Čím jsem starší, tím obezřetnější jsem ve výběru témat, kterým se budu profesně věnovat. Je mi totiž jasné, že se mě budou držet řadu let, nepřevléknu je jako šaty, nevyměním jako prošlapané boty. A tak se ke mně už patnáct let vrací husitství. Ani tentokrát jsem nemohla odmítnout nabídku vytvořit o Žižkovi sadu pracovních listů s metodikou pro Pražskou diecézi Československé církve husitské. Zvlášť když za nápadem stála entuziastická farářka Jana Šmardová Koulová.
Začalo to před lety přizváním do týmu, který tehdy připravoval novou expozici Husité v táborském muzeu. Nakonec spolupráce přerostla do té míry, že jsem na nějaký čas do Husitského muzea i nastoupila a pomáhala rozjet lektorské programy. Komiksy, ke kterým jsem napsala scénáře, zaujaly návštěvníky natolik, že jsem je obalila příběhem a zapracovala do knihy Husité. Titul se jen v Albatrosu dočkal dvou dotisků. Pokud připočtu i právě vyprodaný náklad, kterého se ujala Pikola, je mezi čtenáři už dvanáct tisíc výtisků.
Zatímco expozice v táborském muzeu právě prochází proměnou, tabule naučné stezky věnované Janu Husovi kolem Kozího hrádku, které jsem připravila, stále stojí. Z nákladu mé knihy nazvané Husův dům obsahující komiksy a témata z panelů stezky už také zbývají poslední kusy. Naštěstí knihu H.U.S. určenou už starším čtenářům nakladatelství Kalich stále dotiskuje.
A teď přišel čas Jana Žižky. Nejprve jsem si řekla, že spolu s výtvarníkem Vojtou Šedou připravím jen ty pracovní listy, které byly představeny začátkem června při Noci kostelů. Teď mi to nedalo a na příští školní rok jsem vypsala dva nové workshopy věnované jednookému vojevůdci. Čekají mě tedy inspirativní debaty s žáky v knihovnách a školách, které se mohou snadno přetavit i do příběhu.
Kdo ví, třeba vznikne i další knížka...
