Předposlední díl rubriky "Válka Walkerových aneb Jak vyzrát na literární workshopy", kterou s Jiřím W. Procházkou připravujeme pro měsíčník Čtenář, nese název "Píšu jako dýchám, pracuji a žiju".
Píšu jako dýchám, pracuji a žiju
Napsat román je romantické, napsat článek na firemní web otravné. Vymýšlet anotaci na sci-fi sérii z blízké budoucnosti autory láká, sepsat zprávu ze služební cesty bývá považováno za čiré zlo. V zásadě je však psaní jen jedno a spisovatelé bývají zároveň copywriteři v reklamních agenturách, redaktoři v nakladatelstvích, novináři v časopisech, recenzenti, zkrátka kromě volné tvorby píší na zakázku a pro obživu. Mnohdy za přihlášením na kurz tvůrčího psaní nemusí vlastně být autorský přetlak, ale potřeba obstát ve světě textů.
Koneckonců i v knihovnách máme k dispozici různorodé texty. Vedle krásné literatury jsou zde také desítky metrů regálů s literaturou odbornou, stohy časopisů, knihy kuchařské i cestopisné, návody na ta nejlepší cvičení a dietu, knižní rozhovory se sportovci i politiky. Vše musel někdo napsat a musel to napsat dobře. Na literárním workshopu konaném v knihovně se můžeme inspirovat a některé lekce zaměřit více prakticky.
O čem píše knihovník
I sám knihovník je autor mnoha textů, byť sám o sobě takto neuvažuje.
— Sepište si oblasti, ve kterých potřebujete v rámci své profese stvořit text.
Nejen v instituci jako knihovna se sestavuje výroční zpráva, na mnoha webových stránkách firem či institucí je nutno přehledně a srozumitelně vysvětlit nabízené služby, sepsat informace typu kontaktů, představit tým pracovníků nebo informovat o novinkách. Knihovník často sestavuje tiskové zprávy pro média, píše lákavé upoutávky na plánované akce a pak reportáže z těch uskutečněných, vytváří texty na plakáty, přidává popisky k fotografiím, vytváří přátelskou tvář knihovny třeba tím, že spravuje stránku knihovny na sociálních sítích.
Část první: Facebookové statusy jako literární cvičení – aneb vytváříme různé stylistické útvary, aniž to možná tušíme…
Osobní profil má na sociálních sítích dnes téměř každý, děti, kterým by měl být třeba Facebook (FB) přístupný až od třinácti let, nevyjímajíce. Každý má tedy zkušenost se statusy nudnými, nepříjemně emotivními, stereotypními, plnými klišé.
• Účastníci literárního workshopu si přinesou své vlastní krátké texty z FB nebo twitteru. Samozřejmě se nepočítají tzv. „výkřiky do tmy“ typu Mám to!, Dnešek je fakt hrozný! nebo Depka… Na FB často jeho uživatelé píší krátké zprávy, někdy stylizované až do žánru mikropovídek. Komentují však i aktuální dění v rodině či ve škole, dávají k dobru vtipné příhody či naopak zamyšlení nad nějakou svou životní situací.
• Každý účastník může přinést tři až čtyři své texty a přednese je ostatním. Ke zcela odlišným obsahům jednotlivých příspěvků (na FB se jim říká „statusy“) mohou účastníci přiřadit jednotlivé žánry nebo stylistické literární útvary, které nejsou čistě beletristické, nicméně do oblasti psaného slova jistě patří.
• K určení typů příspěvků účastníků literárního workshopu můžeme použít následující tabulku nejpoužívanějších literárních útvarů, které se bezděky vyskytují na sociálních sítích:
– Reportáž: jeden z nejčastějších slohových útvarů vyskytujících se zejména v žurnalistice. V reportáži informujete čtenáře o určité události. Píšete o prostředí a lidech, kteří se v události vyskytují, popisujete její cíl (událost ve městě, akce ve škole či neobvyklý výlet). V reportáži je vhodné používat i přímou řeč (dotazy na účastníky události, jejich reakce).
– Fejeton: autor v něm vtipně glosuje (komentuje) událost, která ho zaujala (třeba velikonoční koledování s pomlázkami). Pro fejetony je typický nadhled, zábavné odlehčení a trefné komentování události. Tento slohový útvar často obsahuje (tolik oblíbený) sarkasmus, ironii či černý humor.
