Třetí díl miniseriálu Putování ve šlépějích Jana Amose Komenského se věnuje propojené Evropě 17. století. Jak a kdo tehdy cestoval? Kterými jazyky se poutníci dorozumívali? Proč o kontakty s cizinou tehdy lidé usilovali? Zamyšlení, která připravuji ve spolupráci s Richardem F. Vlasákem, otiskuje knihovnický časopis Čtenář.
Národní oslavy výročí Jana Amose Komenského, ke kterým se hlásí i knihovny, si vytkly za cíl tři roky připomínat veřejnosti osobnost, jejíž význam za čtyři století nevybledl. V rámci tohoto miniseriálu bychom rádi několika inspirativními střípky přispěli i my. Kvůli koronavirové hrozbě se propojený svět znovu rozpadl na izolované ostrovy. Ještě nedávno plné letištní haly zejí prázdnotou, lidé zůstávají doma, nesetkávají se ani pracovně. My však dnes máme internet, videokonference a sdílené soubory. V jakém světě se pohyboval Komenský?
Jak při přípravě výstavy Komenský v komiksu, která je k vidění v Národním pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského, tak při psaní knihy s označením Únikovka s Amosem, kterou vydává v listopadu nakladatelství Portál (obálka knihy viz obr. vpravo), jsme se snažili hledat zajímavé paralely mezi Komenského světem a dnešními dny, aby téma bylo pro publikum přitažlivé a co nejsrozumitelnější.
Zdá se však, že dnešní společnost se za poslední měsíce hodně změnila, a tak není od věci některá témata promýšlet ještě jednou. Opatření proti šíření nemoci Covid-19 totiž současnosti nastavila nelichotivé zrcadlo. V něm pak v jiném světle zahlédneme i doby, které dávno minuly.
Nelétáme, plavíme se
Když jsme do výstavy zařadili panel zachycující cesty Komenského po Evropě, nepřišli jsme jako autoři s nijak převratným nápadem. Mapu se zakreslenými trasami vedoucími až k Londýnu na západě a Stockholmu na severu, ohraničené Orlou na východě a Blatným potokem na jihu, najdeme v leckteré komeniologické publikaci. Komenského akční rádius byl totiž neuvěřitelný. Mapa jím navštívených míst by byla impozantní, ať už by propíchaná špendlíky visela na zdi, nebo jako digitální interaktivní obrázek blikala na sociálních sítích. A to tento věhlasný vzdělanec obdržel také pozvání kardinála Richelieuho, takže teoreticky mohl nějaký čas strávit třeba v Paříži a věnovat se zde vědecké práci. Nebo měl na dosah dobrodružnou cestu přes oceán, kdyby využil nabídky z Nového světa a přijal místo učitele na Harvardově univerzitě.
Pravdou však je, že zkušeného cestovatele, jakým Komenský byl, námořní plavba zklamala. Po nepříjemné zkušenosti, kdy napoprvé do Anglie kvůli bouři jeho loď vůbec nedoplula a živi vyvázli jen zázrakem, se na moře nehrnul. Určitě však během svých četných cest po Evropě využíval tehdy oblíbenou říční dopravu. Vždyť Rýn spojuje celou západní Evropu, důležitými dopravními tepnami byly také Vltava a Labe.
Komenský přirozeně mnoho cest absolvoval v koňském sedle, ale nebál se ani pořádné túry. Jako mladík došel pěšky až do Amsterdamu. Ze zahraničních studií se vracel po svých prý jen proto, že neodolal a zakoupil si Koperníkovu knihu O obězích nebeských sfér, a tak mu na zpáteční cestu už nezbyly peníze. S chutí prochodil křížem krážem moravské kraje a své zápisky z cest použil při kreslení nové, přesnější mapy Moravy.
Domluvíme se
Češi rádi jezdí do Chorvatska. Kromě čistého moře si pochvalují i skutečnost, že se zde domluví česky. S angličtinou totiž stále střední a starší generace válčí, ruština moc k užitku není a znalost němčiny mezi Čechy už odvál čas. Každý z nás si jistě někdy povzdechl, proč není čeština rozšířená jako angličtina, aby nám v zahraničí jako rodilým mluvčím otevírala dveře.
To Komenský se pohyboval po středoevropském prostoru v době, kdy se nejen němčina, ale i čeština vnímala a používala jako diplomatický jazyk. Přesto si velmi dobře uvědomoval, jak zásadně jeho obzory rozšířila latina, kterou se naučil až relativně pozdě, když v šestnácti nastoupil na přerovskou školu. Tento jednotný jazyk vzdělanců propojoval duchovenstvo a v této době dokonce už i šlechtu, která zvolna přicházela vzdělání na chuť. Díky všeobecné znalosti latiny v těchto kruzích mohl Komenský, třeba jen korespondenčně, navazovat a udržovat kontakt s učenci po celé Evropě.
