setkáních fanoušků, jsou běžnou součástí přednášky, ve kterých fanoušci fanouškům referují o novinkách a zajímavých aspektech fiktivních světů. Běžné jsou znalostní kvízy, hry (deskové, roleplayingové i počítačové) a tvůrčí dílny. Fanoušci vstupují do svého oblíbeného světa literárními příspěvky, pokoušejí se vytvořit odpovídající kostým či ilustraci.
Fenoménem, který u jiných literárních žánrů nenajdete, jsou fantasy hry na hrdiny. Předobrazem legendárního „dračáku“ je americká hra Dungeons & Dragons. Hned po revoluci chtěl příručku k ní přeložit a mezi české hráče uvést Martin Klíma z nakladatelství Altar. Cena licence však byla tak vysoká, že nakonec vznikla v roce 1990 česká hra Dračí doupě. Na stolní hře, jejíž podstatou je vyprávění a celá hra probíhá v rovině dialogu s ručně psanými poznámkami, se kromě Martina Klímy podílela například fantasy spisovatelka Vilma Kadlečková, svou troškou do mlýna tehdy přispěl i spoluautor této rubriky.
Z výše napsaného vyplývá, že pozváním fanoušků fantastiky do knihovny nemůžete prohloupit. Chvíli však trvá, než se u vás zabydlí. Skvělým příkladem je třeba dobříšská knihovna, která odstartovala vlnu Bookconů, tedy fantasy víkendů v knihovně. Podle Tomáše Pipoty byla prvotním impulzem pro první ročník snaha najít vhodný prostor, kde by si mohli s kamarády zahrát „dračák“.
„Já tu fantastiku nečtu a nechápu“
Naposledy jsme tento povzdech vyslechli letos na Světě knihy při křtu audioknihy Soudné sestry. Pak se herečka Zuzana Slavíková, která knihu načetla, opravila a dodala, že až při práci na této nahrávce si uvědomila, o co tímhle postojem přišla. Soudné sestry napsal Terry Pratchett a tento britský autor je další z řady fantasy tvůrců, kterých si začíná všímat nejen český knižní, ale v posledních letech i audioknižní trh.
Není snad třeba ani zdůrazňovat, že u nás existuje velmi aktivní Klub Terryho Pratchetta a že jeho členové tuto humoristickou fantasy nejen čtou, ale také se scházejí, chodí do divadel, a to nejen na adaptace Pratchettových děl, každoročně organizují Trpaslicon – festival britského humoru, sci-fi a fantasy.
Zeměplocha, kterou nesou čtyři sloni a humor
Spoluautor tohoto článku má v nabídce přednášek pro starší žáky program Průlet fantastickými světy. Během této besedy kombinované s workshopem seznamuje žáky s historií fantastické literatury a pro užší zapojení a kontakt s posluchači používá mj. i pracovní listy. Jeden z úkolů je doplnit jednoslovný název humoristické fantasy, který začíná takto: „Země…“ Je zajímavé, že tato knižní série je mezi současnými teenagery takřka neznámá. Celý název Zeměplocha vyplní opravdu jen pár z nich. Terry Pratchett napsal v rámci této světově populární série 41 knih. Zeměplocha je etalonem humoristické fantasy, a pokud se čtenář do jakéhokoliv dílu začte, zpravidla si v následujících letech přečte všechny.
Parodie na Harryho Pottera i Pána Prstenů – a mnohé další
Humoristická (též „komická“) fantasy částečně funguje i jako parodie na ta nejslavnější fantasy díla. Nejen v Zeměploše, kde si Pratchett utahuje z Pána Prstenů či Conana, ale také ze známých pohádek či obecně známých mýtů. Pokud jsme u parodií, žáky také zaujme zmínka o parodiích na Harryho Pottera (Barry Trotter) nebo na Pána prstenů (Za pár prstenů).
Z praxe je známá věc, že výše uvedené humoristické či parodické texty se mnohem lépe čtou při skupinovém čtení.
Young Adult Fantasy – americký trik na dospívající čtenáře
Svět se mění a jinak se cítí a vymezují i současní dospívající. Velmi mladým fenoménem, který se ze stránek knih rychle překlopil i do filmových verzí, je žánr young adult literatury. S termínem ostatně přišla už více než před půl stoletím odnož Americké knihovnické organizace The Young Adult Library Services Association (YALSA), která stanovila, že do této kategorie budou spadat knihy určené dětem ve věku od dvanácti do osmnácti let.
Někdy tyto knihy, u nás drtivě překladové, vycházejí ve dvou verzích a liší se jen obálkami, takže děti si vyberou dětskou verzi, která by dospívající a dospělé mohla odradit. Dvě různé obálky měly třeba série o Harrym Potterovi či Jeho temné esence.
