Dlouho jsme to odkládali, ale jednou k tomu muselo dojít. Po seriálu o čtenářských workshopech, tvůrčím psaní, audioknihách a komiksech přicházíme s Jirkou v časopisu Čtenář se zbrusu novou rubrikou, kterou jsme nazvali Fantastický svět Walkerových. První díl vychází v únorovém čísle s titulkem Blouznivci, pohádkáři a vizionáři. Článek dostupný zde.
Blouznivci, pohádkáři a vizionáři
Navštěvují knihovny po celé republice s pořady pro děti a mládež, ale i s besedami pro dospělé. Jedním z témat je představení fantastické literatury, neboť tento žánr je mezi dnešními čtenáři velmi oblíbený. Klára poprvé začala důkladně propátrávat tento segment literatury, když učila studenty knihovnictví. Jiří je výrazným spisovatelem, který napsal tituly patřící k pilířům české literární fantastiky.
V novém seriálu si nečiníme ambice akademickým způsobem zmapovat vytyčenou žánrovou literaturu. Rádi bychom knihovníky pozvali do našeho světa plného umanutých spisovatelů a nadšených čtenářů, do světa, ve kterém není nouze o draky, roboty a mnohadílné ságy.
Je fantasy synonymum pro fantazii?
Pokud se čtenářů ze základních škol zeptáte, co je fantasy, často slovo zamění s fantazií. Neznamená to, že v životě neslyšeli o Harrym Potterovi či Pánu prstenů. Jen se s nimi nikdo o tomto žánru nebavil. Velmi obdobná je odezva na otázku, co znamená sci-fi. Termín „vědeckofantastická literatura“ odvál čas, ale science fiction zřejmě mnoha češtinářům nestojí za pozornost. Děti samotné často ani nenapadne, že skvělé filmy a počítačové hry plné robotů, bran do paralelních vesmírů či hvězdných válek by mohly mít nějaký literární předobraz. A tak jediná shoda nastane až při definování hororu, žánru, který by vlastně mladší čtenáři ani moc znát neměli.
Literární fantastika
Takové nelichotivé skóre přitom vůbec neodpovídá současným čtenářským preferencím. Žebříčky nejprodávanějších knih pro mládež okupuje právě trojice žánrů, kterou zahrnujeme pod literární fantastiku: fantasy, sci-fi a horor. Ostatně z milovníků právě těchto žánrů se rekrutují i současní studenti knihovnictví. Nečetli verneovky, nic jim neříkají mayovky. Zato přesně vědí, kdo patří do které koleje v Bradavicích, proč Země pluje vesmírem na krunýři obří želvy A’Ruin nadnášená čtyřmi slony a o čem sní androidi.
Fantastika vždy zahrnuje iracionální prvek, cosi nemožného a neověřitelného, co je zasazeno do jinak uvěřitelného světa. Proto úzce navazuje na pohádky a legendy a žánrově sousedí s magickým realismem či okultními povídkami.
Fantasy
V rámci fantastické literatury najdeme dva výrazné protipóly – sci-fi a fantasy, při čemž fantasy hraje v současnosti prim. Tento žánr můžeme charakterizovat jako dobrodružné nebo romantické příběhy ze světů, ve kterých se vyskytují nadpřirozené bytosti a kde běžně funguje magie, tedy kouzla, kletby či věštby. Autoři fantasy mohou zasadit své knihy do současnosti, ale častěji volí alternativní světy, rádi se vracejí do středověku či počátků novověku.
Pokud se mladých čtenářů zeptáte na žánr fantasy a na nejslavnější díla či filmová zpracování, zpravidla zaváhají, ale prvotní hradba váhavosti je rozbořena v okamžiku, kdy jeden z nich pronese kouzelné zaklínadlo Harry Potter. Další názvy následují vzápětí: Hobit, Pán Prstenů, Narnie, Percy Jackson či Zlatý kompas.
Fantasy literatura hojně vychází pro mládež i dospělé. Díky populárnímu seriálovému zpracování Hry o trůny se mezi dospělými těší velkému zájmu série Písně ledu a ohně (Hry o trůny). Mládež zase díky stejnojmenné počítačové hře vyhledává Zaklínače. Odrostlejší dětští čtenáři často propadnou kouzlu série Hraničářův učeň.
Samotné označení žánru se objevilo v padesátých letech minulého století a za nejstarší fantasy se považují příběhy o hrdinném bojovníkovi Conanovi a eposy ze Středozemě v podo-trilogie Pán prstenů. O žánru fantasy jako takovém a o jeho subžánrech si povíme podrobněji v dalších dílech našeho „fantastického“ seriálu.
Sci-fi
Sci-fi, tedy science-fiction, byla u nás dlouho nazývaná vědeckofantastickou literaturou. Můžete slyšet i další varianty pojmenování. Neznalci jej sveřepě nazývají skifi a někteří „odborníci“ zase sájfáj. Samotný název science fiction vymyslel někdy před rokem 1929 John Wood Campbell, spisovatel a redaktor amerického časopisu Astounding Stories.