S „normálními“ lidmi se Komenský na cestách často domlouval německy, což mu vzhledem k silné německé větvi Jednoty bratrské nečinilo potíže. Málo se ví, že Jednota bratrská byla stejně tak česká jako německá. Kvůli existenci českých i německých sborů všechny bratrské spisy tedy buď rovnou vznikaly ve dvou jazykových verzích, nebo se bezodkladně překládaly. Talentovaní mladí bratři, včetně Komenského, byli vysíláni studovat na německé univerzity a do Čech Jednota zvala německé vzdělance.
V 17. století najdeme ještě další jazykovou spřízněnost, která Komenskému nahrávala. Polština a čeština tehdy k sobě měly blíž než dnes, takže pro Čecha nebylo těžké polsky hovořícímu člověku rozumět (a naopak). Když byl kupříkladu Vilém z Rožmberka polskými šlechtici zvažován jako možný polský král, českému šlechtici velmi pomáhalo, že se s Poláky bez tlumočníka snadno dorozuměl. A pro pořádek se sluší uvést, že na Slovensku se v tehdejším bratrském prostředí mluvilo česky.
To však neznamená, že se Komenský všude snadno domluvil a více se tématu nevěnoval. Byl si vědom, že jako jazyk může lidi spojovat, jeho neznalost je naopak rozděluje. Velkou část pedagogického úsilí proto věnoval výuce jazyků a následné tvorbě jazykových učebnic, díky kterým si děti hravě a s porozuměním cizí řeči osvojí. Brána jazykům otevřená a Svět v obrazech se zaslouženě prodávaly jako bestselery a otevíraly jejich autorovi dveře na další panovnické dvory.
Cestujeme za poznáním i za kontakty
Podzim jsme nepřivítali s úlevou. Do rostoucího počtu nakažených koronavirem se bohužel negativně promítly dovolené u moře, které si Češi nechtěli odepřít. Tím se však zkomplikoval nástup studentů na zahraniční univerzity, odjezdy na stáže či pracovní cesty do ciziny. Mnozí si tak kladou otázku, zda tolik omezení za týden na pláži opravdu stálo.
Dnes sami sebe vnímáme kosmopolitně, jenže ještě před sto lety většina lidí nevystrkovala nosy za humna a turismus byl neznámým pojmem. V 17. století koneckonců cestovali jen obchodníci a vzdělanci, a pak samozřejmě politici, i když u nich to byla mnohdy víc povinnost než potěšení. Tehdy nebyla bratrská šlechta jediná, kdo vysílal studenty na zahraniční univerzity. I vrchnosti jiného vyznání se hodilo mít k dispozici vzdělané úředníky, vychovatele či duchovní.
Významným momentem, kvůli kterému podporujeme studentskou mobilitu i dnes, je, že studenti mezi sebou naváží celoživotní přátelství. Síť vzdělanců, která Komenskému nejednou pomohla z těžkostí, se ostatně také formovala v době jeho mladosti na akademické půdě.
Zcestovalí, světaznalí, kosmopolitní
V Komenského době význam vzdělání stoupá. Najednou o studium stojí i sama šlechta, která potřebuje kontrolovat své úředníky. Mladí šlechtici se vydávají na kavalírské cesty a za doprovod si berou vzdělané mládence. Starší šlechtici v roli mecenášů očekávají, že se jejich investice do vzdělání nadějných studentů vrátí. Proto mladý Komenský v dopisech bratrskému biskupovi Laneckému líčí, jak na škole prospívá i jak hospodaří s penězi.
Bez mecenášů, ať už je k dobročinnosti vedlo cokoli, by ostatně Komenský jen stěží mohl cestovat a bádat. Třeba pro zbrojařskou rodinu De Geerů mělo podporování českého vzdělance spíše formu odpustku. I dnes potřebujeme a oceňujeme, když filantropové darují peníze ve prospěch mladých talentů či vědeckých výzkumů.
Spojit vše do jediného díla
Když jsme se na jednom komiksovém panelu rozhodli hledat paralelu mezi dnešními médii a způsoby komunikace v 17. století (viz obr. na protější straně), byli jsme překvapeni, kolik podobností vyvstalo. Dříve si vzdělanci posílali tlusté obálky, do kterých kromě rukou psaného dopisu vložili i knihu, na kterou má korespondenční partner po přečtení reagovat. Dnes na vydanou či připravovanou knihu odborníci okamžitě reagují v propojených akademických sítích a laici třeba na portálu Goodreads.
Jako dopisy, kterých ostatně Komenský napsal na tři desítky týdně, nahradily e-maily, papírové encyklopedie vytlačily otevřené encyklopedie na internetu. Místo slovníků máme k dispozici překladače, místo sítě spolupracujících vzdělanců se snadno s kolegy propojíme na LinkedInu. Facebook udržuje naše povědomí i o lidech, které jsme roky naživo neviděli, a nemusíme nutně pro návštěvu společenské události získat nejprve doporučení od vlivného známého. Možná to zní troufale, ale podle nás by měl Komenský z našeho propojeného světa radost.
