Klářiny workshopy

V květnovém knihovnickém časopise Čtenář vyšel třetí díl rubriky Klářina kuchařka aneb deset receptů na workshopy v knihovně, který se věnoval práci s časopisy a novinami. Pokračování v aktuálním červnovém čísle se jmenuje "Medový hlas slavičích jazýčků" a nabádá knihovníky k většímu zájmu o audioknihy.

Časopisecké jednohubky stokrát jinak
Časopisy v knihovnách trpí, rozpadají se, trhají, jen s obtížemi odolávají luštitelům křížovek a řešitelům hádanek. Dlouho zkrátka nevydrží a rychle se zkonzumují. Jednohubky. Ovšem s mixem příchutí a ingrediencí. Můžeme ochutnat, zda nám takové texty vyhovují. Můžeme sami experimentovat, zda bychom sami něco nevytvořili.  

Pokračování najdete v článku na webu měsíčníku Čtenář.

Časopisecké jednohubky stokrát jinak

KLÁRA SMOLÍKOVÁ klara.smolikova@tiscali.cz

Časopisy v knihovnách trpí, rozpadají se, trhají, jen s obtížemi odolávají luštitelům křížovek a řešitelům hádanek. Dlouho zkrátka nevydrží a rychle se zkonzumují. Jednohubky. Ovšem s mixem příchutí a ingrediencí. Můžeme ochutnat, zda nám takové texty vyhovují. Můžeme experimentovat, zda bychom sami něco nevytvořili.

Časopisy jsou komunikačním prostředkem, který má oproti knize mnohá specifika. Pro čtenáře jsou díky inzertním stránkám cenově dostupnější, jsou tematicky pestřejší, přinášejí aktuální informace, ale také rychleji zastarávají. Knihu český čtenář nevyhodí. Přestože ví, že už ji číst nebude, obchází s ní aspoň knihovny a antikvariáty, aby ji někde udal. Periodický tisk s klidným svědomím použijeme na podpal, sušení hub nebo do mokrých bot.

Rozmixovanou dětskou výživu podávejte po lžičkách

Speciálně dětské časopisy bývají špatně viditelnou kategorií. Jejich aktuálnost spočívá ve střídá­ní ročních období, významných svátků a zachycení organizace školního roku, jinak se vyskytují v jakémsi koncentrovaném bezčasí. Neodolají nenechavým dětským ručkám a přitom uživatele bezostyšně vyzývají: Vybarvi si. Spoj. Doplň. Vystřih­ni!

K těmto nevýhodám se ale váže mnoho předností. Dětské časopisy uvádějí malé čtenáře do světa, jsou šifrovanou zprávou o naší kultuře, včetně kultury knižní. Připravují na četbu knih víc, než by se možná slušelo. Po jednotlivých soustech předkládají tu básničku, tu pohádku, výlet do historie, výpravu do přírody nebo aspoň nové slovo.

Ohlédnutí za dětskými časopisy

Není běžně známé, že autoři, kteří vytvořili zlatý fond dětské literatury, vše často nejprve testovali v dětských časopisech. Zde pokoušeli dětský vkus František Hrubín, František Halas, Václav Čtvrtek či Jiří Žáček, zde se ucházely o oblibu ilustrace Josefa Lady, Ondřeje Sekory, Adolfa Borna či Aloise Mikulky. Spiklenectví Mladé fronty, která vznikla v roce 1945 a vydávala dětské časopisy, a Státního nakladatelství dětské knihy, přejmenovaného později na Albatros, roztrhl až rok 1989. S privatizací nakladatelských domů uby­lo knih, které byly původně časopiseckou četbou na pokračování. Přišla však ještě jedna změna. Dětské časopisy přestaly cílit na školy a školky. Najednou nebylo možné odebírat časopisy ve stejném počtu, jako bylo dětí ve třídě, a vydavatelé se přeorientovali na individuální čtenáře.

Hrajeme si a čteme

Časopis počítá s tím, že se jeho čtenář soustředí podstatně kratší dobu, proto mu předkládá pestré materiály, střídá rubriky, hraje si s nápaditou grafickou úpravou, posiluje obrazovou složku. Nikdy nezapomíná na herní prvek. Dospělý čtenář nalistuje sudoku, horoskop či si udělá kvíz, dospívající se vrhá na žebříčky oblíbenosti filmů či hud­by, účastní se soutěží nebo slepí vystřihovánku kosmického korábu, děti si lámou hlavy nad rébusy, hledají rozdíly nebo pojmenovávají obrázky v malovaném čtení.

