Rozhovor v časopise XB-1

Jiřího Walkera Procházku známe jako skvělého spisovatele science fiction a Klárku Smolíkovou zase jako oblíbenou autorku knížek pro děti a večerníčků. Spisovatelský manželský pár se rozhodl jít společně skutečně do všeho, a to včetně psaní – a tak si pro nás připravili detektivku Mrtvá šelma, odehrávající se v současném Táboře. Můžeme se v ní těšit na spoustu napětí, záhad, vraždy, zajímavé exkurzy do historie i sympatické hrdiny, se kterými se naštěstí nemusíme hned loučit – znovu se s nimi setkáme v dalších dílech detektivní série Souřadnice zločinu. Jak oba zkušení spisovatelé vnímali psaní v tandemu a na co dalšího se od nich v blízké době můžeme těšit?

 

Brzy vyjde váš první společný román, detektivka Mrtvá šelma, která je úvodním dílem krimisérie odehrávající se v zejména muzejním prostředí různých českých měst. Mohli byste čtenářům prozradit něco o celé sérii, odkud nápad vzešel, a na co se mohou těšit právě v Mrtvé šelmě?

Klára: Na začátku byl vlastně jednoduchý impulz, že bychom spolu mohli něco napsat. A detektivka je neutrální půda, kde ani jeden z nás nemá navrch. Ale to neznamená, že bychom přišli s prázdnou. Já jsem na tu vytyčenou parcelu vysypala fascinaci městem, jeho historií a mnohdy obskurními kouty, zážitky z práce v muzeu a samozřejmě ženské vidění. A Jirka je jako tajfun, který si možná ani nevšiml, že mu kolem divokých dialogů, rychlých pohybů očí a změněných stavů vědomí místo vesmírných stanic stavím středověké hradby.

JWP: Na počátku bylo slovo: Klárka. Seznámení s touhle hvězdou historických akčních knih pro děti definovalo i směřování celé detektivní řady Souřadnice zločinu. Celou jsme ji pojali jako regionální mordy v temných muzeích, zhasnutých galeriích či v krásné, výhrůžně tiché přírodě (Prachovské skály si s námi projdete ve třetí knize „Královna a věž“. A bude to hustý, to si pište.). A co bych vedle precizní Klárky měl do této série dodat já? To je jasné, stačí si přečíst některé mé horory nebo třeba Dlouhý černý úsvit.  Tedy temnotu, brutalitu, hospodu, hrdinu v průšvihu mezi chlastem a prášky, zohavené mrtvoly a zcela nekorektní dialogy. S Klárkou se to psalo báječně, protože můj černobílý pohled na svět dokonale kolidoval s jejím vnímáním vztahů a lidí. A ta kolize dvou názorů do sebe kupodivu zapadla tak dobře, že jsme to zprvu ani neviděli.

 

Dění v Mrtvé šelmě se točí kolem Husitského muzea v Táboře, kde Klárka pracovala. Jak se tamní personál tváří na to, že se z jejich muzea stalo dějiště brutálních vražd a dalších kriminálních aktivit? Vzali to s humorem, nebo se našel někdo, kdo se urazil? A jaká další města jsou na řadě?

Klára: Já jsem nic netajila. Týden po nápadu, že se příběh bude odehrávat v muzeu, jsem vše přednesla na poradě vedení muzea. Nikdo neprotestoval, i když zazněly různé prosby, třeba abych někoho nezabila. Samozřejmě všichni trnuli, jak to dopadne. Mnohé postavy jsou sice vystavěny podle skutečných lidí, ale zároveň jsme jim nadělili kupu záporných vlastností, nechali vystoupat na povrch temné proudy, takže mají s původním předobrazem společného jen málo. Podstatné je, že text s humorem vzal Zdeněk Vybíral, vedoucí historického oddělení, který rukopis přečetl, aby odchytil případné historiografické chyby. Zrovna jeho knižní podoba totiž moc sympatií nevzbuzuje. Přesto nám volal, že se u čtení velice dobře bavil.

JWP:  Další města „na holení“ – ehm – vlastně „na vraždění“ jsou už zvolená. Ve druhéStříbrné iniciále si zahraje moje rodné stříbronosné město, královská Kutná Hora. Takže kostnice v Sedlci, stříbrný důl Osel, středočeská galerie v Jezuitské koleji (GASK) a chrám sv. Barbory a tajemné jezírko pod ním, tak to jen abych vyjmenoval asi pětinu místních lokalit, kde budeme rozsévat smrt. Jak jsem už zmínil, třetí kniha se odehraje částečně v Prachovských skalách, částečně v Jičíně, ale i v okolních vesničkách plných roubenek.  A ještě asi můžeme prozradit Třebíč a její židovské ghetto. Zatím toho je docela dost, ne?

 

To rozhodně, a zní to skvěle! A když už jste zmínili i postavy, hrdiny a vypravěči Mrtvé šelmy jsou muzejní kurátorka Weissová a bývalý policista, dnes zabezpečovací expert Štolba. Jak jste došli k závěru napsat román v první osobě z pohledu dvou postav a jakým způsobem jste se při psaní střídali a doplňovali?

