V dubnovém Čtenáři - měsíčníku pro knihovny vyšel třetí díl rubriky o audioknihách, kterou píšeme společně s Jiřím Walker Procházkou. Tento díl jsme nazvali "Jak vzniká audiokniha?"
Vlastně až tak jednoduché to není. Zajímavé na výrobě, lépe řečeno na tvorbě audioknihy je skutečnost, že podléhá stejné kreativní magii jako kterákoliv tvůrčí práce. V žádném případě to není pouhé „přečtení“ knihy do mikrofonu, a sbohem a šáteček. Za každou zvukovou knihou stojí tým lidí. Jaké bude výsledná zvuková podoba, záleží nejen na kvalitě zpracování, ale také zvoleném způsobu, jakým má být knižní přdloha v novém médiu interpretována.
V tomto dílu o audioknihách se nebudeme zabývat nadšeneckými a amatérskými pokusy, kdy si fanoušci sami nahrávají na skypový mikrofon svá oblíbená literární díla. Je to skvělá činnost a fandíme jí, ale protentokrát ji přeskočíme.
Krok za krokem k audioknize
Audioknihy nahrávají velká audiovydavatelství, do svých edičních plánů je zařazují knižní nakladatelé. Najdeme i mnoho vydavatelů, kteří zafinancují jednu zvukovou knihu. Proč? Třeba pro radost. Mohou povolat armádu herců jako pro filmový spektákl, pronajmout si zvukové studio, nechat text knihy upravit a zkrátit a umluvit ke spolupráci rozhlasového režiséra a renomovaného skladatele. Anebo budou postupovat jinak. Vystačí si s jedním hercem, garážovým studiem a na knižní předloze nezmění ani čárku.
Autorská práva něco stojí
Někdy si posluchači povzdychnou nad cenou audioknihy.
- Vždyť ji jen namluvili. Tak proč stojí podobnou sumu jako kniha?
Jenže náklady na nahrání mluveného slova si s vydáním tištěné knihy nezadají. V první řadě je třeba uzavřít smlouvy s autory – spisovateli a jejich agenty, překladateli, v případě využití knižní obálky i s ilustrátory. Zejména u zahraničních bestsellerů může být tato částka jednou z nejvýznamnějších položek rozpočtu, přesto audiovydavatelé, podobně jako knižní vydavatelé, vzájemně soutěží, kdo práva získá. Až když uplyne sedmdesát let od smrti autora knižní předlohy, je možné nahrát audioknihy bez ošetření autorských práv.
Představte si to jako film
Pokud pomineme rozhlasovou tvorbu, má audioknižní tvorba mnohé styčné body s výrobou filmu.
Předloha
V tomto případě myslíme piedestal všech médií – knihu. A jsme u problému stejného jako třeba v Hollywoodu. Nebo na Barrandově. Sebelepší knižní předloha může dopadnout skvěle, anebo úplně špatně. Dokonce i méně kvalitní, ale zajímavé příběhy mohou posluchače bavit. Každopádně neplatí přímá úměra mezi knihou a audioknihou. Přestože zůstáváme v říši slov a nepřevádíme je na obrazy, poslech způsobuje, že posluchačské preference se mohou lišit od těch čtenářských. Pokud je knižní text upraven, dramaturgické zásahy by neměly vyznění knihy změnit.
Režisér
Jak dopadne audiokniha či filmové zpracování, záleží v umělecké branži na šéfovi nejvyšším. On musí mít vizi, on musí vědět jistě, jak naložit s vybranou předlohou. On se musí rozhodnout, jaké dá audioknize vyznění, jaké tempo, jaký hlas. Je pasáž ironická? Naléhavá? Vyžaduje delší pauzy? Zvukové předěly? Kde je ve větě důraz?
Herec
Známe filmy, v nichž herecké obsazení vystřelí film do oscarových výšin, anebo je pošle sklízet Zlaté maliny (tedy posměch u kritiků i diváků). Neméně důležitý je výběr narátora ke konkrétní knize, k literárnímu žánru, který hodláte převést do zvukově-knižní podoby. (Vypravěči audioknihy se často říká „narátor“ – od anglického „narrator“, vypravěč.) Posluchači obecně dávají přednost hlubším mužným hlasům a dobré výslovnosti. Režisér ocení bezchybnou četbu a zkušenosti z dabingu.
Střih
Stejně důležitá část technologického i tvůrčího postupu jako ve filmu. A stejně pracná. Nespojují se jen předěly způsobené přestávkami v natáčení, ale stovky dalších střihů jdou na vrub přeřekům, pauzám, zvukovým efektům.
Hudba, zvuk
Součástí audioknihy bývá hudba, která se používá většinou na hudební předěly mezi kapitolami či výraznými částmi knihy, méně jako podbarvení četby. Pro oddělení kratších textových částí se používají tzv. „jingly“ – krátké zvuky či hudební miniatury. Stejně jako ve filmech i v audioknihách mají své místo zvukové efekty. Atmosférické zvuky, pozadí bitvy, šumění vody.
Postprodukce
Jedna z nejdůležitějších součástí vzniku audioknihy, která zahrnuje definitivní mix a zvukovou podobu audioknihy.
Grafika
Audiokniha má podobně jako kniha svou obálku, či booklet v případě vydání na fyzickém nosiči. Pokud se audiokniha distribuuje výhradně elektronicky (prostřednictvím distribučních audioknižních portálů), pro její propagaci či upoutávky se používají reklamní plochy (bannery).
Reklama, marketing, PR
Nebýt dobrého marketingu, kolikrát bychom se ani nedozvěděli o kvalitní audioknize. Přestože počet audioknižních titulů na trhu roste, stále je v porovnání s tištěnými knihami zanedbatelný.
