Do Sobotky jsem dorazila v neděli v psacím vytržení, které u mě spolehlivě vyvolává stres z blížícího se termínu, kdy je třeba odevzdat rukopis. Jak se mám zítra soustředit na frekventanty literárního workshopu, když do pozdních nočních hodin buším do klávesnice v naději, že konec už je blízko? Tedy konec příběhu na předepsaném počtu normostran. Možná tedy i můj konec, protože první, co spisovatel škrtá, je volný čas. I když se vám poštěstí vzdát se zaměstnání a živit se psaním na volné noze, stejně se vysedávání u počítače po večerech a o víkendech nevyhnete.

Podobna spíš oživlé mrtvole než optimisticky naladěné spisovatelce vplouvám po propsané noci do festivalového kvasu. Kromě vytřeštěného nepřítomného pohledu mi zatuhla záda, takže se pohybuji poněkud toporně a každý rychlejší pohyb doprovázím syknutím. Ideální konstelace na psaní hororových povídek v muzeu Fráni Šrámka! Děcka jsou skvělá. Hrdinové jejich příběhů si nemůžou být jistí vůbec ničím, auta nacházejí na jiných místech, než kam je prokazatelně zaparkovali, účes se jim během dne samovolně mění, světla v bytě se bez varování rozsvěcují a zase zhasínají.

V konfrontaci s živými lidmi vypadá psaní absurdně, a to i v případě, že ti lidé milují knihy a přijeli na Šrámkovu Sobotku. To se jim to užívá, když se jejich pozornosti nedožaduje nedokončený rukopis. Všichni se baví, já trpím. Raději se tedy v knihovně vydáme do lesa plného démonů. Po vzoru středověkého bestiáře vzniká půvabný safírek vodní, jenž je chován coby univerzální tlumočník, výstřední ptakorožec severní, který se proslavil bruslením v cirkusu, vínosaur blbý, u nějž nepotěší, že neustále zvrací, a důstojný armidalo skvrnitý, ten ve tmě svítí, což málem zavinilo jeho vyhynutí.

Dílnu na zkrocení draků, ufonů a duchů jsem nazvala podle mé stejnojmenné publikace Fantastické psaní a společně se pouštíme do všelijakého vymýšlení a hraní se slovy. Vzhledem ke skladbě náctiletých účastníků zůstává sci-fi trošku ve stínu, o to víc se věnujeme fantasy. Magie se zřejmě uvolnilo přespříliš, protože čtvrtý den do našeho tvůrčího kroužku vpadl novinář z celostátního týdeníku, aby zjistil více o Harrym Potterovi, který v létě oslavil čtvrt století od vydání prvního dílu. Větší znalce by našel stěží, a i já si s překvapením uvědomila, jak mají načteno.

Potkávám se se čtenáři v knihovnách a školách po celý školní rok a většina holek a kluků na druhém stupni či na střední škole jsou bohužel spíše nečtenáři. Tady v Sobotce to neplatí a tihle mladí psavci možná za rok za dva zavítají začátkem prázdnin na Festival fantazie do Chotěboře.

Je pátek. S účastníky dílny jsme dopilovali povídky a odeslali do festivalových novin. Odjíždím ze Šrámkovy Sobotky, abych mohla doma opět v klidu zasednout k počítači. Přece jen mě týden v Sobotce nakopl. Pořád je pro koho psát. Až budete číst tento nedělník, budu se hrbit nad svým notebookem. Je přece neděle a v neděli se píše!

Klára Smolíková (*1974, Praha)
píše převážně pro děti a mládež. Vystudo­vala estetiku a teorii kultury na Filo­zofické fakultě UK v Praze. Devátým rokem působí na volné noze. Píše ko­miksové i filmové scénáře, lekto­ruje tvůrčí workshopy, spolu­pracuje na různých vý­stavních a vzdělá­vacích pro­jektech či počíta­čových hrách. Podílela se na večer­níčkové a knižní sérii Vynálezce Alva nebo de­tektivní řadě Tajná dvojka A+B. Spolupracuje s celou řadou dětských časopisů, publikovala na padesát knih, mnohé z nich byly vydány i opakovaně. Mezi její popu­lární tituly patří Husité, Začarovaný Hvozd nebo S Komenským do komiksu. Popularizuje četbu, komiksy a fantastiku též prostřednictvím metodických příruček (Jak vyzrát na komiks, Zakousněte se do knihy, Vstupte do literárního doupěte nebo Fantastické psaní). Napo­sledy vydala pro mládež COM.ensky: Kratičká zpráva o covi­dovém nakažení, knížku pro prvňáčky Dubánek a tajný vzkaz a společně s Lukášem Vavrečkou knihu o feno­ménu audio­knih Nečtu! Poslou­chám.