Poslední díl cestopisu uveřejňovaném v časopisu Čtenář se věnuje knihovnám Pardubického kraje. V rubrice jsme s Jiřím zúročili postřehy z několika let, kdy navštěvujeme knihovny po celé republice. Je ironií osudu, že po odeslání posledního příspěvku do redakce se knihovny uzavřely. Doufejme, že to není na dlouho.
Postavme knihám domeček z perníku: knihovny Pardubického kraje
Navigace nemají Pardubice rády. Cestou od Prahy zkoušejí motoristovi zkrátit trasu a propašovat ho přes Hrobice, aby se pokochal pohledem na Kunětickou horu. A kdo míří dál na Litomyšl a Svitavy, dostane jako bonus cestou na Sezemice přejezd Labe po drncající dřevěné mostovce. Ta je položená na úzkém železném mostu, vystavěném z prostředků UNRRA. Není divu, že se v tomhle bermudském trojúhelníku občas něco ztratí. Naposledy výstava. Komiksové panely doputovaly do knihovny v Moravanech, ne však do těch u Pardubic, ale u Brna.
Deset let se svitavskou Fabrikou
Přestože na volné noze jsme jen pár let a stejně dlouho můžeme přijímat od knihoven pozvání na besedy, novou budovu svitavské knihovny Klára navštívila již před deseti lety. Tehdy se skupinou studentů knihovnictví z Tábora přijela obdivovat nové multifunkční centrum Fabrika, jehož součástí jsou i moderní knihovní prostory. Tovární objekt nezapře svou původní funkci, ale přestavba robustní stavbu očistila a barevné členění fasády jí dodalo šmrnc. Místo nepřipomíná nepřístupnou tovární pevnost, naopak nově zbudovaný portál láká návštěvníky dovnitř.
Městská knihovna ve Svitavách si sama svým uspořádáním vynucuje trochu jiné fungování, bez vstřícných zaměstnanců by to však nešlo. Kláře se z první spisovatelské návštěvy vybavuje odpolední šrumec, když do knihovny po škole dorazily děti, i trpělivost knihovnic krotitelek. Ostatně právě na odpolední otevřené programy pro veřejnost, které prověří vazbu čtenářů na knihovnu, jsme sem nejčastěji zvaní.
Potěší, když souběžně probíhá některá z výstav ilustrací či komiksů z našich knih a kreativní knihovnice se nadšeně pustí do vymýšlení doprovodného programu. Proto Klára vždy ráda připraví pro svitavské publikum metodický program. Ví, že předávání zkušeností padá na úrodnou půdu. Když se tedy na seminář do Klementina věnovaný dějinám knihoven pro velký zájem nedostali zájemci z Pardubického kraje, oslovení vstřícné ředitelky svitavské knihovny Marty Bauerové se nabízelo a akce dopadla skvěle.
Není malých knihoven, ale i ty nejmenší by měly mít prostor na setkávání
Neradi bychom, aby nyní vznikl dojem, že větší znamená lepší. Moderně řešeným interiérem překvapí třeba i malá Městská knihovna v Bystrém, která navíc za jednou prosklenou stěnou nabízí venkovní posezení a dětské hřiště. Knihovnice Zdislava Klodnerová má přehled, nebojí se zapojit do spolupráce na zajímavých projektech a neustále přichází s novými nápady. Někdy si říkáme, zda vůbec vedení měst tuší, jaké poklady pro obec tito lidé představují.
Nedaleko leží Knihovna Dolní Újezd. Najdete ji strategicky vedle školy, nádavkem před ní staví autobusy. Hned u vchodu visí na stěně meč, ne snad aby čtenáře děsil, ale na připomínku každoročního pasování nových čtenářů. Když se zde Klára zdržela po programech, viděla, jak vděčně tráví uvnitř čas ti, kteří by museli mrznout na zastávce, jak si přišly vybrat knihy do školní družiny paní družinářky i s chumlem dětí, zkrátka jak se zde dveře netrhnou a knihovnice Jaroslava Bisová se ani na okamžik nezastaví.
Takové nasazení knihovníků připomíná zapřažení učitelů a my jsme často svědky nejen různých forem spolupráce, ale někdy také jakési zákopové války mezi knihovnou a školou. Mrzí nás, když si zásluhy za dlouhodobě plánovaný a složitě zorganizovaný program pro žáky přisvojí škola jen proto, že se besedy nakonec kvůli omezeným prostorovým možnostem knihovny odehrají ve třídách. I my, spisovatelé, jsme raději v knihovně, na dosah knihám a podporujícím knihovníkům. Koneckonců se tím zvyšuje šance, že se akce přetaví ve větší zájem o čtení, je proto důležité diskutovat o knihách mezi obtěžkanými regály, a ne ve školních lavicích nebo v anonymních sálech obce.