Nezastupitelná je role časopisu především u dět­ských čtenářů, kterým pomáhá rozvíjet slov­ní zásobu, ponouká je aktivizačními výzvami prozkoumávat obrazová i textová sdělení. Bez té­to fáze se jen těžko vybudují návyky, které usnadňují orientaci v rozličných mediálních sděleních.

Mediální výchova

Zajímavé je, že mediální výchova, jedno z průřezových témat, které musí realizovat školy základ­ní i střední, příliš nemyslí na knihy. O to víc se ale věnuje periodickému tisku, a to nejen prostřednictvím podpory kritického čtení, ale i skrze vlast­ní tvorbu. Zde se otevírá prostor pro spolupráci s knihovnami, které na rozdíl od škol odebírají velké množství novin a časopisů.

Recepty pro poučné hraní s PŘEDŠKOLÁKY

• Inspirujme se hravými aktivitami, úkoly a hádankami v časopisech. Hledejme rozdíly, pojmenovávejme tvary, barvy, spojujme podobné, hledejme opaky, hrajme si s písmeny či číslicemi.
• Nemusíme vždy využít přímo stránek z časopisu, za pomoci kopírky si snadno vytvoříme vlastní hádanky. Třeba připravme listy se zadáním najít a spojit ilustrace ze stejné pohádky, porovnáváním velikosti nakreslených knih či písmen, objevováním rozdílů na dvou fotografiích pořízených přímo v knihovně.
• Společně vymysleme příběh formou malovaného čtení, do kterého děti přispějí ilustracemi. Nebo si vytvořme stránky naší vlastní rubriky: třeba obrázky, jejichž názvy začínají na stejné písmeno nebo představující různé domácí mazlíčky.
• Povídejme si o časopisech: kde je kupujeme, jak často vychází, čím se liší od knížek. Ptejme se dětí, které rubriky mají rády a proč.

Recepty pro průzkum novin a časopisů s MLADŠÍMI ŠKOLÁKY

• 

  Stříhejme a lepme! Vytvářejme dioramata s postavami z oblíbených knížek, motivujme k vytváření vesmírných raket, měst či zoologických zahrad inspirovaných časopiseckými vystřihovánkami.

• Zpracujme po částech rubriku o tom, co znamenají přísloví, rčení či pořekadla. Hrajme si s doslovnými významy: Vzal nohy na ramena. Jako pytel blech. Padají trakaře.
• Povídejme si o různých časopiseckých rubrikách, učme děti rozpoznávat rozhovor, zprávu, čtení na pokračování nebo reportáž.
• Všímejme si, jak jsou časopisy graficky upravené – velikosti titulků, řazení textů do sloupců, popisky pod obrázky, mezititulky apod.
• Hrajme si na novináře. Nechme holky a kluky vymýšlet titulek k článku, vybrat vhodný obrazový doprovod, zvolit vhodné téma pro určitý časopis.

Recepty pro ochutnávání periodického tisku se STARŠÍMI ŠKOLÁKY

• Vyhlašujme soutěže, které budou podporovat čtenáře v psaní různých článků.
• Hrajme si společně na redakci časopisu. Rozdělme si role „kdo je kdo“ v redakci: šéfredaktor, fotograf, novinář, editor, jazykový korektor nebo grafik. Máme-li možnost práce na počítačích, zkoušejme si různou typografickou úpravu jedno­ho textu. Pořizujme fotografie k zadanému člán­ku, ale i třeba k reklamě na knížky.
• Představujme v tematických pořadech pestrou nabídku časopisů pro děti a mládež, které v knihovně jsou. Vysvětlujme zaměření žánrových časopisů na různé cílové skupiny (pro modeláře, rybáře, zahrádkáře, sportovní fanoušky nebo hráče počítačových her).
• Učme holky a kluky rozeznávat různé typy reklamních sdělení v tiskovinách: inzerci a PR člán­ky. Vysvětlujme si, proč tam reklama je (zlevňuje cenu časopisu) a proč taková sdělení musíme brát s rezervou.
• Porovnávejme, jak o stejné události informují různé noviny.

