Je audiofil lenošný, nebo prospěšný?

Šestý, závěrečný díl miniseriál o audioknihách "Pojďte číst ušima", který s Jiřím W. Procházkou píšeme do časopisu Čtenář, jsme nazvali "Je audiofil lenošný, nebo prospěšný?" 

Je audiofil lenošný, nebo prospěšný?

Přestože vzrůstá počet audiofilů, tedy milovníků mluveného slova, obecné povědomí o významu poslouchání audioknih je poměrně nízké. Na nejvyšší příčce stojí četba a všechna další média jsou v jejím stínu. Opravdu můžeme audioknihu vnímat jen jako nepovedené dvojče knihy? Co vlastně na knize tolik oceňujeme a co z těchto kvalit zachovává i audiokniha? A je kvalita, ve které mluvené slovo tištěnou knihu předčí?

Setkáváme se s tím jaksi okrajově, mimoděk nám někdo polohlasem řekne: „Já vím, že jste spisovatelé a že čtení je bezva, ale já vlastně nečtu.“ A pak téměř neslyšně dodá: „Já poslouchám audioknihy.“ Naposled se nám takto svěřil jeden z účinkujících v zákulisí programu, který ve Žďáru nad Sázavou slavnostně otevíral letošní Týden čtení, kampaň obecně prospěšné společnosti Celé Česko čte dětem. Z pódia zněly hlasy slavných osobností, které se vyznávaly ne z lásky k četbě, ale k předčítání, a vzpomínaly, jak jim někdo četl nebo jak ony samy někomu četly.

Hlas, který pohladí

O významu předčítání pro rozvoj čtenářských návyků nikdo nepochybuje. Smyslem předčítání není však jen příprava na samostatné tiché čtení, je důležité samo o sobě. Vzpomínáme na hlas, který nám četl, a pro mnohé je tato zvuková paměťová stopa velmi důležitá. Vzpomínáme, jak nás poslouchání knih formovalo, jak jsme mohli ležet v posteli a oddávat se představám a prožitkům. Hlas narátora bezesporu rezonuje s tímto příjemným zážitkem z dětství.

Mluvte s dětmi o tom, co posloucháte

U dětí je důležité nejen jim číst, ale také si o přečteném povídat. Dospělý komentuje, co si o příběhu myslí, společně se smějí, sdílejí napětí i úlevu, které jim vyprávění přináší. Při společném poslechu máte úplně stejné možnosti si o audioknize popovídat. Poslech mluveného slova může tmelit rodinnou atmosféru nejen při jízdě autem, ale i při různých domácích činnostech nebo při usínání. Pokud však rodič pošle dítě s audioknihou do pokojíčku, o možnost sdíleného prožitku, tolik podobného společnému čtení, přichází.

Četba na piedestalu

Nikdo nezpochybňuje význam čtení, ale naší pozornosti by nemělo uniknout, že mnohé dokáže i poslouchání audioknihy. Při poslechu se dítě, ale i dospělý musí koncentrovat na slovy vyprávěný příběh, plynulost a stavbu vyprávění, učí se ocenit způsoby, kterými je možné prostřednictvím slov budovat prožitek, pojmenovávat zážitky, formulovat, co je podstatné, co je správné. Knihy jsou empatickou sondou do hlav druhých lidí. Obouváme si boty detektiva, stejně jako zloděje, učíme se rozumět druhému pohlaví, lidem starším, mladším, jiným. Je jedno, že dítě trénuje schopnost rozumět příběhu na pohádkách či příhodách zvířecích kamarádů a že dospělí volí jiné žánry. Jediné, co nás kniha nenaučí, je fixovat si vizuální podobu slov, proto bychom nepodepsali tvrzení, že se díky čtení vyvarujeme pravopisných chyb. Ale to je věc k diskusi.

— Známe mnoho vášnivých čtenářů, kteří se soustavně dopouštějí gramatických chyb. Proto je nefér vyčítat audioknihám, že nás nenaučí pravopisu.

Poslech nebrání četbě

Přestože jsme v jednom z předchozích dílů srovnávali natáčení filmu s natáčením audioknihy, ve skutečnosti má mluvené slovo mnohem blíž ke knize. Nikdo z nás nestopnul v polovině projekce film s vysvětlením, že si zbytek dočte. To zkrátka není možné. Filmová či divadelní interpretace mění knihu od základů a není cesty zpět. Všichni známe paniku čtenářů, když má jít do kin filmová adaptace jejich oblíbené knihy. A většinovému divákovi filmová verze zavře definitivně cestu ke knize. To však nekrácená audiokniha nedělá. Můžeme kdekoli přestat poslouchat a pokračovat v četbě. Příběh a slova jsou tytéž a hlas narátora splyne s naším vnitřním hlasem, kterým v hlavě rezonují přečtená slova.

Dny a měsíce, kdy po knize nesáhneme

Poslech zvukových knih pomáhá překlenout životní období, kdy člověk z různých důvodů nečte:

—  protože to ještě neumí;

—  protože písmenka mu skáčou před očima;

—  protože není „rozečtený“;

—  protože nemá čas a stále je v jednom kole;

—  protože večer usíná, sotva padne do postele;

—  protože je nemocný;

—  protože písmena se během let „zmenšila“ a nedají se přečíst.