Klára: Nám to přišlo nějak přirozené. Nechtěli jsme skrývat a retušovat, že za knihou stojí dva různí autoři. Chtěli jsme z toho udělat přednost. Čtenář má mít pocit, že ženské party jsem psala já a mužské Jirka. Postupovali jsme podle dějových linek, střídali jsme se po kapitolách Weissové či Štolby. Ich forma se však střídala nikoli podle pravidla první, druhá, první druhá, ale tak, jak to vyžadoval děj.

JWP: A co bylo, a stále je, nejtěžší, nicméně podle nás nejzajímavější (což posoudí až čtenář), to je fakt, že jsme v podstatě ty kapitoly po prvotním sepsání od kohokoli z nás už tvořili opravdu společně. Klárka svým zajímavým způsobem vypouštěla na papír dialogové hrátky, styl mluvy a celkové vnímaní Weissové, já naopak do kapitol vnášel ono hulvátské, neomaleně drsné Štolbovo vystupování. Líbí se nám v tom tenhle neustálý střet ohně a vody, buldozera Štolby a sofistikované kurátorky Weissové.

 

Máte po prvním společně napsaném románu nějaké postřehy ohledně tandemového psaní? Narazili jste u něj na nějaké zřejmé výhody či nevýhody?

Klára: Při společném psaní máte okamžitou odezvu na napsané a parťáka, který vám poradí jak dál a pomůže překlenout místa, na kterých jste se zasekli. Taky ale máte vedle sebe dalšího kritika, navzájem se stresujete kvůli termínu, ale taky sdílíte jak krásné sny, tak i nekrásné obavy z pochopení / nepochopení naší první detektivky ze strany všeobecného čtenářstva.

JWP: Výhody jsou skvělé. Není nad to se půl cesty z Itálie bavit o dvou možných motivech vraždy a ještě lepší je, když se dohadujete tak urputně, že se pak musí zastavit u pumpy uprostřed  Alp a tam si to všechno dopovědět s patřičným máváním rukou. A zpoza pumpy vyjde dcera, udiveně kroutí hlavou a říká: „Už vám tam stydne dvacet minut to kafe, jak jsem měla koupit.“ Ano, psaní ve dvou je skvělé. Kam se hrabe výstup na osmitisícovku. A pak, když stojíte na vrcholu a nad hlavou svíráte ještě vonící autorák, to jo, to pak jste vládci vesmíru. Ve dvou se to fakt lépe táhne.

 

Chystáte se časem kromě detektivek společně i do vod jiných žánrů, třeba sci-fi nebo dětské literatury?

Klára: Už jsme spolu spolupracovali na scénářích druhé řady večerníčkového seriáluVynálezce Alva.

JWP: Když řeknu fantasy pro teenagery, tak si snad moc nenaběhneme. Ale už mlčím.

 

Plánujete i společné příběhy v jiné oblasti než tištěných knihách? Jako u vydavatele audioknih a autorky scénářů si u vás umím představit hodně možností dalšího směřování, ať už by šlo o audio či televizní zpracování Mrtvé šelmy nebo spolupráci na úplně jiném díle…

Klára: Mrtvá šelma se samozřejmě natáčí ve studiu Walker & Volf a audioknihu bychom chtěli představit společně s tištěnou knihou v sobotu 16. května na knižním veletrhu Svět knihy. Ústřední dvojici mluví Katka Janečková a Otakar Brousek mladší, které doplní Jiří Klem. Ukázky zazní i při táborském křtu 15. dubna.

JWP: Můžu jen říct, že čím víc se člověk dostává na dřeň procedur ohledně nepatrné možnosti televizního zpracování, bez přímých vazeb na ředitele zeměkoule, tak tím se raději vrací k samotnému psaní. A tohle by ti potvrdili i mnohem zkušenější spisovatelé. Uf.

 

A na závěr – můžete prozradit, na jakých dalších projektech teď společně i každý samostatně pracujete?

Klára: Mně vyšel v březnu komiks pro děti Na hradě Bradě s veselými příhodami rodiny barona Barnabáše. Jinak mě čeká rok ve znamení Husa. Napsala jsem knihu H. U. S.pro nakladatelství Kalich, která je ohlášená na duben, píšu knihu Husův dům pro Albatros a také chystám naučnou stezku kolem Kozího Hrádku.

JWP: Já nejdřív prozradím společný projekt – knihu příhod a fejetonů ze života psa Lupina, od jeho narození až po naši scifistickou svatbu. Částečně to bude vycházet i z našich FB statusů o té naší chlupaté kosmické katastrofě a bude se to jmenovat Rok s Lupinem. Mezitím v těchto týdnech pracuji na dopsání fantasy Transmision – Legenda o hadech a ohni, vycházející z novely Transmise – Říše tiché smrti, která vyšla před deseti v edici Století české sci-fi. Nu, a pak mě čeká neustále oddalovaný Ken Wood III, a dál třeba prequel ke kyberpunkové sérii Rox’n’Roll. A hlavně naše další společná detektivka Stříbrná iniciála. V Kutné Hoře už zamykají dveře, zatahují závěsy a schovávají děti do sklepů.  Slyšel jsem dokonce i fámy o formující se domobraně. Ale nebojte, my to dáme… Protože jsme dva, ne? To už na obklíčení města stačí.

Díky za rozhovor a držím palce se všemi chystanými projekty!