Časopis Čtenář mě s Jiřím Procházkou vyzval, ať v souladu s letošním tématem – připomínání stého výročí vydání prvního knihovního zákona v Československu – zpracujeme rubriku, ve které se budeme knihovnám věnovat trošku v odlehčeném duchu. Náš seriál Knihovnický cestopis aneb Walkerovi na cestách po knihovnách přináší v květnovém čísle zaměřeném na knihovny Olomouckého kraje díl Cesty uskutečněné a cesty virtuální. Přejeme příjemné čtení nejen knihovníkům.
Vybíráme si místa, která navštívíme, nebo si místa vybírají nás? Když jsme v únoru opouštěli Mikulovice, zavedla nás zpáteční cesta do Javorníku. Po čtyřech dnech v jesenických knihovnách jsme byli ucaprtaní a těšili jsme se domů. Přece jen nás však působivý pohled na vysoko položený zámek Jánský Vrch přiměl ke krátké zastávce. Říkali jsme si, že se sem určitě někdy vrátíme. Vtipkovali jsme, že nás třeba pozvou do místní knihovny. A dva dny po návratu do Prahy opravdu přišel e-mail s pozvánkou. Možná mají knihovníci mimořádně dobré uši a přání čtenářů slyší dříve, než je stihnete vyslovit.
Únorové turné jsme ještě zakončili dobrodružnou jízdou. Z Javorníku nás totiž navigace směrovala dál k polským hranicím. Bylo nám to divné, ale pak si Jiří vzpomněl, že posledně jel na besedy do Zlatých Hor přes Polsko, a tak jsme s důvěrou vyrazili. Ledem pokrytý hraniční přechod Travná–Lutyně v nadmořské výšce 675 m nám poněkud zmrazil úsměv na tváři.
Když cestují nápady
Než se pustíme do psaní dalšího dílu cestopisu, studujeme vždy na mapě, která místa jsme navštívili. Nemáme seznam knihoven ani mapu plnou špendlíků s vlaječkami. Klára obyčejně u mnoha míst váhá. Tvrdí, že jsou jí povědomá, že si s knihovnicemi píše, dokonce si je pamatuje jménem. Protivanov, Konice nebo Lipník nad Bečvou! Podívej, kolik zpráv jsem si vyměnila s paní Trundovou, Snášelovou nebo Ryšavou!
Jenže pak se ukáže, že do knihoven cestují výstavy, které Klára sestavuje z ilustrací výtvarníků, se kterými na knihách spolupracujeme. Po knihovnách pak neputujeme my osobně, přenášíme se jen virtuálně. Šikovní knihovníci si sami vytvoří program propojením vystavených ilustrací, knížek a pracovních listů, které ke knihám vytváříme.
Nemůžeme být všude. I náš den má dvacet čtyři hodin, proto doufáme, že si knihovníci vezmou z našich programů inspiraci a nápady na práci s knížkami a použijí je ve svých vlastních besedách se čtenáři. Část knihoven nás raději zve na metodické semináře pro knihovníky. Je však třeba být ve střehu. Když Klára poprvé navštívila Vědeckou knihovnu v Olomouci, lámala si hlavu, jak připravit lekci o informační gramotnosti pro vědecké pracovníky. Až na místě si uvědomila, že knihovna má Oddělení regionálních služeb knihovnám Olomouckého kraje. V rámci vzdělávání knihovníků přišlo velmi pestré publikum – od odborných pracovníků vědecké knihovny po knihovnice malých obecních knihoven.
Možnost být v kontaktu přímo s odbornou knihovnickou veřejností a zprostředkovat jí jiný úhel pohledu byl ostatně pro Kláru silný impulz, když měla před pár lety příležitost navrhnout hosty do bloku Kreativní knihovny v rámci konference Knihovny současnosti, která se koná pravidelně právě v Olomouci. Všichni tři hosté, kteří na její pozvání vystoupili, během let své vize naplnili. Kateřina Tomešková má na starosti ověřování vzdělávacích programů paměťových institucí pro Ministerstvo školství, Kateřina Borovanská je přední tváří tzv. content marketingu a počítačová hra Kingdom Come: Deliverance, o které mluvil Jiří Rydl, se prosadila na globálním trhu.
Vítejte v Zábřeze, vítejte v Čechách
Někdy nás překvapí už uvítání. Když na Moravě uslyšíte Vítáme vás v Čechách, je jasné, že něco nehraje. Že bychom špatně zadali cíl cesty do navigace? Naštěstí se ukázalo, že nevelká obec na Hané se jmenuje Čechy pod Košířem. Olomoucký kraj se rozpřahuje od zmiňovaného Javorníku po hanáckou nížinu.
Rodilí Zábřežáci zase ignorují, že se ve spisovné češtině Zábřeh skloňuje podle vzoru hrad. Co jim však jedno není, je čtenářství a čtenářská gramotnost budoucí generace. Těší nás, když se v pracovním týmu místní akční skupiny (MAS) sejdou knihovníci a učitelé, tak jako v MAS Horní Pomoraví. Na semináři příznačně nazvaném Cesty k rozvoji čtenářské gramotnosti se v Městské knihovně Zábřeh počátkem tohoto roku sešlo přes padesát účastníků. Během pracovního programu, který připravila Klára, tak měli možnost hned konzultovat své postřehy, nápady i obavy a hledat způsoby spolupráce mezi formálním a neformálním vzděláváním.