Recepty pro novinářské experimenty se STUDENTY a POKROČILÝMI ČTENÁŘI

• Podporujme čtenáře v psaní článků. Upozorňujme na možnosti elektronického publikování recenzí na knížky na různých internetových stránkách.
• Vybízejme čtenáře k psaní rozhovorů se spisovateli, ilustrátory či nakladateli, reportáží z veletrhů, autorských čtení či dalších literárních akcí. Pomozme zprostředkovat publikování takových článků v místních novinách či školních časopisech.
• Nebojme se vlastního knihovnického časopisu, do kterého by přispívali čtenáři, může být jen elektronický a umístěný na webových stránkách knihovny.
• Uspořádejme workshopy o publicistice, zasvěťme zájemce do tajů tiskových a novinových zpráv, kouzel popisků, výběru fotek k článkům či vedení nezávislých rozhovorů.
• Zvěme do knihovny novináře a mediální odborníky na besedy o úskalích publicistiky.

Děti periodický tisk zajímá, nemají před ním takový ostych jako před knihou. Smyslem work­shopů inspirovaných časopisy však nemusí být jen průprava ke čtení knih, ale též výchova pouče­ného čtenáře novin a časopisů. Na rozdíl od knih se v těchto tiskovinách setkáváme s reklamními sděleními. Čtenáři by měli být schopni odhalit zkreslování, zamlčování, podbízení a manipulaci. Starší čtenáři pak mohou aktivně vstupovat do tvorby mediálního sdělení.

Se středoškolskými studenty jsme jeden rok připravovali časopis pro dětské čtenáře knihoven, jiný rok tvořili magazín společně s žáky z norské partnerské školy. Zapojil se každý a vlastní práce v redakčním týmu vždy vydá za několik přednášek o médiích. Dobrou zkušenost mám i s oslo­vováním regionálních redakcí, aby daly prostor reportážím a dalším článkům, které napsali z růz­ných knižních akcí sami studenti.

Pro menší děti jsem zase řadu let přispívala vlastními články do dětských časopisů a vím, že knihovníci mají ostych využívat nápady a náměty ze stránek časopisů pro vlastní akce, což je ško­da. Vydavatelé by mnohdy aktivitu ze strany knihovníků sami rádi podpořili.

Medový hlas slavičích jazýčků
Čtenářské návyky se mění. Ve zrychlené době si neustále něco nárokuje naši pozornost, v bytě běží televize, v dětském pokojíčku i pracovně poblikává obrazovka počítače, cestujeme, usínáme i odpočíváme s mobilním telefonem připojeným na internet neustále na dosah. Na klidné čtení ani předčítání zbývá čím dál méně času. A co z nevýhod moderních technologií udělat výhodu? Stejně jako přibývá čtenářů elektronických knih, dochází ke znovuobjevení knih mluvených.

Pokračování najdete v článku na webu měsíčníku Čtenář.

Medový hlas slavičích jazýčků

KLÁRA SMOLÍKOVÁ klara.smolikova@tiscali.cz

Čtenářské návyky se mění. Ve zrychlené době si neustále něco nárokuje naši pozornost: v bytě hraje televize, v dětském pokojíčku i v pracovně poblikává obrazovka počítače, cestujeme, usínáme i odpočíváme s mobilním telefonem připojeným na internet, neustále na dosah. Na klidné čtení a předčítání zbývá čím dál méně času. Nešlo by z nevýhod moderních technologií udělat výhodu? Stejně jako přibývá čtenářů elektronických knih, dochází ke znovuobjevení knih mluvených.

Vyprávění příběhů a předčítání jsou činnostmi prověřenými staletími. Dnešní doba však klade důraz na samostatnost, soběstačnost, individualitu. Nepohybujeme se ve smečkách, ale každý sám. Na společné vysedávání kolem ohně nebo u knihy v salónu není čas a „nejsou lidé“. A tak nám chybí hlas, který by nás doprovázel na dlouhých cestách městskou dopravou nebo autem, při běhání či posilování, při vaření nebo žehlení.

Přečti mi to znovu

Každý rodič, ač rozhodnutý dítěti číst pravidelně, hodně a při každé vhodné příležitosti, zákonitě dospěje do bodu, kdy toho má dost. Leze mu krkem po stopadesáté číst stejnou pohádku, slovo od slova a za přísného dohledu malého posluchače, který bedlivě sleduje, zda ani písmenko nebylo vynecháno. I ten nejobětavější rodič se může dostat do fáze, kdy všechny kampaně na podporu čtení upřímně nenávidí a jediné, co chce, je pořádně se vyspat. Jakmile totiž ulehne s dítětem do postele k večernímu čtení, usíná.

