Kde poslouchat audioknihy?

V květnovém Čtenáři vyšel čtvrtý díl rubriky Kláry Smolíkové a Jiřího W. Procházky o audioknihách nazvané "Pojďte číst ušima". Tentokrát se v článku "Kde poslouchat audioknihy? Skoro všude..." zabýváme posluchačskými zvyky a návyky. 

Kde poslouchat audioknihy? Skoro všude…

Když člověk řekne „A“, měl by říct i „B“. My, jakožto autoři tohoto seriálu o fenoménu zvaném „audioknihy“, s tímto souhlasíme. V minulých dílech jsme psali o historii mluveného slova a o tom, jak se audiokniha tvoří. Teď je načase říci to nejpodstatnější. Co nás osobně k poslechu audioknih tak táhne? Kdo, kde a jak mluvené slovo poslouchá? Jaká žánrová nabídka nás v současné nabídce audioknih čeká?

Z mnohých vášnivých čtenářů se stali milovníci audioknih a poslech mluveného slova přivedl ledaskoho ke čtení. Rozhodně se nenaplnily obavy, že by kvůli zvukovým knihám lidé přestali číst. Naopak se často shodují v postřehu, že poslech je ke knihám i četbě vlastně vrátil. Hranice mezi čtenáři a posluchači jsou neostré. Čtenář i posluchač si vymezují svůj intimní prostor, bublinu, kterou sdílí se svým příběhem a která je odděluje od okolního rušného světa.

Kde čteme a kde posloucháme?

• Místa ke čtení a poslouchání – místa společná pro knihu i audioknihu

Ctihodný čtenář vám na otázku, kde nejraději čte, zpravidla opáčí: „V mém oblíbeném koženém křesle, samozřejmě. Na stolku mám své archivní červené a nad sebou secesní lampu. Z ní se line hebká zář, jež tak ladně osvětluje stránky v mé knize v kožené vazbě se zlatou ořízkou.“ Normální čtenář vám řekne: „V posteli.“ Nebo: „Normálně, na gauči v obýváku.“ Můžete se dozvědět o tom, že si lidé čtou na balkónech, na zahrádkách i na zahradách, v čekárnách a na plážích. I posluchač audioknih má svá oblíbená místa. Rozdíl je v tom, že při poslouchání něčím zaměstnává ruce, nebo naopak klimbá s očima zavřenýma. Leckdo při poslechu usíná a začíná stále znovu, ale kdo ze čtenářů by tento způsob uspávání neznal?

• Místa ke čtení a poslouchání – zcela si nepodobná

Knihu čtenáři rádi přibalí na cesty, jenže je tu mnohé „ale“. Číst se nedá, pokud zároveň řídíte, pokud to po cestě drncá, pokud je tramvaj přeplněná. Posluchači audioknih těmito omezeními netrpí. Často od nich slyšíte, že poslouchají na cestách, protože jinak nemají čas. „Multi-taskingoví“ lidé však zvládají daleko více a poslech knih kombinují s rozmanitými činnostmi.

Domácnost

Příprava jídla – samotné vaření, louskání ořechů na cukroví či na štrúdl, škrábání brambor a další tolik milé činnosti lze okořenit poslechem audioknihy. Škrábat brambory nebo louskat ořechy s očima upřenýma do knihy opravdu nelze. (Vyzkoušeno autorem v praxi. Au!)

Svátky – audiokniha je ideální pro malování kraslic a pletení pomlázek, zdobení či odstrojování stromku a podle gusta třeba ještě vyřezávání dýní.

Úklid – speciálně přerovnávání knihovny, utírání prachu a třídění nejrůznějších věcí. Audiokniha vám zpestří jakoukoli rutinní činnost. Vyjma používání vysavače, ale jsou i tací, kteří vysávají se sluchátky na uších.

Chata, chalupa, zahrada

Autor vyzkoušel skoro všechny zahradnické práce a vyjma sekání dříví (ne, toto spojení s četbou ušima opravdu nezkoušejte!) vám poslech knih veškeré „plevelení“, sběr jahod, česání hrušek, hrabání listí či odklízení sněhu výrazně zpříjemní. Přitom si během takového „odpočinkového“ víkendu ušima přečtete slušně obsáhlou detektivku.

