"Nejen talent" je název dalšího dílu rubriky Válka Walkerových aneb Jak vyzrát na literární workshopy, který píšeme s Jiřím W. Procházkou do časopisu Čtenář, měsíčníku pro knihovny. Tentokrát jsme se zaměřili na dřinu, kterou psaní bezesporu je, a způsoby, jak ji zvládat.
Přestože psaní je nevděčná dřina a odborníci v pravidelných výzkumech pláčí nad stavem čtenářství, napsat knihu by chtěl v hloubi duše skoro každý. Literární workshop v knihovně splnění snu o vlastním bestselleru garantovat nemůže, účastníci si zde však mohou osvojit řadu dovedností, které se jim budou hodit. Rozhodně nemá smysl vybírat účastníky podle literárního nadání. To má na psaní jen malý vliv.
Koneckonců každý učitel by potvrdil, že nadání a studijní výsledky sobě vzájemně neodpovídají. A co je vám platné, že student prokazatelně má jazykové a literární nadání, když zadaný slohové úkol zkrátka nevypracuje a neodevzdá. Latentních spisovatelů, kteří nosí v hlavě nosí skvělý román, běhají po světě statisíce.
Obyčejný člověk přemýšlí, jak by zaplnil čas. Talentovaný člověk se ho snaží využít.
Arthur Schopenhauer
O psaní a sezení
Text se musí vysedět. Někdo chodí světem a jako houba saje vjemy, které chce později literárně zpracovat, další si zapisuje útržky zaslechnutých rozhovorů a shromažďuje nápady, jiný v hlavě buduje celý příběh. Všichni však nakonec musí usednout ke stolu a text zapsat. A tento moment většinu lidí bolí. Zírají na prázdný papír, brouzdají po internetu, zakládají další a další soubory s dalšími a dalšími začátky, ale nikdy se k nim nevrátí. Dodržet řád a pravidelnost, když nás nic zvenčí nenutí, bývá nad síly mnoha adeptů psaní. Proto velmi pomůže pravidelné setkávání, úkolování a kontrolování, jak si dotyčný s textem poradil.
— Psaní je osamělé řemeslo
Na setkáních nad psaním je nejdůležitější pravidelnost. Je jedno, zda budou účastníci pracovat mezi schůzkami na stejném zadání, nebo každý na svém tématu. Podstatné je, že mají úkol a časový výhled, ve kterém se mají s novým textem poprat. Jen kvůli sobě by se mnohdy nedonutili a psaní by odkládali, ale kolektiv lidí spřízněných psaním bývá účinnou motivací.
Každý, kdo začíná psát, se musí smířit s jednou základní věcí. Ačkoli sní o tom, že časem bude křtít své romány, vyprávět na besedách o svém psaní, setkávat se s fanoušky a dávat rozhovory novinářům, stále platí, že při psaní bude autor týdny, měsíce a mnohdy celé roky úplně sám. Jen on, jeho talent a jeho vůle vyprávět příběh.
Jako při zkouškovém
I když se lidé na proces tvorby těší, nakonec těžce vydobytý čas na psaní často prolelkují. Připomíná to zkouškové období či svaťák před maturitou, kdy i největší domácí lenoši umývali okna, vynášeli koše či přerovnávali knihovnu. U školáků je možné přirovnat takové rozpoložení k psaní referátu do školy.
— Jak jste napsali své referáty, diplomky či jiné delší texty?
Věnujte společný čas i sdílení zkušeností, jak se na psaní soustředit. Každý má zkušenost s nějakou obdobnou činností – studium, psaní referátů, seminární práce apod. Mnozí adepti psaní však již vypozorovali, jaké rituály u nich proces psaní nastartují. Někdo si uvaří kávu, jiný rovnou zajde s počítačem do kavárny, někdo vyžaduje ticho, další píše při oblíbené hudbě. Jsou autoři, kteří si kvůli psaní přivstanou, více jich však najdeme pohroužených do práce uprostřed noci. Povídejte si, co pomáhá vám, a vzájemně se inspirujte.
Psaní je řemeslo jako každé jiné.
Arnošt Lustig
Nebezpečný počítač
Psaní na psacím stroji či přímo v ruce odzvonilo jen zdánlivě. Kdo by se dobrovolně vzdal počítače a všech báječných možností, které poskytuje? Kontrola pravopisu, automatické opravy, vyhledávání synonym – a to je jen textový editor. Připojení na internet nás přece katapultuje doslova do celého světa, na dosah informacím, které využijeme k tvůrčímu psaní! A tady je kámen úrazu. Kvůli soustředění na psaní vyhledáváme samotu, ale počítač neustále otevírá okna a nechá nás vyhlížet ven. Zatímco rodina tiše přešlapuje kolem dveří zavřeného pokoje, kde spisovatel tvoří, počítač nevybíravě upozorňuje na nové zprávy, maily a naprosto zbytné informace o lidech, kteří nejsou důležití. A tak se (ne)překvapivě často setkáme s autory, kteří píšou bez počítače.
— Pozor na lelkování!
Rozptylování může mít různé podoby a vyrovnat se s ním musí lidé při učení i v mnoha zaměstnáních. Nejzákeřnější je však vyrušování, ke kterému dáme při psaní svolení sami – sociální sítě, chatování, brouzdání po internetu, zapojování se do internetových diskusí apod. Tato lákadla odvádějí nejen od samotného psaní, tedy od kvalitní řemeslné práce, ale zejména vytrhávají z tvůrčího soustředění – z oněch vzácných okamžiků, kdy se autorovi zjeví literární múza.
