Časopis Čtenář se v březnovém čísle zaměřuje na knihovny Moravskoslezského kraje. Navzdory vzdálenosti do těchto končin jezdíme s Jiřím na besedy často, takže se nám třetí díl rubriky Knihovnický cestopis aneb Walkerovi na cestách po knihovnách psal jedna báseň. Jmenuje se Od Bruntálu po Opavu.
V Moravskoslezském kraji si čtenáři loni vypůjčili nejvíc knih z celé republiky a my dodáváme, že jde o zemi zaslíbenou milovníkům literatury a fantastických žánrů. Jezdíme tam rádi a nezastaví nás vzdálenost ani nejisté počasí. Často se v autě smějeme, že už předem víme, kde je jaká odbočka, protože zdejší trasy známe jako své boty. Moravskoslezský kraj, ostatně i celá Morava se pro nás staly druhým literárním domovem.
Součástí všech cestopisů je líčení putování. Pro nás jsou cesty na severní Moravu a do Slezska v jednom fascinující: pokaždé se něco stane. Stáli jsme hodiny na „Dead Jedničce“ (cestovat po této parodii na dálnici je nezapomenutelné), objížděli jsme kamióny zablokovaný zasněžený kopec u Mohelnice, smýkali jsme se v ledových tobogánech do vesnic a vesniček, kde jsme druhý den měli mít literární a komiksové pořady. Známí se neustále diví, proč jezdíme tak daleko.
Daleko? Vždyť to jen nějakých čtyři sta kilometrů, odpovídáme.
Jen? Vždyť to je tam a zpátky jak cesta k moři.800 km do chorvatské Puly nebo na italskou Riviéru. A to jezdíte třeba třikrát měsíčně? Proč?
Protože nás severní Morava a Slezsko baví!
Knihovna plná komiksů
Ostrava má svůj styl. Průmyslová architektura k němu náleží stejně, jako cihlová sídliště utopená v zeleni vnitrobloků a v alejích hlavních tříd. Knihovna města Ostravy je v černouhelném městě výjimečná, jako je výjimečné postavení hornické Ostravy v republice. Ústřední knihovna, ke které patří dalších dvacet sedm poboček, nabízí čtenářům neuvěřitelné množství komiksů. To, že se zde přistupuje ke komiksovému médiu bez předsudků, dokazují i výstupy kreativců ze zdejšího PR oddělení. Jiří se s nimi potkal loni na vsetínském semináři o komiksu v knihovnách, kde se koncentrace takových nadšenců dala čekat. Ale Kláře to o dva roky dříve na semináři pro zaměstnance ostravské knihovny vyrazilo dech.
Milým zpestřením pobytu v ostravské knihovně je útulný byteček v posledním poschodí hlavní budovy, kde se spisovatelé potkávají s muzikanty, herci či pěvci hostujícími v divadle. Před Vánoci se zde Klára dělila s polskou pěvkyní o zážitky z pobočky Přívoz, ve které se pro projekt s dětskými čtenáři inspirovali její knihou Spolkla mě knihovna. Cílem projektu bylo seznámit dětské čtenáře s vývojem a funkcí knihoven, přiblížit širší veřejnosti knihovnu jako místo poskytující prostor pro vzdělání, zábavu a vzájemnou komunikaci a útočiště pro příjemné a účelné trávení volného času. A to vše z iniciativy knihovnice Bohdany Řimánkové na pobočce, která usiluje o podchycení zájmu romských dětí.
Knihovny bez předsudků
Vánoční setkání s přívozskými čtenáři, kteří docházejí do knihovny možná spíš jako do klubovny, nám připomnělo podobnou zkušenost z havířovské knihovny. Před návštěvou pobočky U Jeslí ve čtvrti Šumbark jsme byli upozorněni, že šesťáci, kteří se besedy zúčastní, jsou – mírně řečeno – demotivovaní. Paní učitelka, která je přivedla, charakterizovala rozpoložení třídy mnohem trefněji a velmi peprné a vypovídající byly i komentáře samotných žáků, kterými se před začátkem programu o knihovně vyjadřovali. Ta trpělivá žena nás i paní knihovnici varovala, že déle než dvacet minut pozornost neudrží.