Řízení automobilu

Absolutně a bezkonkurenčně největší skupinou posluchačů jsme my všichni, kteří jezdíme jakýmkoli automobilem s jakýmkoli přehrávačem, autorádiem a alespoň s jedním jakžtakž fungujícím reproduktorem. Dnes máme v palubní desce přehrávače skoro všech audioformátů a reproduktorů nejméně šest. Z vlastní zkušenosti (jezdíme už roky po celé republice na besedy a workshopy do knihoven a škol) víme, že dobře zvolená audiokniha vám cestu nejen zpříjemní, ale i zkrátí. Pokud stojíte v dopravní zácpě na dálnici či ve městě, ostatní se vztekají a troubí jak pominutí – vy prostě jen nasloucháte podmanivému hlasu narátora a napjatě očekáváte další kapitolu. K nezaplacení!

Cesty na dovolenou či na rodinné oslavy

Dvanáct hodin do Chorvatska, dvacet hodin do Francie… V autě jsou usazená malá, uječená, případně znuděná stvoření, známá též pod obecným označením „děti“. Opět ověřeno v praxi od mnoha spřízněných hltačů zvukových knih. Existuje neuvěřitelné množství audioknih pro děti, pro mládež a příběhů pro celou rodinu, které vám pomohou přežít dlouhou cestu tam a zase zpátky. Zvolená audiokniha nemusí mluvit neustále. Stačí si ji pouštět po částech. A brzy zjistíte, že i nudné dálniční úseky mohou být plné fantazie a vzrušení. Nabídku zvukových knih tak najdeme v dálkových autobusových spojích, letadlech i jako bonus ke koupi automobilu.

Sportování

Se sluchátky na uších se dá chodit na procházky, jezdit na kole či běhat. Koneckonců obliba knih o běhání tento způsob poslechu kopíruje.

Zaměstnání s volnou kapacitou na poslouchání

O audioknihách se nadšeně vyjadřuje mnoho grafiků, ilustrátorů či webdesignérů. Při poslechu příběhů lidé nejen programují, ale též ledacos opravují a vyrábějí. Častým zdůvodněním je, že hudby už se naposlouchali dost a audioknihy jsou novou etapou.

Narůstající žánrová pestrost

Díky přehrávačům v autech, počítačích a mobilech se poslech stal srovnatelně univerzální činností jako četba. Díky komprimovaným formátům není důvod namlouvané knihy krátit. Tuto skutečnost si uvědomuje čím dál víc lidí, a tak se počet a žárová pestrost audioknih potěšitelně rozrůstá spolu s nárůstem počtu posluchačů. Zvukové knihy dávno nejsou doménou dětských posluchačů a lidí se zrakovým postižením. Koneckonců ani knihovny již nejsou vázány jen na hmotné nosiče. Nabídka českých zvukových knih rok od roku roste a celková čísla jsou věru uspokojující.

Co posloucháme?

Přehled literárních kategorií (či žánrů) s počty audioknih v každé z nich (níže uvedené údaje jsou zveřejněné se souhlasem audioknižního portálu Audioteka.cz):

Pozn.: Tento přehled je samozřejmě neúplný, protože by nám jinak zabral přes dvě stránky. Na ostatních distribučních portálech najdeme podobná dělení literárních žánrů či kategorií. Audiofilové preferují novinkové oddychové tituly. Zájem o detektivní příběhy kopíruje čtenářské preference, nově velmi roste objem zvukových knih z oblasti fantastiky. Oblíbené jsou příběhy memoárové, historické a knihy pro osobní rozvoj. Celkem pochopitelné je množství audiotitulů pro děti, které mají u nás poměrně dlouhou tradici, ale jen malou část nabídky tvoří novinky.

Jednu oblast však musíme zdůraznit, a to jsou knihy cizojazyčné. Nejde jen o způsob, jak se vylepšit ve znalosti cizího jazyka osvojeného ve škole. Díky audioknihám roste počet slovenských titulů, které čeští posluchači nakupují v originálu.

Technické možnosti poslechu v současnosti

Díky technickým možnostem a přístrojům můžeme poslouchat zvukovou knihu opravdu takřka všude. Audiofilství se stává trendem a není nezbytně nutné mít hned nejnovější aplikaci na poslech audioknih, bezdrátové reproduktory či dokonce bezdrátová sluchátka.

