Padesát let života, dvacet let psaní, deset let na volné noze

Mám za sebou padesát let života, dvacet let psaní knih a deset let profesního pobývání výhradně na volné noze. Občas se dostavuje únava – už se nepouštím do každého projektu po hlavě. Nestihla jsem napsat vše, co jsem si pro tento rok předsevzala, ale naopak jsem se účastnila víc besed, literárních akcí a seminářů, než jsem plánovala.

Co se povedlo v roce 2024:

  • 3 nové knihy: Dalila a výtah bez dveří, Dubánek a tajný vzkaz a Jednooký,
  • 2 antologie: přispěla jsem povídkami do Kapuce od mikiny a Osiřelo dítě,
  • 8 pracovních listů s metodikou o Janu Žižkovi pro CČSH,
  • 5 komiksů pro skautský časopis Světýlko,
  • 4 komiksy pro čtvrtletník Ahoj, divočino,
  • 4 audioknihy: moje knihy byly profesinálně načtené.

Za uplynulý rok jsem také strávila:

  • 117 všedních dní besedování se čtenáři po celé ČR,
  • 13 svátečních dní na různých akcích:
    • 4 conů (jeden v Bratislavě),
    • 3 knižních festivalů (Praha, Londýn, Taipei),
    • 3 historických akcí,
    • 3 dní v krajanských školách (Londýn, Düsseldorf, Drážďany),
  • 26 dní lektorování seminářů, z toho 2 online.
     

Ačkoliv se čísla oproti loňsku příliš nezměnila, měním způsob, jak přemýšlím o své práci. Psaní knih a komiksů mě pořád baví, besedy a semináře věnované čtenářství mě naplňují. Stále si užívám být profesně svou vlastní paní.

Plány na rok 2025:

  • Pečlivěji vybírat, kterým projektům věnuji čas.
  • Dát přednost knihám, které chci napsat já, ne těm, které na mně chce někdo jiný.
  • Na akce jezdit s doprovodem – nemusím vše odřídit a zařídit sama.
  • Věnovat se starším titulům a podpořit jejich dotisky.
  • Uchovat si tvůrčí svobodu, radost z objevování a dobrý pocit, že to, co dělám, má smysl.

Fotka z poslední letošní besedy: 19. prosince v Bolaticích. Já trochu unavená, šesťáci zaujatí a dívka v popředí (aspoň doufám) krčí nos jen kvůli focení. Není, proč se mračit. Příští rok bude prima!