Zatímco jsme trávili dny v Plzni na knižním veletrhu, vyšel nový časopis Čtenář, tentokrát zaměřený na knihovny Plzeňského kraje. Proč se příspěvek, který jsme napsali s Jiří Walker Procházka, jmenuje Pustý kraj, si musíte přečíst v dalším dílu našeho cestopisu,
Pustý kraj: knihovny Plzeňského kraje
Zdejší knihovny jsou pro nás trochu záhada. Máme pocit, že jsme v Plzeňském kraji navštívili víc škol než knihoven. Hledíme do mapy a studujeme, která města, spíš tedy městečka, se v tomto rozlehlém regionu pyšní knihovnou, a párkrát jásáme předčasně, protože nás zmátl název. Chodov není jen částí Prahy a městečkem s námi navštívenou knihovnou nedaleko Sokolova, ale také obcí kousek od Domažlic, kde jsme pro změnu nebyli. Jako jsme nebyli v Broumově nedaleko Tachova (tam sice mají knihovnu, už ale ne klášter).
Směrem od Prahy je branou do Plzeňského kraje Rokycansko. Do knihovny na rokycanském náměstí jsme už několikrát dorazili, společně i každý sám, na pozvání činorodé Jany Frühaufové. Ve všech oborech je to stejné. Aktivní pracovníky hledající nové výzvy a zapálené pro svou práci potkáváte opakovaně – na školeních a konferencích, dozvídáte se o akcích, které pořádají, a jste na ně zváni, nakonec jste svědkem vyhlašování cen, které tito tahouni zaslouženě přebírají.
Písmáci z Rokycan
Při vyhlašování letošního ročníku celostátní soutěže Kamarádka knihovna o nejlepší dětské oddělení knihovny obsadila Městská knihovna Rokycany druhé místo. Nutno říci, že si dobře vedla i v minulých ročnících, protože už několikrát obsadila třetí příčku. My jsme však čerstvě zmiňované zrekonstruované dětské oddělení ještě neviděli. Zato jsme byli každý jiný rok porotci literární soutěže Rokycanský písmák. Za téměř dvacetileté trvání se v roli porotců vystřídalo mnoho osobností literárního světa, takže jsme oba vděčně přijali pozvání vymyslet témata, vyhodnotit práce a nakonec se s nadějnými adepty spisovatelského řemesla sejít.
Není totiž složité nějakou soutěž vyhlásit, důležité je ji dobře podchytit a zájemce nezklamat. Sborník Píšu, píšeš, píšeme, kde každoročně vycházejí vítězné práce, doprovázené kresbami žáků základní umělecké školy, musí stát organizátory velké úsilí, ale jsou určitě obrovskou motivací pro účastníky dalších ročníků.
Z rokycanské knihovny nám utkvělo také odpolední setkání se seniory, při kterém jsme vyprávěli v nabitém sále o společném psaní. Když se nás pak v jiných knihovnách ptají, jak čtenáře na akce přilákat, odpovídáme, že základem je pravidelnost. Pokud se čtenáři naučí, že v daný den, na stále stejném místě a v opakujícím se čase pro ně připravuje knihovna program, přijdou zas. My spisovatelé si neděláme iluze, že běžný čtenář je lačný zrovna nás osobně vidět. Pokud však akci vnímá jako milé setkání se známými, třeba ozvláštněné kávou či drobným občerstvením, přijde rád. A my se snažíme publikum svým vyprávěním pobavit a nezklamat, aby se těšilo na další spisovatelskou návštěvu.
Ohnisko Plzeň
Když jsme poprvé vcházeli do Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje, zapůsobil na nás bývalý klášterní komplex svou monumentalitou. Připadalo nám, že vcházíme do malého Klementina. Areál dobře vynikne, neboť ho tolik nedusí okolní zástavba.
Seminář, který pořádalo oddělení vzdělávání a organizace knihoven, sliboval, že představíme knihovníkům z kraje postupy, které využíváme při koncipování čtenářských workshopů. Těší nás, když knihovny péči o čtenářství a čtenářskou gramotnost staví na nejvyšší příčky. Někdy ale cítíme – třeba při rozmluvách s učiteli – unavenou rezignaci, že knihy už jejich svěřence nezajímají. My však přijíždíme z našich workshopů s žáky nabití energií a s vědomím, že čtení není ztraceno. Někdy je naláká možnost si vyzkoušet vlastní tvorbu, jindy jsou ochotni ke knihám dojít přes komiks. Další zaujme, když se porovnává vyprávění příběhů v knihách a filmech. No a ti nejvzdornější kapitulují a zaujatě poslouchají, když vysvětlujeme, jak se píše počítačová hra. Vždy se najde nějaká cesta a je skvělé, že právě knihovníci jsou otevřeni jejich zkoušení.
Ostatně na Plzeň si Klára vždy vzpomene, když dětem za pomoci knihy Tajný čtenářský spolek představuje, jak všelijak mohou vypadat pojízdné knihovny. Knihovna města Plzně totiž provozuje bibliobus.