Někdy máme pocit, že my jsme jen prostředníci, poslové, kteří knihovníkům říkají, co si myslí učitelé, a učitelům, co řeší knihovníci. Když si mohou obě strany vše vyříkat přímo, lépe se jim nastaví společná strategie vzdělávání a práce s knihou. Zvlášť když přidáme postřehy z besed, jak na knihy nahlížejí samy děti.
Když se vzájemně míjíme
Zatím to vypadá, že se vždy dohodneme a přes všechny nástrahy potkáme, takže je na čase představit některá naše selhání. Když se Jiří asi před pěti lety vypravil s Františkou Vrbenskou na besedu do Přerova, nerozumně zvolil cestu přes dálnici D1 a nedojel. V době, kdy se sešli zájemci o fantastiku v přerovské knihovně, se dvojice spisovatelů přes veškerou snahu neprobojovala ani k Brnu.
Klára tedy do stejné knihovny raději na odborný seminář Současná literatura pro děti a její vliv na rozvoj čtenářství jela vlakem. Moc ji zaujalo, že akci (a ne poprvé) společně pořádala Městská knihovna v Přerově a Muzeum Komenského v Přerově. Myslíme si totiž, že v oblasti neformálního vzdělávání by se paměťové instituce měly vzájemně podporovat. A myslí si to i již zmiňovaná Kateřina Tomešková, která se kvůli tomu přesunula z přerovského muzea do Prahy.
Místní to neuslyší rádi, ale Přerov a Prostějov se pletou. Nám s Jiřím se dokonce povedlo se v komunikaci s Tomášem Štefkem z prostějovské knihovny tak zamotat, že na besedy přijela omylem jen Klára. Když se jí po dopoledním komiksovém workshopu knihovníci ptali, kde je Jiří, k jejich zděšení odpověděla, že doma. Nakonec Jiří sedl do auta a na odpolední besedu dojel včas. Klára tou dobou už dováděla s dětmi v konické knihovně.
Lázeňští šviháci
Zdenka Šimíková z Obecní knihovny Lipová-lázně si původně chtěla jen zapůjčit výstavy. Pak se však domluvila s třemi dalšími knihovnami, do organizace vtáhla i školy a výsledkem bylo téměř týdenní turné pro nás oba. Osobně bychom řekli, že kam se hrabe světové turné proslulých The Rolling Stones, na jejichž pražském koncertu v Letňanech jsme loni v létě byli. Posuďte sami: Bělá pod Pradědem, Lipová-lázně, Zlaté Hory a Mikulovice. Co jeden den, to jedna knihovna plus škola. Co knihovna nebo škola, to skvělá knihovnice či učitelka.
Klára si zabrala první stupeň základní školy, Jiří, věrný svému heslu Puberťáci jsou super, jen je potřeba je kapánek nakopnout, se celé čtyři dny věnoval druhému stupni. Ano, těm mladým lidem, před nimiž spousta dospělých vyděšeně couvá. Jenže, on Jiří je taky takový spíše (post) puberťák. S teenagery rozebírá poslední komiksové filmy, animáky, aktuální díly Hraničářova učně nebo velkolepou počítačovou hru Zaklínač na motivy stejnojmenné literární fantasy ságy od Andrzeje Sapkowského, se kterým se osobně dobře zná. Nakonec i ti největší třídní sígři naslouchají s pootevřenými ústy.
A stejně jako milé knihovnice tvrdíme, že děti čtou. Dost čtou. Ale není to zrovna povinná (dnes již, chválabohu, jen „doporučená“) četba, ale jsou to celé knižní ságy jako Hunger Games, Hraničářův učeň, nezbytný Jindra Hrnčíř (aka Harry Potter), samozřejmě Pán prstenů a další fantasy či sci-fi knižní tituly.
Zlaté Hory a čtenáři z Polska
Ve Zlatých Horách byl Jiří poprvé na velkolepé akci pořádané ve spolupráci s polskou stranou. Beseda se konala v rámci projektu Zlaté knihy na horách a ve městech, který byl spolufinancován z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj. Překračujeme hranice. Je docela fajn vidět, že některé věci fungují a že eura z Evropy pomáhají, i když si to někteří škarohlídi nechtějí připustit.
Povídání o historii fantastických žánrů se konalo v kině za účasti několika desítek žáků z Polska i České republiky. Jiří měl poprvé v životě k ruce překladatele. Vynikajícího polského překladatele, který dokázal pro děti Jiřího živelný styl přednášky o sci-fi a fantasy převést tak, že se polští žáci bavili stejně dobře jako ti čeští.
Zrovna ve Zlatých Horách nás napadla prastará myšlenka – umění nezná hranic. A literatura, jeden z hlavních pilířů umění, už vůbec ne. A to je dobře.