– Recenze: velice častá „disciplína“ na sociálních sítích. Rozbor a zhodnocení navštíveného filmu či divadelního představení, posouzení kvalit přečtené knihy, ohodnocení počítačové hry. Některé recenze se mohou týkat i výrobků (mobilní telefon či běžecké vybavení), tedy jejich zhodnocení, doporučení či naopak popis vady výrobku, případně jeho doporučení či nedoporučení.
– Esej: v tomto případě se autor příspěvku (FB statusu) zamýšlí nad jevem, nad událostí, jíž byl svědkem, ať už přímým či nepřímým (abiturientský večírek či národní svátek). Esej by se měla týkat konkrétních, dokonce odborných témat, kde autor shrnuje a dává do širších souvislostí daný jev. Podobně jako fejeton by esej měla být vtipná úvaha s vypointovaným závěrem.
– Polemika: evidentně nejpoužívanější stylistický útvar nejen na sociálních sítích. Správná polemika má vyvolat různé názory, živou diskusi a měla by se při ní používat odborná argumentace (nikoli osobní útoky!). Argumentovat se dá jak používáním faktů, tak pomocí domněnek. V polemice jsou častá i nepravdivá tvrzení, nejrůznější zavádějící odkazy či konotace. V rámci polemiky se soustřeďte na to, abyste ve svém zápalu nepřešli na jev zvaný „trolling“, při němž jde vyloženě o osobní útoky, urážky, lži nebo odbornou dehonestaci názorového oponenta. Tento stylistický útvar patří spíše do kategorie IV. cenové skupiny.
— Další úkol pro účastníky literárního workshopu je nasnadě:
Možná, že ne každý přinesený slohový útvar bude přesně odpovídat výše popsaným charakteristikám literárních stylů. Od ostatních účastníků se tedy očekávají „recenze“ na jednotlivé příspěvky, které mohou vyvolat i „polemiku“ – samozřejmě, vše v rámci literárního workshopu, tedy bez „trollingu“. Přece se učíme navzájem, jsme všichni na jedné literární lodi.
Kdo kritiku přijme a pochopí, učí se nejrychleji!
Požadovaný výstup z recenze či polemiky by měl pro každého autora spočívat v tom, že svůj příspěvek upraví tak, aby co nejvíce odpovídal zvolené (či dané) stylistické formě.
Část druhá: Texty nebeletristické aneb dopisy a reklamace, obchody a propagace
Po výletu mezi krátké stylistické útvary se nyní vrátíme na úvod dnešního kursu. Nejen beletrií živ je spisovatel, jak bylo již řečeno. Účastníci tvůrčího workshopu si mohou vyzkoušet krátké „disciplíny“, které se jim třeba někdy budou hodit. Samozřejmě že při těchto příkladech můžete v rámci workshopu zabrousit do mírného nadhledu či svérázného humoru.
– Inzerce: zvolte si jakýkoliv předmět (třeba rovnou v knihovně, ve škole) a vymyslete si k němu reklamní slogan. Předmět může být třeba polička na knihy. Nic neunese více umění než polička na knihy od firmy Otesánek a syn!
– Obchodní dopis: Vážený pane Otesánku, vzhledem k naší předchozí objednávce na dodání sto patnácti polic na knihy značky XX, katalogové číslo YY, pro naši městskou knihovnu…
– Reklamace: Vážení obchodní přátelé, podle zákona o ochraně spotřebitele reklamujeme váš výrobek, poličku na knihy značky XX. Váš výrobek se vyznačuje výraznou vadou, která znemožňuje jeho použití, ačkoli jsme postupovali podle přiloženého montážního návodu. A to…
– Návod k obsluze: Před samotnou montáží poličky na knihy jste povinen dodržovat bezpečnostní předpisy, zejména se obléci do ochranného pracovního oděvu, použít pevné stavební rukavice a přilbu s nerozbitnými skly. Během montáže nerozdělávejte otevřený oheň a nestůjte v průvanu…
— Založte si vlastní „literární“ firmu – a pusťte se do sebe!
