Vrátili jsme se z cest poněkud ucaprtaní. Aspoň se máme kam svěřit s našimi zážitky. Další díl cestopisu po našich knihovnách právě uveřejnil Čtenář - měsíčník pro knihovny. Tentokrát se týká knihoven Zlínského kraje.
Prochodit boty mezi čtenáři: knihovny Zlínského kraje
Při zamýšlení nad tímto krajem nás první napadla města s přívlastkem „uherský“. Ležíme teď v přípravách komiksové výstavy o Janu Amosi Komenském, takže nám historie na zdejší hranici připadá velice živá a uherské nájezdníky tušíme za každým keřem. Jednu z prvních vzpomínek navíc máme na knihovnu v Uherském Ostrohu, kde Klára ne náhodou představovala knihy s husitskou tematikou. Ostrohu se totiž říkalo Nový Tábor a proslul jako neporazitelná moravská husitská bašta. Prochozené to zde máme křížem krážem a na některá místa se rádi vracíme opakovaně.
Na hranici s Uhry
Městská knihovna v Uherském Ostrohu má svého anděla strážného v osobě knihovnice Lenky Hrdinkové. Když sem poprvé Klára přijela a zaparkovala před běloskvoucím zámkem, ve kterém sídlí knihovna, byla ohromena. Sama knihovna není z největších a besedy se často odehrávají ve škole, ale třeba vyhlášení soutěží se koná na zámku. Společně jsme se zúčastnili slavnostního vyhodnocení literárně-výtvarné soutěže Jako ryba ve vodě aneb co mám rád, v čem se mi daří. Úplně nás dojaly doprovodné rybářské scénky, které děti ve spolupráci s paní knihovnicí secvičily. Navíc hned vedle zámku město pronajímá za skvělé ceny apartmány, takže jsme si zvykli při cestách do okolních knihoven nocovat právě zde.
Uherský Brod je městem, kde J. A. Komenský prožil své dětství a navštěvoval bratrskou školu. K naší radosti nám přišlo z toho místa během krátké doby pozvání z knihovny, čtenářského klubu, základní i střední školy. Při první návštěvě Knihovny Františka Kožíka jsme se i se čtenáři vměstnali do dětského oddělení knihovny v přízemí Panského domu. Od té doby se oddělení přestěhovalo do prvního patra a podle fotografií bylo navrženo vskutku originálně. Atypické regály zaujmou na první pohled, důraz se klade na oddělení malých dětí a teenagerů, schody na pódium mohou zároveň sloužit jako hlediště. Klára se moc těšila, že při poslední návštěvě oceňovaný design spatří na vlastní oči. Jenže se dozvěděla, že program se odehraje v kulturním domě, protože po roce od otevření muselo být modernizované oddělení opět uzavřeno. Nedořešené bezpečnostní prvky a další nedostatky bránily kolaudaci. Držíme palce, ať se krásné oddělení dá do pořádku a dělá opět malým čtenářům radost.
Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana v uherskohradišťské synagoze je vpravdě legendární. Klára si poprvé se skvělými knihovnicemi z dětského oddělení dopisovala, když zpracovávala redakční materiál pro časopis Mateřídouška. Ze vzdáleného Uherského Hradiště přišla prosba o uveřejnění informací o novém nápadu, jak děti přitáhnout ke čtení. Nocování v knihovně se jmenovalo Noc s Andersenem. Od dalších ročníků se pak do skvělého projektu zapojila v Táboře s kolegy, a především studenty knihovnické školy, kteří se ujali vymýšlení programu pro malé čtenáře v pyžamkách. Spalo se postupně v rodičovském centru, soukromé základní škole i mateřské škole a samozřejmě v knihovnách. Když jsme zjistili, že vstřícné knihovnice Hana Hanáčková a Mirka Čápová nemají k ruce početný tým a rostoucí akci organizují v podstatě volnočasově, rozjeli jsme se za nimi i se studenty podívat a setkání mnohé adepty knihovnictví silně, a především pozitivně ovlivnilo.
Cesty zarostlé a křivolaké
Nedaleko Uherského Hradiště je malá obec Košíky a v ní knihovna, ze které už při domlouvání obsahu setkání přicházely neobvyklé požadavky. Až když jsme dorazili na místo, pochopili jsme, jak to knihovnice Kateřina Ondrová myslela. Knihovna, muzeum, komunitní centrum, dětský klub, řemeslné workshopy i cvičení se potkávají v jednom prostoru. Všechny věkové kategorie jsou zde vtahovány do společných projektů a hlas každého se bere vážně. Kdyby nezačalo večerní cvičení, seděli bychom tam po programu do noci a vyprávěli si o tom, jak lidi nadchnout pro společnou věc. My jsme zážitky z toho dne probírali ještě v autě během poněkud dobrodružné cesty přes černý les. Když už bylo Brno na dohled, zastavili jsme u pumpy a zjistili jsme, že taška s doklady zůstala v Košíkách. Nezbylo než se vydat nočním hvozdem zpět. Do některých knihoven se zkrátka musíte vrátit.
Málokdy máme čas, příležitost a energii vidět okolí a navštívit místní zajímavosti. Když jsme však dojeli na pozvání energické knihovnice Hany Pekárkové až do Obecní knihovny Nový Hrozenkov a následně Městské knihovny Karolinka, zastavili jsme se i na vrcholu Soláň, abychom se pokochali Valašskem. Jenže se ukázalo, že houby a především hřiby v okolních lesích rostou, a tak nás stálo velké sebezapření nakonec odjet a vrátit se opět k psaní. Tašku hub jsme však dovezli.
