V prestižní literární soutěži, kde se vybírají zdařilé knihy pro děti a mládež, zvítězila mimo jiné spisovatelka Klára Smolíková se svou knihou s Komenským do komiksu.
Čím je Jan Amos Komenský inspirací pro dnešní děti i dospělé?
V mnoha ohledech. V době epidemie jsme se třeba při onlinových setkáních se čtenáři zabývali jeho postojem k morové nákaze, kdy během pobytu v Lešně prosadil mnohem lidštější přístup k nemocným. Nebo považuji za inspirativní způsob, jakým v Orbis pictus využil ilustrace. Názorně, v souvislostech a několikajazyčně představil nejen řemesla, zvířata či přírodní živly, ale také třeba lidské vlastnosti, ctnosti a hříchy. Nejsilnější je však jeho vlastní příběh. Ve dvanácti přišel o rodiče i majetek, a přesto v sobě našel vůli jít dál, vytýčit si nové smělé cíle. Na život, který mu neustále chystal nové překážky, nerezignoval a v srdci si za všech okolností uchoval naději. Nezlobil se na okolnosti, ani si nehrál na ublíženého.
Co je na Komenském tak zajímavého i pro vás?
Fascinuje mě jeho ochota věnovat se vzdělání a výchově, tedy do určité míry se badatelsky rozpustit a rozdat. Místo životního filozofického díla, které by ho katapultovalo mezi špičku tehdejších učenců, se zaměřil na méně vděčné učebnice. Jenže chytře popularizovat vyžaduje také velké tvůrčí nasazení, a zdaleka ne každý je toho schopen. Při správném a nepodjatém přístupu pedagoga a za pomoci vhodných pomůcek se vzdělání otevírá daleko početnějšímu žactvu. Nad nikým bychom ve škole neměli lámat hůl.
Potěšilo vás ocenění Zlatá stuha?
Moc. Reakce čtenářů, dospělých i dětských, na tuto knihu jsou velmi intenzivní. Titul se zřejmě povedl, všechny složky do sebe hladce zapadly. Ráda bych věřila, že jako autorka mám moc vše ovlivnit. Dobře však vím, že ocenění si zaslouží všichni, kdo se na publikaci podíleli, a nejen mé nápady dotáhli do finální podoby, ale také obohatili vlastními.
Rozhovor vyšel v časopisu Informatorium.