A tady je první moment, kdy naše dobré úmys­ly může zachránit audiokniha. Možná si vzpomenete, jak jste si v dětství pouštěli dokola černou gramofonovou desku s Hurvínkem nebo přetáčeli na tužce kazety s nahrávkou Harryho Pottera. Mluveným knihám nevadí, když jsou poslouchány stále dokola, jejich interpreti v peřinách při večerním čtení neusínají a poradí si i se záludnostmi bohatého jazyka, jaký najdeme třeba v pohádkách Václava Čtvrtka nebo ve Fimfáru Jana Wericha. Nemám tím na mysli, že by dítěti nemělo být předčítáno. Jen chci upozornit na jednoduchý způsob, jak společně sdílet příběh třeba při ces­tách autem nebo jak spolu usínat při pohádce.

Došly gramofonové jehly

V současné době narůstá zájem o přímé stahování audionahrávek ve formátu MP3 do počítačů či mobilních telefonů. Režiséři zvukových knih si nelámou hlavy, jak nahrávku vměstnat do nějaké přijatelné délky, aby se kniha průměrného rozsahu neroztahovala na osmi kazetách. Mohou se pustit do nahrávání nekrácených audioknih o dél­ce třiceti a více hodin. Narátora pak citlivě vybírají a vedou tak, aby posluchač mohl hlas audioknihy vnímat jako svůj vlastní vnitřní hlas a knihu si užít, i když zrovna popojíždí v dopravní zácpě.

Mluvené slovo může doprovázet tetičku při ple­tí zahrádky, či kloučka při lepení papírových raketoplánů. Nemalý význam má pro ty, kteří se čtením zápasí kvůli únavě očí nebo dokonce zra­kovým vadám. Moci „číst“ a mít zavřené oči, číst a zrak využívat k něčemu jinému, to zní přece lákavě.

Porce emocí navíc

Někdo nepřečte knihu pomalu ani po půl roce čtení, ale vyposlechne tři knihy měsíčně. Další u mluveného slova pracuje. Je to tedy řešení z nouze? Číst a vlastně nečíst? Rozhodně není. Každý spisovatel vám potvrdí, že až když si přečte text nahlas, pozná, zda se mu povedl. Přednes odhalí kostrbatosti, nelítostně poukáže na nezvládnutý rytmus. Jakmile se však kniha povede, kvalitní přednes narátora ji povýší a rozvine.

Jinou kapitolou jsou dramatizace, ať už rozhlasové, nebo určené rovnou pro audionahrávky. My však zůstaneme u ryzích audioknih. Nejnovějším trendem je vydat knihu papírovou souběžně s knihou zvukovou. Nakladatelé totiž zjišťují, že tato dvě média si nekonkurují, dokonce se vhodně doplňují.

Kdo poslouchá, čte

Výzkumy potvrzují, že poslouchání knih děti od čtení rozhodně neodvádí. Naopak, pomáhá nejen předčtenářům, ale i začínajícím čtenářům. Audioknihy rozvíjejí slovní zásobu, podporují fantazii a učí potřebným návykům, tedy soustředění, schopnosti plynule vnímat delší text a rozumět mu, v neposlední řadě vedou k potěšení z příběhů. To že jsou zprostředkovány poslechem, ne četbou, nijak nevadí. Naopak: naposlouchání správného, znělého přednesu zlepšuje u dětí vlastní vyjadřování.

RECEPTY PRO POSLOUCHÁNÍ S PŘEDŠKOLÁKY

• Nabízejme rodičům malých dětí audioknihy a vysvětlujme jim, že nejde o náhražku čtení, ale doplněk, vhodný kupříkladu pro společný zážitek z četby v autě či při vykonávání domácích prací.
• Používejme zvukové nahrávky knih jako kulisu u výtvarných a jiných dílen v knihovně.
• Využívejme audioknihy jako motivaci k akti­vitám typu kreslení, nacvičení scénky apod.
• Povídejme si společně nejen o čtení, ale i o vyprávění, předčítání, rozhlasových pohádkách.
• Hrajme si s hlasem. Kolika různými přednesy lze pronést jednu větu z pohádky? Jakým hlasem mluví vlk z Červené Karkulky? Jakým babič­ka a vnučka?