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně nesmí ve výčtu zajímavých setkání s knihovnami a knihovníky Zlínského kraje chybět. I sem jsme se neplánovaně vraceli pro peněženku, která v sále zůstala po výborných besedách o komiksu, naštěstí jsme to měli při cestě během návratu ze Vsetína. Když nás osud do města zavál podruhé, pochopili jsme to jako znamení, že se máme zdržet a poseděli jsme u kávy s výtvarníkem Viktorem Svobodou, který zde tou dobou končil studia animované tvorby. Na čem společně pracujeme? Třeba na komiksech nebo detektivní sérii pro malé milovníky záhad a napětí.
Pokuty a komiksy
Masarykova veřejná knihovna Vsetín uspořádala před rokem rozsáhlý seminář o komiksech, na který pozvala hned několik lektorů. Potěšilo nás, že jsme mezi nimi. Knihovníci dobře vědí, že mezi mladými čtenáři dobré komiksy často trhají rekordy v počtu výpůjček. Oblíbené jsou však nejen komiksy dětské, ale i pro dospívající čtenáře a dospělé nadšence. Mají zde i stylově komiksové kresby na zdech – prostě knihovna, jak má být. První večer jsme měli další možnost ocenit zdejší organizátorky, zejména Kateřinu Janoškovou. V příjemném restaurantu pro nás uspořádaly kvíz znalostí ze světového i českého komiksu. A Jiří se musí pochlubit: v soutěžících jeho tým vyhrál a těsně porazil tým, ve kterém byla s dalšími knihovníky Klára. Rozhodlo ale až finále.
Ve Vsetíně nás ale dostala jiná věc. Týden po návratu nám do e-mailové schránky přišly dvě pokuty za překročení rychlosti. Ze stejného místa. A to fakt jezdíme opatrně. A proč dvě pokuty? První den, když měl svou přednášku Jiří, Klára ještě vyrazila do Českého Těšína na vyhlášení literární soutěže. První pokuta byla z času našeho příjezdu do Vsetína, ta byla Jiřího. Překročil na rovné přehledné příjezdové cestě rychlost o 16 km/hod. Klára se navečer vracela toutéž cestou a překročila rychlost o celých 9 km/hod. Dohromady jsme zaplatili sedm stovek, ale i takové zážitky při cestách za čtenáři nevyhnutelně přicházejí…
Nejlepší detektivní tvůrci
Opakovaně navštěvujeme Městskou knihovnu Valašské Meziříčí. Dobrou duší našich programů je knihovnice Pavla Holmanová, která nás vždy pěkně rozdělí – Jiřího posílá do půvabné budovy historické radnice, kde sídlilo dospělé oddělení, Kláru naviguje do přízemních prostor dětského oddělení, utopeného v zástavbě za supermarketem. Při další návštěvě nás však prý čekají pod jednou střechou, protože knihovna se v červnu přestěhovala do nových prostor. Už se moc těšíme. Přestože se knihovna centralizuje, myslí i na okolní obce, takže nás vždy čeká doprovodný výjezd za město, třeba do Loučky či Choryně. Až když jsme do Choryně dorazili, uvědomili jsme si, že zde nejsme poprvé.
V Choryni je totiž na kraji obce úžasná škola obklopená zahradou a se školní jídelnou, pro kterou vaří vynikající kuchařky. Nejen díky kvalitní stravě žáci zdejší školy vyhráli literární soutěž v psaní detektivního příběhu, kterou uspořádalo nakladatelství Fragment k našim knihám ze série Tajná dvojka. Hlavní cenou byl detektivní workshop přímo od autorů, tedy nás. A po dvou letech jsme se na místo činu vrátili díky knihovně.
Městská knihovna v Rožnově pod Radhoštěm má krásné sídlo – prvorepublikovou vilu nedaleko centra města s výstavným průčelím. Na první pohled je jasné, že pro potřeby knihovny je i taková vila malá, ale útulné podkroví je pro besedy se čtenáři ideální. Dopoledne jsme měli pořady pro děti, večer nás čekalo setkání s dospělými čtenáři. V mezičase jsme si naplánovali návštěvu proslulého místního skanzenu, který je nedaleko. Tedy naplánované to bylo skvěle, jen se odpoledne neměl spustit liják na úrovni přívalového deště. Inu, zdejší kavárny jsou ale také výborné, tak jsme odpoledne přežili v teple a suchu s vynikajícím latté a zákusky.
Bazilika ve Velehradě a jiné
Místní knihovna Velehrad se nachází na obecním úřadě, a hlavně rovnou proti slavnému poutnímu místu, bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Je to úžasné místo. Jiří, který Velehrad navštívil, se už nediví, že sem neputují jen věřící, ale všichni, které zajímá nádherná architektura, a zejména onen nezaměnitelný genius loci.
Rozhodně není pravidlem, že nám zbude čas na prohlídku okolí, ale nenakouknout do baziliky by byl téměř hřích. Jiří ale po návratu stejně nadšeně líčil prohlídku blízkého Archeoskanzenu Modrá, plného volně pobíhajících koz, ovcí, černých prasat a slepic. Připadal si jako před padesáti lety u babičky ve mlejně. A vrcholný zážitek? Prosklený tunel pod rybníkem, ze kterého vidíte snad metrové kapry a dvoumetrové vyzy velké, největší sladkovodní ryby. (Za doporučení k návštěvě Archeoskanzenu Modrá a podvodního tunelu Jiří moc děkuje zdejší knihovnici Veronice Mergentálové.)