— Pochytej lelky
S účastníky literární dílny si zahrajte hru na chytání lelků. Na kousky papíru každý napíše tři nejčastější druhy vyrušení, se kterými se při psaní musí potýkat. Potom si přítomní tyto papíry rozloží po stole, dají k sobě stejné či podobné důvody a následně vymýšlejí, jak takové „lelky“ pochytat – tedy vyhnout se jim či je zvládnout.
Schopnost soustředit se, neodbíhat od tématu a setrvat u započaté práce jsou dovednosti, které ocení nejen spisovatelé.
— Následující úkol pro účastníky literárního workshopu vypadá jednoduše, ale je zatraceně obtížný: Připravte do příštího setkání příběh v libovolném žánru v rozsahu tří stran, ale napište svou povídku takzvaně „v ruce“. Papír a tužka se vám nikdy nevybijí ani neodpojí. Co se týká jakýchkoliv odborných poznatků či detailů, jistě máte doma v knihovně odborné encyklopedie všeho druhu a zaměření. Využijte je. Napište alespoň jeden svůj text bez elektřiny, bez počítače, bez internetu: zapomeňte na klávesy delete, najdi-nahraď nebo funkci tezaurus. Zkuste to, je to zajímavá zkušenost. Budete si vážit každého napsaného slova.
Všudypřítomný a všeobsahující internet – dobrý sluha, ale zlý pán!
— Pokud se výše zadaný „nelidský“ úkol bude zdát účastníkům příliš krutý, můžete jim ho lehce zmodifikovat. Účastníci workshopu sice přijdou o onen pocit úžasu nad doslova „vlastnoručně“ stvořeným příběhem, ale i tato jemnější varianta je vhodná k pochopení psaného textu v jeho historických či odborných souvislostech: Vypněte si připojení wi-fi, internet jako takový, tedy i na chytrém mobilu. Nechte si puštěný jen textový editor a notebook. A jednoduše a prostě – pište příběh.
Návrat ke klasikům
Je dobré si uvědomit, jak byla napsána klasická díla. Napsat povídku či novelu stejným způsobem je cennou zkušeností a není nutné hned máčet brko v kalamáři a písmena vykroužit na pergamen. Autor si uvědomí, že musí v první řadě používat svou hlavu, své pocity a názory. Lépe se ubrání závislosti na informačním balastu, který se na všechny valí, a odolá lákadlu kopírování textů – třeba popisů z Wikipedie a dalších lákavých zdrojů.
Žena musí mít peníze a vlastní pokoj, pokud chce psát beletrii.
Virginia Woolfová
(My jen dodáme, že nejen žena.)
Vlastní pokoj
Neméně důležité je vštípit účastníkům literárního workshopu zásadní potřebu spisovatele. Každý při tvorbě potřebuje své „místečko“, svůj klid a místo na soustředěnou tvorbu. Spojení „vlastní pokoj“ můžeme chápat i jako „vlastní klid“. Je dobré si své psací místo oddělit aspoň paravánem nebo skříní. Stačí i komora s malým oknem, elektrickou zásuvkou a pohodlným křesílkem (židlí). Část autorů využívá pro psaní pobyt na chatě či chalupě. Jsou i lidé, kteří odcházejí psát do kaváren či knihoven.
Vytvořte si pro psaní svůj svět, svou bublinu.
— Diskutujte s účastníky, jaké podmínky si vytvářejí pro tvůrčí práci. Již nejde o fyzicky oddělené místo, ale o samotný způsob psaní. Každý píše jinak, každý potřebuje to své. Jak si vytvořit svou psací bublinu? Je třeba sám sebe znát:
• Jste skřivan, či sova? Někdo píše dopoledne, někdo do půlnoci, někdo po půlnoci.
• Někteří autoři používají jako zvukovou kulisu hudbu. Někdo ovšem píše ve zcela tichém prostředí, jiný zase potřebuje hudbu odpovídající žánru. Inspirační mohou být filmové soundtracky.
• Při psaní se dají jako motivační zdroj použít různé nápoje, kofoly, džusy, čaje atd.
• Někdo při psaní mlsá, jiný píše hladový.
• Jak je pro vás důležitá teplota a světlo v místnosti?
Není strana jako strana, základní je normostrana.
Doc, odt či rtf
Přestože jsme výše počítač trochu haněli, ve skutečnosti je dobré zvládnutí práce s textovým editorem při psaní velkou výhodou. Ani začínající autor by neměl odrážet odstavce mezerníkem, ale tabulátorem. Měl by umět ukládat text v základních formátech a opravovat překlepy, na které ho editor upozorňuje podtržením. Začínající autoři, kteří chtějí posílat své povídky do literárních soutěží, do redakcí časopisů či do nakladatelství, by také měli vědět, že v našich zemích je základním měřítkem rozsahu psaného textu tzv. normostrana. A že v liště textového editoru není těžké najít a použít funkci „počet znaků“. Když je autor vydělí číslem 1800, zjistí, kolik normostran vlastně napsal.
— Jak vypadá normostrana:
60 znaků včetně mezer na jeden řádek, 30 řádků – 1800 znaků (včetně mezer) na jednu normostranu.
Pokud by autoři psali anglicky, vybrali by v roletce „revize“ vedlejší možnost, kterou je počet slov.
Přejeme účastníkům vašeho tvůrčího workshopu mnoho vynikajících normostran!