RECEPTY PRO VELKÉ UŠI MLADŠÍCH ŠKOLÁKŮ

• Společně poslouchejme vybranou pasáž, kterou zároveň žákům nakopírujme, aby mohli text souběžně sledovat na papíře a zaškrtávat si neznámá slova či pasáže, ve kterých je odpověď na nějakou před poslechem položenou otázku.
• Motivujme k poslouchání, mějme audioknihy jako alternativu k papírové knize.
• Upozorňujme nejen na audioknihy, ale i na rozhlasové pořady. Zkoušejme s dětmi čtení nahlas a nahrávejme si ho.
• Nabízejme holčičkám a klukům audiovize příběhů, které jsou čtenářsky náročnější, ať už je to kvůli datu vzniku, stylu či slovní zásobě.
• Vybízejme k srovnávání. Jak text přečtu já, jak ho pojal herec v audioknize?

RECEPTY PRO ZMLSANÉ UŠI STARŠÍCH ŠKOLÁKŮ

• 

  Upozorňujme na projekty typu Vem Boženu do metra a Vem Aloise na kolo, které nabízejí Babičku Boženy Němcové, díla Aloise Jiráska, Malostranské povídky Jana Nerudy nebo Škvoreckého Zbabělce volně ke stažení na webu Českého rozhlasu.

• Poslouchejme společně vybrané úryvky z audio­knih a pak o nich diskutujme. Nechme posluchače shrnout, co slyšeli, či předvídat další děj, popsat postavy či vztahy mezi nimi.
• Inspirujme se způsobem práce s audionahrávkami používaným při výuce cizích jazyků, jen tentokrát bude poznávaným jazykem čeština lite­rárních děl. K vybrané ukázce připravme před poslechem sadu úkolů (doplnění chybějících slov, určení správnosti u vybraných výroků apod.), které budou posluchači vyplňovat.
• Poslechem první kapitoly navnaďme žáky k přečtení celé knihy.

RECEPTY PRO USPĚCHANÉ  STŘEDOŠKOLÁKY

• Využijme závislost středoškoláků na mobilních telefonech a nabídněme jim s sebou audioknihu nejen do tramvaje, ale i posilovny či při procház­ce se psem.
• Zapojme starší čtenáře do hlasitého čtení při akcích pro mladší čtenáře. Vytvářejme s nimi podcasty o literatuře, třeba o knižních novinkách, které můžeme umísťovat na web knihovny.
• Pořádejme tematické pořady o audioknihách, v nichž představíme žánrovou pestrost, konkrétní tituly i jednotlivé tvůrce zvukových knih.
• Používejme ukázky z audioknih v komponovaných pořadech o literatuře – zahraniční, staré či žánrové, ale nebojme se je využít i jako upozornění na knižní novinky v knihovně.
• Upozorňujme na přednosti zahraničních audioknih při výuce cizího jazyka.
• Seznamujme čtenáře knihoven se soutěží „Audiokniha roku“ a dalším děním kolem zvukových knih, například s portálem Naposlech.cz.

Málokdo se pozastavuje nad poklesem počtu posluchačů rozhlasových pořadů mezi dětmi, ale tento trend má negativní dopad na čtenářskou gramotnost dětí, které se samy u čtení jen s obtížemi zklidní nebo mají cestu ke knize ztíženou jinak. Každý, včetně dětí, se dnes umí (pokud samozřejmě chce) vyvázat z diktátu televizního vysílání a vytvořit si svůj vlastní program, tedy pouštět si filmy z DVD a pořady z archivů na webu. Nyní je načase pokusit se o podobnou emancipaci v poslouchání mluveného slova. Ostat­ně možnost poslouchat rozhlasové pořady přes internet pozvolna pomáhá zvýšit počty dětí, které si je pustí.

Knihovny mají audioknihy většinou zařazené v hudebním oddělení, takže mnozí čtenáři o nich ani nevědí. Setkávám se však i s nedůvěrou knihovníků vůči audioknihám. Nerozumím tomuto postoji. Nikdo přece nezpochybňuje, že hlasité předčítání je prvním krokem ke čtenářství. Slyšet zvuk napsaného textu pronášeného se správnou intonací, verbálním frázováním a bezchybnou artikulací je cestou ke knize osvědčenou zkušeností škol v zahraničí. Proč by tento nástroj vedoucí ke čtenářské gramotnosti a zároveň způsob, jak si knihu užít a mít z ní potěšení, nemohl být využíván i v knihovnách?

Foto archiv autorky