Proč právě v literatuře pro dospívající jmenujeme Harryho Pottera? Protože z praxe můžeme potvrdit, že dnes, po těch letech, si mnoho dospělých lidí stále myslí, že série Harry Potter o tom roztomilém kouzelníčkovi s hůlkou je pro asi tak sedmi- až devítileté děti. Ehm… Jenže Rowlingová postavila svůj příběh tak, aby s ním čtenáři doslova vyrůstali, což znamená, že poslední díly – určitě od Ohnivého poháru (4. díl – zabití spolužáka Voldemortem) jsou opravdu již pro náctileté čtenáře. Autor článku zažil, když totálně neznalí rodiče vodili do kin na zmíněný čtvrtý díl své sotva školní ratolesti, aby pak u scén pod vodou (Vzpomínáte na ty utopené spolužáky v jezeře?) hromadně a v panice utíkali s vyděšenými a na celé kino ječícími dětmi.
Další díla z fantasy šuplíku young adult znají snad všichni žáci na vyšších stupních základní školy. A kupodivu, jak můžeme potvrdit, mnozí přímo z knih. Při besedě či workshopu týkajícího se jejich oblíbených knih pak člověk překvapeně zjistí, že i ten „zakletý“ druhý stupeň základní školy čte více, než mnozí dospělí (zejména učitelé) tuší.
Nebudeme zde samozřejmě (na tomto výsostném knihovnickém poli) vysvětlovat obsah notoricky známých sérií. Stačí se jen zmínit o tom, že tyto série už mnoho let hýbou světem našich teenagerů. A je dobré si uvědomit, že se jedná o vysoce čtivé texty, na které se vrhnou i takzvaní „školní nečtenáři“. Jistě, už jsme si v minulých dílech tohoto seriálu řekli, že dnešní děti i mládež mají kolem sebe neuvěřitelné množství vizuálních a interaktivních vjemů, vedle nichž jsou knihy zdánlivě nezajímavé.
Na druhou stranu, zkuste se běžného „dospěláka“ zeptat, kolik knih přečte za rok. Spíše vám řekne, že na čtení nemá čas a že si radši pustí nějaký oddychový film apod. Prostě typické „školácké“ výmluvy.
Abychom lépe pochopili, jaké „objemné“ knižní série mladí čtenáři na celém světě (a podle vysokých prodejů i u nás) hltají, podívejme se jen na počet knih ve dvou sériích a počet stran:
— Písně ledu a ohně – pět knih: např. Bouře mečů – 1132 stran, Tanec s draky – 1184 stran
— Stmívání – čtyři knihy: např. Rozbřesk – 608 stran, Nový měsíc – 464.
Ano, opravdu se pořád ještě pohybujeme mezi teenagery a jejich oblíbenými knižními sériemi jako Labyrint, Zaklínač, Drakeni z Permu, Drenajské ságy nebo Jeho temné esence.
Od pohádkové fantasy dál
Dětští čtenáři, kteří hltali Letopisy Narnie, Alenku v říši divů, Čaroděje ze země OZ či Nekonečný příběh, po dvanáctém roce přecházejí ke knihám, kde ne vždy je zlo potrestáno a dobro odměněno, platonické vztahy se naplňují, pravidla světa i vlastních rozhodnutí se komplikují. Nic jim však díky obrovskému boomu young adult literatury nebrání zůstat věrni fantasy žánru a rozjet se třeba na nejbližší con seznámit se s dalšími fanoušky.
Připoutejte se, bude to jízda!
Jedeme na con aneb Trocha terminologie!
— Geek – nadaný a trochu asociální student či vědec. Typickým příkladem geeka je Sheldon a jeho přátelé z nejsledovanějšího TV seriálu Teorie velkého třesku.
— Nerd (česky též třeba „mimoň“) – význam podobný částečně předešlému výrazu. Nerdi jsou zpravidla velice výkonní jedinci, kteří se však neumějí sociálně pohybovat v běžné společnosti (např. TV seriál Ajťáci).
— Trekkie – fanoušci letitého TV seriálu a celovečerních filmů.
— Postapo – příběhy z postapokalyptické budoucnosti (po jaderné či chemické válce, po ekologické katastrofě či po útoku mimozemšťanů).
— LARP (Live Action Role Play) – hraní postav z domluveného příběhu, odehrává se ve městech či na táborech apod. Účastníci, kteří přímo hrají „divadelní“ role, si oblékají kostýmy, vytvářejí týmy atd. V současné době součást skoro každého letního tábora; témata jsou nejrůznější – třeba piráti, detektivové, pátrání po vzácných předmětech, ztroskotání na cizí planetě nebo středověký svět…