V bačkorkách do patra
Blovická knihovna sídlí v krásných prostorách Lidového domu. Vzdušný a čistý prostor připomíná elegantní obývací pokoj nějaké moderní vily. V interiéru je kombinováno světlé dřevo s tmavě červenými policemi a světle zelenými prvky ve studijní části. Většina z nás si takový velkorysý dům s vlastní knihovnou nikdy nepořídí, ale vybaveni čtenářskou průkazkou do něj máme v tomto případě téměř neomezený přístup. Nikdo ze čtenářů tedy neprotestuje, když je vyzván, aby se před výstupem do patra pod dřevěným schodištěm zul. Nahoře sídlí dětské oddělení a děti jsou už zvyklé si na besedu rovnou přinést bačkory.
Je ještě jedna maličkost, kterou má Klára na Městské knihovně Blovice ráda, a tou je voňavá pekárna naproti. Prodají vám v ní chleba, uvaří k zákusku dobrou kávu a v případě většího hladu ohřejí i polévku. Kdyby bydlela v Blovicích, z téhle trasy mezi knihovnou a pekárnou ji nikdo nedostane.
Procházky po sezoně
V letní sezoně nastavují městečka turistům tvář zdobenou profesionálním úsměvem. Služby fungují, památky jsou přístupné, informace dostupné. Do knihoven však většinou zavítáme v době, kdy se dny zkracují a obce se uzavírají do svých většinou nedostupných koloběhů. Zvlášť pokud člověk cestuje sám, vnímá vše se zvýšenou citlivostí a zároveň si připadá jako vetřelec. O co příjemnější je potkat se s něčím či někým známým!
Třeba při podzimní návštěvě Horšovského Týna Klára narážela na vývěskách i v infocentru na plakáty upozorňující na právě probíhající výstavu Viktora Svobody k naší detektivní sérii Tajná dvojka. Dopolední workshopy v Městské knihovně Horšovský Týn měly tematicky spřízněný charakter detektivního pátrání. Když pak odpoledne procházela po zdánlivě opuštěném zámeckém parku či malebném náměstí, vynořovali se nečekaně holčičky a kluci, kteří se k ní vehementně hlásili.
Bílá perla uprostřed hvozdu
Městská knihovna Nýrsko sídlí v objektu, který vypadá víc jako radnice (a snad i tuto funkci budova dříve měla). Raně barokní, vesnicky robustní stavba se štítem zdobeným štukovými oblouky bývala dlouho vrchnostenským hostincem, ale též továrnou na prádlo, než ji přidělili knihovně a Muzeu Královského hvozdu. Zatímco knihovnice se snaží vymést pavučiny a vyvětrat minulost, občanské sdružení provozující muzeum stíny přitahuje. Protože Klára tou dobou psala příběh nazvaný Začarovaný Hvozd, nemohla se zbavit dojmu, že na tom místě je něco zvláštního. Pak se dozvěděla, že jedním z fenoménů Nýrska a okolí je bohatá úroda spisovatelů, kteří se v tomto kraji narodili anebo se sem záměrně přistěhovali.Hrad (13. století), zámek (16. stol.) a knihovna (21. stol.)
V Městské knihovně v Horažďovicích i v jejích přednáškových sálech se člověk cítí, jako by putoval strojem času. Jak už je naznačeno v mezititulku, mohli bychom klidně hrdě prohlásit, že jsme měli přednášky v sedm set let starém sídle Bavorů ze Strakonic. A měli bychom vlastně pravdu. Nádvoří dnešního zámku je obklopené gotickými budovami a renesančním arkádovým ochozem. Kam víc by se hodily přednášky o komiksech a sci-fi žánrech?
První příjezd do Horažďovic si oba pamatujeme dodnes. Klára tvrdí, že to byl horor, Jiří zas, že to byl řidičský adrenalin. (Poznámka č. 1: nespletli jsme se ani jeden.) Už od Příbrami jsme jeli v mlze, jíž se říká buď „mléko“, nebo „mlha na tři čáry“, tedy že před sebou na silnici vidíte sotva tři přerušované dělicí čáry. Jenže chytrá navigace nás vedla nejkratší cestou, tedy posledních 50 kilometrů místními silničkami i bez dělicích čar. Naštěstí jsme dojeli včas. Uff. V přednáškovém sále pod klenutými stropy nás už čekali natěšení školáčci a odpoledne přišli na seminář i jejich paní učitelky. (Poznámka č. 2: Do útulné, modernizované knihovny se musí z přednáškového sálu přes nádvoří. Jenže na to my obyčejně zapomeneme, a tak v ranním oparu projíždíme zákazy vjezdu a na uskakující chodce voláme: „My jedeme na besedu se čtenáři!“ Ale teď už s jistotou víme, že když utichnou nadšené hlásky odcházejících tříd, můžeme si na nádvoří mezi historickými budovami vybrat, jestli zajdeme do místního muzea, do restaurace, anebo… Správně, my literární poutníci jsme vyrazili do knihovny. Na kávu a chlebíčky.)