Účastnící literární dílny mohou vytvořit imaginární firmu a komunikovat spolu výhradně písemně, pomocí oficiálních dokumentů, např. zápisů z porad (tedy z průběhu workshopu), obchodních dopisů (objednání textů v požadovaném množství) či interních sdělení (upozornění na poletující mouchu a opatření, jak se jí vyhnout). Jazyk úředních dokumentů bývá zpravidla jednoduchý až strohý. Obsahuje ustálené fráze (Věc: Pokus o smír, Jsme s pozdravem), doklady jsou uvozené hlavičkou firmy, adresou pro zaslání, zodpovědnou osobou, obchodní značkou, dalšími kontakty, datem, podpisy zúčastněných apod.
Autoři jednotlivých firemních „dokumentů“ mohou svá díla porovnat se vzorovými příklady oficiálních dokumentů volně přístupných na webových stránkách nejrůznějších institucí či organizací.
— Napište poutavý článek o své literární dílně v knihovně.
Proč by takový text měl psát účastník? Právě sami účastníci by mohli zasvěceně referovat o vašem kurzu, doložit ho fotografiemi, prošpikovat autentickými výroky a vtipnými historkami, uzavřít zhodnocením a ideálně i doporučením pro zájemce o další ročník. Text můžete publikovat na webu knihovny, ale ještě lépe – sami autoři by ho mohli nabídnout místním novinám, pro publikování na kulturním serveru apod.
POZOR – proč jsme vlastně absolvovali takto pojednanou literární dílnu? Všechny výše uvedené stylistické útvary se mohou kdykoliv hodit do beletristického textu!
– Nic nedokáže zvěrohodnit a čtenáři přiblížit váš příběh více, než vkládání „nebeletristických“ textů na pečlivě zvolená místa.
– Do svého příběhu můžete vložit zápis z policejního výslechu, ale měl by odpovídat skutečným dokumentům. Použijte reklamní slogany tam, kde to považujete za nejlepší možné řešení. Vytvořte si vlastní novinové články, které čtenáře vtáhnou do vaší „reality“. Vepište do textu poutavé deníkové záznamy či záznamy z fiktivních kronik. Složte si vlastní básně či písňové texty ze světa své fantazie.
– Pozor ale – méně znamená více! Autoři by neměli nic přehánět, jak jsme si už zdůrazňovali několikrát. Tedy nepřehánět ani zdlouhavé popisy, ani opakované vysvětlování či zviditelňování své odbornosti či poučování čtenáře.
– To samé platí i pro práci s výše uvedenými stylistickými útvary. Nadužívání těchto vložených textů spolehlivě zabije váš příběh a vytvoří z něj nestravitelný guláš (neboli „galimatyáš“, jak říkávají naše babičky, česky prostě „slátaninu“).
– Závěrem nechte účastníky vyjmenovat či připravit si na příští lekci knihy, v nichž se dané postupy využívají. Namátkou uveďme pro začátek třeba tyto:
1. Karel Čapek: Válka s mloky
2. Ludvík Souček: Cesta slepých ptáků (trilogie)
3. Jiří W. Procházka, Klára Smolíková: Mrtvá šelma
Část třetí: Psaní a „píárování“
Stejně důležité jako napsat povídku, novelu či román je v dnešní době napsat dobrou anotaci, tiskovou zprávu a správnými slovy prezentovat novinku i jejího autora na veřejnosti. V mnohém leží tyto úkoly na samotném autorovi.
• K textům, na kterých účastníci pracují a se kterými jsou ostatní seznámeni, napište chytlavou upoutávku. Zjistíte, že často sám autor má zábrany vlastní text z nadhledu stručně charakterizovat a vychválit. Pomoc ostatních se může hodit.
• Napište tiskovou zprávu pro novináře o vydání vlastní, existující či zcela smyšlené knihy. Uvědomte si, že vše podstatné musí být na začátku, další odstavce už informaci pouze rozvíjejí. Zařazujte chytlavá přirovnání, nezapomeňte citovat autora či někoho, jehož názor na knihu je důležitý.
• Ve dvojicích spolu účastníci udělají rozhovor na téma „začínající autor“. Text by neměl být delší než dvě normostrany. Zařaďte i vzájemné focení – knihovna je na to skvělé prostředí a je to legrace.