Zvolili jsme komiksový workshop s Bublifukem a postupně jsme předsudky vůči knihám a prostředí knihovny odbourali. Třída nakonec odjížděla daleko pozdějším spojem, než bylo naplánováno, a my pevně věříme, že do otevřené náruče nadšené knihovnice Michaely Tobolové se někteří z nich vrátili.
To do bohumínské knihovny jsme mířili s obavami. Oba jsme měli domluvená tři setkání pro starší žáky, Klára navíc s náročným programem vycházejícím z knihy H.U.S. O přestávkách mezi besedami jsme na sebe pokřikovali: Ti moji byli skvělí! A co ti tvoji? Ti taky! Nechápali jsme to. Už od pohledu bylo jasné, že návštěvníci besed nejsou z rodin s vysokým kulturním kapitálem, přesto udrželi pozornost a o tématech s chutí diskutovali. Ptali jsme se paní knihovnice Jany Gieckové, čím to je, a ona se smíchem odpověděla: Protože sem chodí pravidelně.
Workshopy u hraniční řeky Olše
Není moc měst dál od Horních Počernic, odkud vyjíždíme na naše „spanilé jízdy“, než Český Těšín. Skutečnost, že leží na samé česko-polské hranici, hovoří za vše. Českotěšínská knihovna nás zaujala propracovaným způsobem pořádání literárních soutěží, jejichž součástí jsou i tvůrčí workshopy pro ty, kteří chtějí svou práci přihlásit. Právě na těchto mladých adeptech psaní jsme testovali aktivity z publikace Vstupte do literárního doupěte.
Ke skvělé atmosféře setkání přispívá i unikátní prostor funkcionalistické kavárny a čítárny AVION, chutné zákusky mladých cukrářů, které se zde podávají, a organizační nadšení Dany Zipserové. Koneckonců – kdo by odolal nabídce bydlet v Polsku a na přednášky chodit po hraničním mostě přes řeku Olši?
Musíme však zmínit ještě jednu novinku, za kterou stojí paní ředitelka Jana Galášová, a to nový výpůjční pult s motivy z knihy Zakousněte se do knihy. Klára s ilustrátorkou publikace Bárou Buchalovou málem praskly, jak se dmuly pýchou.
Do Bílovce do knihovny a na celorepublikové setkání fanoušků fantastiky
Město pro bílovickou knihovnu v roce 2015 velkoryse zrekonstruovalo budovu bývalé základní školy na náměstí. Doslova od sklepa po půdu, víme to, v suterénu měl přednášky pro osmáky a deváťáky Jiří, v přízemí pro děti z prvního stupně Klára a v prvním patře pak proběhlo vyhlášení literární ceny. Popisovat moderní knihovnu se všemi vymoženostmi se nám sem nevejde. Zmínit však musíme, že k moderní knihovně patří i moderní web, a i v této kategorii Bílovičtí bodují.
Měli jsme čest zúčastnit se vyhlášení literární soutěže Bílovecké záhady. Atmosféra předávání cen byla stejně slavnostní jako třeba na Oscarech v L. A. Zúčastnil se starosta města, milá šéfka knihovny paní Ševčíková, pozvaní spisovatelé (kromě nás skvělá Zuzana Pospíšilová) a výmluvná byla i přítomnost mnoha rodičů nominovaných mladých autorů a autorek.
K literárnímu Bílovci je vhodné připojit ještě noticku – v minulém roce zde proběhlo celostátní setkání čtenářů, spisovatelů a nadšenců fantastických žánrů zvané Bílcon. Odehrálo se nejen v prostorách místního zámku, ale i v samotné knihovně. Myslíme si, že takové provázání knihovny s literární akcí nelze než doporučit.