Jak dlouho se nahrává audiokniha?
Délka audioknihy se odvíjí od počtu stran nahrávané knihy. Nahrávání je rozděleno do více dnů, protože sebelepší herec nedokáže ovlivnit projevy hlasové únavy. V jedné nahrávací frekvenci se může „nahrubo“ namluvit i padesát až osmdesát stran textu. Nahrávání prodlužuje i větší počet narátorů, jejichž hlasy se v audioknize střídají.
Co všechno vlastně spadá pod pojem „audiokniha“?
Nejjednodušší bude na úvod tohoto odstavce napsat základní dělení zvukových nahrávek podle druhů, které používá Asociace vydavatelů audioknih (AVA) pro nejprestižnější cenu v této oblasti nazvanou Audiokniha roku. Základní kategorie jsou:
1. četba;
2. dramatizovaná četba;
3. dramatizace.
Podívejme se nyní podrobněji na výše uvedené produkty audioknižního trhu, a to z hlediska námi vytvořené definice formátu „audioknihy“. Logicky by audiokniha měla být zvukovou podobou knihy. Odpovídá to dvěma slovům v názvu.
- Pro zjednodušení se říká audiokniha všemu, co obsahuje mluvené slovo.
Široké chápání daného pojmu mate posluchače, kteří se poprvé odhodlávají si nějakou tu audioknihu koupit. Narazí totiž zhusta na to, čemu se audiokniha říká jen z nouze. V čem je tedy rozdíl?
Četba
Nezkrácená audiokniha je četbou, která se drží literární předlohy a obsahuje doslova a do písmene to, co obsahuje kniha papírová. Pokud k nějakému drobnému krácení a změnám textu dochází, je to pro posluchače téměř nepostřehnutelné. Četba není zbytečně dramatizovaná. Zvukové efekty, hudební předěly či hudební atmosférický podkres se (pokud jsou vůbec použité) „váží na lékárnických vahách“. Poslech nejvíce odpovídá zážitku z vlastní četby a ocení ji nejvíce zkušení čtenáři.
Dramatizovaná četba
Základem je upravený text knižní předlohy. Dříve bylo krácení podmíněno i možnou délkou záznamu, dnes jde spíše o změny vedoucí k větší plynulosti čteného díla. Herci jsou režijně vedeni k více procítěnému přednesu, mnohdy se na audioknize podílí hned několik herců. Tento posun vychází vstříc posluchačům, na které by nekrácená četba mohla působit monotónně. Zároveň však spisovatelův styl vyprávění a jazykového vyjádření zůstává zachován.
Dramatizace
Do knižního audiotrhu totiž patří adaptace knih, které s předčítáním knihy mají společný jen název knihy. Jsou to veškeré rozhlasové a divadelní dramatizace, které neodpovídají definici „převod knihy do zvukové podoby.“ Tady se totiž nachází profese, která se u běžné audioknihy vyskytuje velice zřídka, a tou je scenárista, který transformuje knižní předlohu na sled scén. V případě dramatizace tedy neposloucháme obsah knihy, ale obsah scénáře.
Jsme ale shovívaví, protože máme rádi „naslouchání příběhům“ a dramatizace jsou k tomu neméně vhodné. Záznam divadelního představení či záznam rozhlasové hry jsou výjimečné zážitky, nicméně audioknihy jsou, jak jsme si už řekli, trošku jiná káva.
Pozor! Autoři těchto řádků vícekrát udiveně četli na distribučních webech v hodnoceních audioknih i takováto rozhořčena slova: „Co to je za pito*ou audioknihu, když v ní vypravěč čte, že někdo vykřikl anebo že práskly dveře? To ten herec neumí pořádně zařvat? A za ním někdo prásknout dveřmi? Jak to, že ten člověk čte všechny postavy, když jich tam je nejméně dvanáct?!“ Do audioknih se též počítají i záznamy televizních skečů. Tam ty výkřiky a prásknutí dveřmi jsou také. V předčítané audioknize ovšem nikoliv.
- Audioknihu narátor čte, sice profesionálně, poučeně a s nádechem emocí, ale čte ji – tak, aby ji mohl posluchač vnímat jako knihu, kterou si čte sám. Mozek posluchače s vyprávěným příběhem pracuje obdobně jako s přečteným textem.
Při posezení v knihovně nad audioknihou doporučujeme konkrétně ukázat rozdíly v jednotlivých oblastech audioknižní tvorby. Jistě ve vašem fondu najdete zvuková CD obsahující divadelní záznamy (Cimrman), televizní scénky (Holzmann), známé rozhlasové seriály, dramatizované knižní předlohy či ony zmíněné klasické nekrácené audioknihy. Sami uslyšíte, jak vás každé odlišné zvukové zpracování zaujme něčím jiným.
Výše napsané odstavce byly napsány s láskou ke všem dobrým dramatizacím i divadelním či televizním záznamům. Měly však zdůraznit zcela jiné pojetí čteného textu. Současný fenomén audioknihy totiž na každého čtenáře působí jinak. Náhradou za televizní či rozhlasovou tvorbu jsou dramatizace, nepovedou však k zájmu o původní knižní předlohy. Přiblížit knihy, které by při čtení mohly klást odpor, dokáže dramatizovaná četba, která navíc dokáže atraktivně představit knižní svět lidem nerozečteným či s knihou méně svázaným. Zarputilí čtenáři však nesnesou v původní literární předloze změny žádné, proto jim nejvíce vyhovuje nekrácená četba.