Mluvené slovo ocení lidé se slabým či žádným zrakem, děti s poruchami čtení a slabou schopností se soustředit, řidiči, kteří mnoho hodin sedí za volantem, grafici s očima unavenýma z monitoru. Všichni jsme navíc pod tlakem společenského diktátu, že zvládnout se dá cokoliv (a nejlépe více činností najednou). Audiokniha umožňuje dvakrát využít čas, který věnujeme běhání a cvičení. Uklidňuje nás v dopravní zácpě a povzbuzuje v osobním a profesním životě. Všichni dnes stojíme před nároky zvládat více činností najednou a s knihou v ruce už nic moc jiného neuděláte.

Poslech má svá specifika

U dětí trpělivě budujeme čtenářské návyky – dočíst stránku, později kapitolu, nepřeskakovat, najít si pohodlné a klidné místo k četbě, nepodcenit výběr titulu ani světelné podmínky. Nenutíme děti za každou cenu knihu dočíst, protože sami to také neděláme. Tolerujeme ve jménu čtenářství některé čtenářské zlozvyky, protože koneckonců i my dospělí občas čteme u jídla, dlouho do noci či si nakoupíme víc knih, než máme šanci přečíst.

K audioknihám nás nikdo nevedl. Neumíme si je vybírat. Mate nás, že v nich nemůžeme listovat, a můžeme mít pocit, že jsme jako posluchači chyceni v pasti. Přitom hledáme jen vhodné modely pro jiné médium:

—  Vyhovuje nám poslouchat nahlas, nebo přes sluchátka?

—  Těší nás být při poslouchání v klidu, nebo v pohybu?

—  Chceme vnímat při poslechu okolí, nebo mít oči zavřené?

—  Které hlasy rádi posloucháme?

—  Jaký typ audioknihy nám vyhovuje?

—  Musíme audioknihu doposlechnout? Můžeme ji chvíli nevnímat?

—  Můžeme si oblíbenou pasáž pouštět stále dokola?

Audiofilova knihovnička

I vybrat si vhodnou audioknihu se musíme naučit. Audioknižní portály i sami nakladatelé umožňují poslechnout si ukázku či stáhnout úvodní kapitoly, a pak se teprve rozhodnout. Posluchači na rozdíl od čtenářů tituly nehromadí – audioknihy si málokdy pořizují „do knihovny“, ale kupují si je až ve chvíli, kdy se je rozhodnou poslouchat. Zakoupené tituly jim navíc zůstávají ve virtuálních knihovničkách, takže se o legálně zakoupené zvukové knihy nemusí bát.

— Nejlepší dárek může být i audiokniha. Distribuční portály nabízejí na svých stránkách koupi audioknihy, kterou následně pošlou někomu dalšímu jako dárek na jeho e-mailovou adresu či pomocí SMS. Obdarovaný obdrží odkaz na vybranou knihu a může poslouchat. Nemusí to být jen konkrétní audiokniha, můžete poslat blízkému člověku dárkové poukazy a on si sám může vybrat audioknihu podle chuti.

Audioknihy pro studenty i pro zvídavé dospělé

Úplnou klasikou pro studenty je poslouchání knih z tzv. povinné četby, což zní takřka mrazivě.  Už v tom spojení je antagonismus. Z bohaté nabídky knižní klasiky, ať už české, nebo světové, se nabízejí doslova stovky titulů. K mání jsou však také audioknihy populárně naučné. Můžeme si poslechnout názory odborníků, jak podnikat, jak odpočívat či jak se správně osobnostně rozvíjet.

Velice zajímavá je kategorie týkající se životopisů či faktografické literatury. Posluchači s oblibou vyhledávají též audiotituly z oblasti náboženství. Úplnou třešničkou na dortu jsou pak audioknihy, z nichž se vám do sluchátek line ptačí zpěv nebo zvuky zvířat.

Stručný přehled populárně naučných či vzdělávacích kategorií v oblasti audioknih

Pozn.: Jednotlivé oblasti a počty audioknih v kategoriích jsou zveřejněny se souhlasem audioknižního portálu Audiotéka.

Trocha poezie nikoho nezabije

Zatímco od dob středověku se díky benediktinským klášterům pěstuje tiché čtení, které pomalu nahradilo předčítání a hlasitou četbu, poezie nikdy své spojení s písněmi a přednesem nezpřetrhala. Představte si tedy, že krásné verše vám přednáší do ouška sám Rudolf Hrušínský! Nebo vám Ilias a Odysseu recitují Luděk Munzar společně s Karlem Högerem. Toužíte po něčem současnějším? Pak si v audioknize vychutnejte třeba verše Ivana Martina „Magora“ Jirouse.

Audiofil tedy není čtenářem lenošným, ale naopak člověkem vytíženým, pro kterého je poslech spása a často i jediná možnost se ke knize dostat. Posluchačské návyky se budují postupně a po jedné audioknize ještě nelze prohlásit, že je vše kolem poslechu jasné. Mluvené slovo navíc u posluchačů postupně kultivuje citlivost na kvalitu audioknih, na ocenění hlasu narátora i zpracování nahrávky. Dejme audioknihám čas a prostor i v našich knihovnách.