Mužský element a železná košile
Když jsme poprvé navštívili Městskou knihovnu v Krnově, sdělovali nám sympatičtí zaměstnanci, že získali ocenění Nejlepší knihovna v Moravskoslezském kraji, a chválili práci ředitele Petra Cestra. Když jsme večer v podkroví seděli nad hruškovým čajem, zaujalo nás upřímné vyprávění mladého knihovníka Jakuba Mruze, že se našel v práci v dětském oddělení. Rádi jsme se sem vrátili a s velkým uspokojením jsme kvitovali, že po nečekaném odchodu bývalého ředitele knihovny se právě Jakub Mruz stal novým ředitelem.
Neradi bychom protežovali muže, ale všichni víme, že je jich v knihovnách jak šafránu. Ředitel, který s chutí běhá s dětmi ze čtenářského klubu mezi regály a nebojí se vpustit do knihovny rodiče s batolaty, určitě může inspirovat další odvážlivce. On sám nám říkal, že si velmi váží práce ředitelky třinecké knihovny Martiny Wolné, a tak jsme měli při návštěvě Knihovny Třinec oči na stopkách.
Dobře jsme udělali, protože knihoven takto organizovaných mnoho neuvidíte. Místo obdivných slov nabídneme drobnou příhodu. Vozíme s sebou kousek kroužkové zbroje na ukázku k programům týkajících se středověku a knih Husité či Králík málem králem. A skvělá Marika Zademská se jen tak, jako by se nechumelilo, zeptala, zda by nebylo lepší dětem ukázat celou kroužkovou košili. Každý ze zaměstnanců je člověk mnoha talentů a v knihovně se pravidelně hrají třeba Večerníčky naživo, proto zde mají slušně vybavený divadelní fundus.
Lidé v pohybu
Poprvé jsme knihovnu v Břidličné hledali a místní nás posílali na špatnou stranu. V posledních letech se z obce odstěhovala za prací do jiných měst a regionů takřka čtvrtina obyvatel, a tak se do osiřelé školní budovy přestěhovala knihovna. Pokud knihovna, v tomto případě její knihovnice Miroslava Kozubová, příležitost uchopí, dějí se velké věci. Často totiž právě knihovníci z malých knihoven jsou těmi hybnými silami, které uvedou do pohybu nejen čtenáře, ale i místní komunitu či dokonce kolegy z dalších knihoven, se kterými společně něco zorganizují. Třeba naše turné po několika knihovnách.
Pro příklady není třeba chodit daleko. Díky Haně Pščolkové, ředitelce Městské knihovny Vratimov, známe nejen paskovskou knihovnu, ale i úplně malé knihovničky v Žabni či Řepišti. Od paní Lilie Tyrlíkové z třanovické knihovny, kde se mluví „ponašemu“, je to jen co by kamenem dohodil do Dolních Domaslovic či Frýdku-Místku. Z nedalekých Smilovic zase vzešel impulz k návštěvě knihoven v Komorní Lhotce a Stříteži. Už nám věříte, že to tady známe?
Zázračná školní knihovna v Hnojníku
V knihovnickém cestopisu se opíráme hlavně o zkušenosti a dojmy z městských či obecních knihoven. Rádi bychom zde ale uvedli ještě další typ knihovny: knihovny školní. Ty jsou bohužel Popelkami i v těch zdánlivě nejlepších školách. Asi tak 70 % žáků netuší, kde je u nich školní knihovna a zda vůbec. V mnohých navíc najdeme pravěké výtisky Jiráska a Němcové v tvrdém igelitu s ručně napsaným názvem na hřbetu knihy, takže není o co stát. Naštěstí stoupá počet škol, kde si uvědomují, že dobře vybavená školní knihovna s knihovníkem je k nezaplacení. S jednou skvělou školní knihovnou jsme měli možnost se seznámit v malé obci Hnojník. Knihovnice paní Eva Fojtíková do školní knihovny vložila veškerý svůj knihovnický um a empatii. A vybudovala něco, co se ve školách moc často nevidí. Děti sem chodí o malých i velkých přestávkách vracet a vypůjčovat si knihy. Pravidelně zde vychází školní časopis, tvořený výhradně žáky právě s pomocí paní knihovnice. Fungují zde i školní reportéři a redaktorky, prostě knihovna jedna báseň.