Přehrávače CD (zvukový formát MP3) – klasická autorádia s CD, přenosné magnetofony – tzv. „jezevčíci“, stolní počítače, notebooky

Zůstaneme-li úplně u nejstarších nosičů a přehrávačů CD, na nichž lze pouštět současné audioknihy (bavíme se o CD schopných zaznamenat zhuštěný zvukový záznam MP3, tedy přeloženo do „člověčiny“ – přibližně 11 hodin záznamu na jednom CD), máme dost velký rozptyl přístrojů. Mnoho z nich se nachází v každé domácnosti. Pokud máme opravdu starší aparáty s přehrávači CD, které nezvládnou zhuštěný formát MP3, můžeme je nadále využít pro poslech klasických CD s nezhuštěným formátem.

Techn. pozn.: Na původní CD (Compact Disc) se vejde 74 minut záznamu (oproti cca 11 hodinám při využití formátu MP3).

• Tablety, čtečky (ano, i čtečky umí mluvit) a všechny chytré telefony všech značek

Stačí si pak k nim vybrat nenápadná drobná mikrosluchátka („špunty do uší“) či naopak hipstersky obrovská sluchadla oranžovo-černá či zelenobíle pruhovaná a můžeme směle vyrazit mezi lidi.

Techn. pozn.: Na současných telefonech se dají stáhnout specializované přehrávače pro audioknihy. Stačí ve vašich přístrojích vyhledat v Google Play (pro Android) anebo v APP Store (iPhone) „audiobook player“.

 

• Když už jsme u těch sluchátek…

Vzpomínáte si, jak jsme si o pár odstavečků výše psali o poslouchaní zvukových knih na zahradách nebo na terasách chalup? Zvláště tam je nutné zvážit, zda budu akční finále audioknihy pouštět na celou vísku a očekávat roj shnilých rajčat a pukavců, či se raději oddělím od vnějšího světa sluchátky. A tím pak předejdu mnohým vzájemným a zbytečným výpadům.

Techn. pozn.: Autor těchto řádků si od okamžiku, kdy si pořídil bezdrátová sluchátka s dosahem cca 20 m, nemůže tuto koupi dostatečně vynachválit.

• Kapitoly – pohyb po knize aneb vyzkoušené fígly

Pozor na stopku! Pokud máte v autě ať přehrávač CD, nebo USB port s flashkou, nikdy během poslouchání netiskněte STOP (čtvereček). Tím se okamžitě vracíte na začátek knihy, v lepším případě kapitoly. Ale i tu si musíte poslechnout znovu, ačkoli jste byli těsně před koncem.Používejte zásadně PAUSE (dvě kolmé čárky).

Další možná řešení: vypnout autorádio i s motorem, přepnout si na rozhlas či jiné médium. Ve všech těchto případech zůstane přehrávač audioknihy na tom samém místě, jako byste stiskli PAUSE. Po nastartování motoru či po přepnutí z rozhlasu zpět na audioknihu příběh začne přesně tam, kde jste ho opustili.

Následují krátké autentické příběhy posluchačů audioknih.

• Sekání trávy (od posluchače Honzy) Rozhodl jsem se s traktůrkem obsekat zahradu podle předem nakreslených oblých linií, jak jsme si je hezky ztvárnili se ženou na trávě. Pustil jsem si do sluchátek detektivku Mrtvou šelmua zařadil rychlost pojezdu. Po půlhodině si přede mě stoupla žena a cosi na mě zoufale volala. Zastavil jsem traktůrek, sundal si sluchátka a rozhlédl se. Celá zahrada byla posekaná jedním vrzem. Tam a zpátky. Sbohem okrasné linie! Konec zelené fantazie… Ale ona ta tráva doroste, konejšil jsem manželku. I sebe.
• Dlouhé čekání na konec kapitoly Osobní zážitek autora: Přijela mi žena odněkud z besedy i se svou kolegyní a kamarádkou. Venku pršelo, tak jsem otevřel vrata na dvorek, aby mohly přijet až k domu. Žena zaparkovala. Šel jsem mezitím do domu a čekal na zprávy z cest. Po pěti minutách mi bylo divné, že z auta nikdo nevystupuje. Vyšel jsem zase do deště. Ano, Klárka a Andrea tam čekaly na konec kapitoly z audiodetektivky Dominika Dána – a takhle tam čekaly ještě 12 minut, než to skončilo. Nu což, odebral jsem se zas dovnitř, do sucha.