Od třicátých do osmdesátých let minulého století představovala literatura sci-fi jasného hegemona na poli fantastické literatury. Až posledních třicet let ji překonal žánr fantasy. Ve sci-fi příbězích se odvážně dobývá kosmický prostor, osidlují se cizí planety a bojuje se s mimozemšťany i s přírodními podmínkami, čtenáře čekají vzbouření roboti a podivuhodné vynálezy. Sci-fi se zpravidla odehrává v budoucnosti nebo dokonce ve velmi blízké budoucnosti, kdy lidstvo čeká světová apokalypsa způsobená globálním oteplením, sérií zemětřesení, neznámým virem, třetí světovou válkou, jadernými či biologickými zbraněmi.
Na besedách nás nepřestává překvapovat, že název sci-fi většina současných mladých čtenářů nezná. Pro děti je novinkou a zapojují se do velice živých diskusí. To, jak jednotlivé žánry vznikaly, jak se postupně prolínaly či spojovaly, patří mezi oblíbená témata.
Jak je odlišit?
Pokud bychom měli porovnat ostatní žánry fantastické literatury a sci-fi nějakým jednoduchým příměrem, pak fantasy je spíše úniková literatura (v tom dobrém slova smyslu), při níž si odpočinete a uděláte si výlet do báječných světů s jednorožci, telepaticky ovládanými draky, krásnými královskými městy a rozmanitými krajinami, zatímco ve sci-fi jste znepokojeni ohrožením lidstva ze strany umělé inteligence, mimozemskými potvorami, šílenými vědci a tsunami vysokými jako dvě Eiffelovky na sobě.
Pokud sem nyní (předčasně) zahrneme i oblíbený horor, tam se (literárně) ocitáme v přímém ohrožení, bojujeme o svůj život a životy ostatních, snažíme se bojovat proti zlu.
Všimněme si, že pouhé tři literární žánry, některými lidmi ještě dodnes označovanými jako „podřadná literatura“, obsahují veškeré city, obavy, naděje, touhu objevovat, potřebu chránit jiné, milovat svou rodinu či partnerku, poznávat dosud nepoznané. Tyto tři žánry dokáží nahrazovat protežované literární žánry. K jejich popularitě navíc přispívají jejich filmové adaptace a průnik těchto žánrů do světa počítačových her.
Horor
Na závěr se ještě budeme chvíli věnovat třetímu nejmocnějšímu pilíři literární fantastiky, hororu. Čtenáře jistě nepřekvapí, že latinské slovo „horror“ znamená hrůzu, zděšení a třes. I to je důvod, proč se před mladými čtenáři učitelé o tomto žánru raději nezmiňují, přestože horor můžeme s trochou nadsázky považovat za přebujelou pohádku.
Děsivé momenty jsou běžnou součástí nejstarších mýtů, ale stačí zalistovat v pohádkových knihách Boženy Němcové, bratří Grimmů či K. J. Erbena a slabším povahám začne krev tuhnout v žilách. Masožravá čarodějnice si chce upéct Mařenku a Jeníčka v peci, nakonec ji upečou děti (!), vlk lidožrout sežere babičku, mrtvá zombie princezna vylézá z hrobu a sápe své nápadníky na kusy. V Kytici čteme o dětské hlavě bez tělíčka a tělíčku bez hlavy, což je obraz, kterému se raději vyhnou i současné filmové horůrky.
Na literárním kolbišti je horor velice zdatným soupeřem ostatních žánrů. U jeho kolébky stojí nejen báje a mýty a legendy, ale taková přelomová díla jako je Dracula, Frankenstein, Podivuhodný případ Dr. Jekylla a pana Hyda, Vymítač ďábla a další.
Potřeba bát se je lidem vlastní jako potřeba smát se. Pokud žáci druhého stupně a středoškoláci čtou, mívají velmi dobrý přehled o současné hororové literatuře a znají nejen Stephena Kinga a jeho To, Misery nechce zemřít či Hřbitov zvířátek, ale i Cliva Barkera či H. P. Lovecrafta. Není se proč divit, když již na prvním stupni malí čtenáři mezi nejoblíbenější příběhy řadí ty strašidelné nebo hrůzostrašné.
Fantastika jako výkladní skříň knihovny
Z výše napsaného se zdá, že právě fantastika má moc přivádět do knihoven mladé čtenáře a živit jejich chuť číst nové tituly. Jenže ne vždy jsou holky a kluci k této žánrové literatuře směřováni školou. Někdy to je zase knihovna, kdo fantastiku paušálně odmítá, snad jako pozůstatek puncu neoficiální literatury, kterou tyto žánry měly před rokem 1989. Matoucí mohou být pro knihovníky mnohadílné ságy, obtížně uchopitelná témata i zahlcenost tituly, které se od devadesátých let konečně bez omezení dostávají na knihkupecké pulty. Přitom napojení na fandomové akce často přivedlo knihovnám nové čtenáře, a to často čtenáře aktivní, kteří se sami pokoušejí o vlastní tvorbu a chtějí o fantastice diskutovat.
Nejsou to však jen zahraniční autoři, koho čtenáři vyhledávají. Literární fantastika má mnoho zajímavých představitelů i mezi českými spisovateli. V dalších dílech nás proto čeká pohled na historii těchto žánrů u nás.