Být svým vlastním pánem v knižním království
Těší nás, když cítíme, že jsou knihovníci ve své knihovně pevně zakořenění a prostor oživují. Nemají strach vyjít ven a zároveň budovu kreativně vyplňují. Každá z jejich aktivit má smysl. Takové osobnosti často potkáváme na konferencích a seminářích opakovaně, nebojí se totiž dál vzdělávat, upevňovat kontakty s kolegy, předávat dál, co sami vyzkoušeli. V této rubrice se vždy jen lehce zmíníme o hrstce z nich, ale v knihovnách je jich mnohem, mnohem víc.
Třeba skvěle se doplňující dvojka – Jana Hlaváčová, ředitelka Městské knihovny Žamberk, a Martina Wilhelmová z dětského oddělení, která zároveň vede kurzy trénování paměti. Dvě milé, inteligentní a skromné dámy, které nad každou novou informací popřemýšlejí a rozhodně si nenechají proklouznout mezi prsty nápady, jež by jejich čtenáři ocenili. Jiří to vždy testuje na otevřenosti pro komiksy a fantastiku. Proto mu dělala radost aktivní Kristýna „Darien“ Obrdlíková z Krajské knihovny Pardubice, která se dokonce zapojila do organizace setkání fanoušků sci-fi, fantasy a komiksu – ParConu.
Poznámka: Ostatně Jiří dodnes vypráví o svém překvapení na jednom ze svých úplně prvních komiksových workshopů Komiksy hravé i dravé. Vozí s sebou zpravidla dvacet světových i našich komiksů na ukázku. V Pardubicích právě ukazoval svůj výběr TOP 20, když tu začala průběžně odcházet a přicházet zmíněná knihovnice Kristýna Obrdlíková. A na volný stůl vedle Jiřího přeplněného stolu tak naskládala asi 50 komiksů, které se týkaly zmíněných sérií či autorů. Puberťáci nadšeně zírali a pak se vehementně jali hlásit o čtenářskou průkazku… aneb Jak se z největších sígrů stanou ti nejlepší čtenáři!
Snídaně či kouzlení mezi knihami
Při návštěvě Městské knihovny Králíky Kláře vyrazila dech ředitelka Kateřina Brandejsová, když ji upozorňovala, aby se ráno před besedami nedivila ruchu v dětském oddělení. Otevírá totiž brzy, aby děti, které přijíždějí do škol z okolních vsí, mohly počkat na začátek vyučování v knihovně. A v Týdnu knihoven zde pro ně byly dokonce přichystané snídaně.
Městská knihovna Přelouč, kterou poznáváme díky pozváním ředitelky Ladislavy Hývlové, sídlí v dominantní novorenesační budově na náměstí. Kupodivu původně stavba nebyla ani radnice ani zámek, ale občanská záložna. Dnes jsou tedy místnosti knihovny podepřené železnými sloupky, aby tíhu knih vůbec unesly. To však osazenstvu knihovny nebrání expandovat do města. Často jsou naše návštěvy zapojeny do většího projektu, který se týká třeba poznávání středověké historie města, etapové městské hry či čtenářských dovedností. Snažíme se neutrhnout si ostudu. Konkurence je veliká. Vždyť místní knihovnice si pravidelně oblékají pláště a na-sazují špičaté klobouky, aby mohly důstojně organizovat Odpoledne v bradavické škole čar a kouzel.
Na stopě výstav
Milou příležitostí k cestě do knihovny bývá též probíhající výstava ilustrací z našich knih. Takto jsme se při poslední návštěvě Městské knihovny ve Vysokém Mýtě zdravili s roztomilými knihožrouty na ilustracích Báry Buchalové. Nebo Klára mávala Husům v podání Lukáše Fibricha, když stoupala do patra Městské knihovny Polička. Přestože se na výstavy specializují místní muzea, knihovním stěnám sluší také.
Někdy do sebe vše pěkně zapadne. Třeba když Klára před čtyřmi lety měla besedy ke knihám Jak se staví město a Řemesla v sále Orlického muzea, kde mohla dětem hned vše ukázat na vystavených exponátech. Při druhé březnové návštěvě si už myslela, že ji nic nezaskočí. Jenže když se s paní Hradilovou z Městské knihovny Choceň rozloučila, našla auto zasypané vysokou vrstvou nového těžkého sněhu. Odjela tedy kamsi do místního bermundského trojúhelníku se střechou zasněženou, kličkovala mezi popadanými větvemi, aby přes všechna předsevzetí opět skončila před uzoučkým mostkem mezi Sezemicemi a Kuněticemi. Ale tuhle historku už znáte.
A my už také víme, zač je v Pardubicích perník.
Foto: archiv autorů
