Den dětí a prší. Možná jste se chystali na nějaký velkolepý výlet, a nakonec zůstali doma. Nebo vás déšť uvěznil na vlakové zastávce, v lepším případě jste stihli mokří a zabahnění přeběhnout do místní hospody.
Moje děti vždy rády jezdily vlakem, protože věděly, že to bude jejich čas. Povídali jsme si, hráli hry spojené s tím, čeho jsme si všimli za okny, četli si. Často jsme na cestu brali časopis, knížka nesměla chybět nikdy.
Z mých dětí vyrostli vášniví čtenáři, teď knihy nejen píšu, ale také pomáhám novou generaci dětí pro knihy získat. Společné čtení a prohlížení, které se odehrává v rodině, se později jen obtížně dohání. Ale i rodiče knihám naklonění nedisponují časem, který by jim dovolil kdykoli a na jakkoli dlouhou dobu dětem číst. Navíc vyžadování stále stejného oblíbeného příběhu dospělého brzy uondá.
I já jsem proto ráda pouštěla dětem audioknihy, často jsme je poslouchali společně a nejlepší bylo, když si během poslechu mohly listovat knížkou. Ilustrace totiž do zvukové podoby převést nejdou.
Proto novinkovou audioknihu Dubánek a noční bouře, kterou načetl pro vydavatelství Tympanum Jan Zadražil, doporučuju pořizovat společně se stejnojmennou knihou. Fotograf Petr Václavek sice booklet vyšperkoval fotkami, na stránkách tištěného vydání jich však najdete mnohem víc.
Na podruhé ten výlet určitě vyjde. Při poslechu audioknihy společně nachystáte svačinu, ve vlaku si můžete číst a v lese postavit dubánkům domečky. Taky se potřebují před deštěm schovat, aby předčasně nevyklíčili.
