První díl seriálu "Komiksové procházky Smolíkové a Procházky", který připravujeme s Jiřím W. Procházkou do časopisu Čtenář, jsme nazvali "Nedorozumění s komiksem."
Máte v knihovně komiksy? A máte je rádi? A co čtenáři komiksů? Najdou ve vaší knihovně, co hledají? Kolem komiksů panuje spousta nedorozumění, mnohé z komiksové historie je opředeno mýty. A předsudků ohledně komiksového média najdeme nepočítaně. V prvním díle nové rubriky se pokusíme komiks a jeho místo v knihovně vymezit a obhájit, zároveň fenomén komiksu popsat v základních rysech.
Za poslední tři roky se nám děje jako spisovatelům a lektorům zvláštní věc. Knihovníci a učitelé po nás chtějí čím dál častěji komiksové workshopy – pro děti, pro mládež i pro dospělé. A po nich si povídáme. Některé otázky se opakují, a proto jsme se rozhodli v tomto miniseriálu o komiksu zopakovat i naše odpovědi.
Nomen omen aneb Proč nikdy nepíšeme KOMIX?
Není pro fanouška komiksu nic strašnějšího než se dočíst, že knihovna pořádá „komixovou soutěž“ nebo zakoupila nové „comixy“. Můžeme samozřejmě použít variantu „comics“, ale komiks se jeví být slovem zavedeným, takže varianta s „c“ působí lehce archaicky.
Přestože mají příběhy vyprávěné obrazem dlouhou historii, pojmenování „comics“ je zkratkou, která vznikla před sto lety z označení „comic strip“, tedy humorný proužek či pás.
Komiks, bande desinée, manga
Komiks není jediné označení pro obrázkové vyprávění. Frankofonní oblast používá výraz „bande desinée“ znamenající kreslené pásmo, japonský komiks se označuje výrazem „manga“.
Comix jen pro velké
„Comix“ je jen zvukomalebnou hříčkou, neboť výslovnost je stejná. Tento název je však spojen s komiksem undergroundovým, nezávislým, mnohdy až pornografickým, s šedesátými léty dvacáteho století a především s tvůrcem Robertem Crumbem. Historie comixu je barvitá, ale v naprosté většině případů pro publikum 18+.
Komiks prolistujte, než jej zařadíte do dětského oddělení
Knihovníci reagují na nárůst komiksové produkce, přesto mezi mnohými převládá názor, že komiks je pro děti. Nikdy tomu tak nebylo a není tomu ani dnes. Toto zkreslené tvrzení je reziduem nechuti z dob socialistického (zejména normalizačního) Československa komiks vydávat, ba i tolerovat. Jedinou viditelnou komiksovou tvorbou tak byly komiksy vycházející na pokračování v dětských časopisech. K tvorbě pro děti se uchylovali nejen skvělí výtvarníci, ale též spisovatelé, kteří se v tvorbě pro dospělé nemohli svobodně vyjádřit.
Obrázkové čtení
V dětských časopisech se komiks maskoval coby obrázkové čtení, které pomůže dětem, aby se naučily sledovat děj na stránkách a rozečetly se. Ve školách se však žáci od čtení komiksů už důsledně odrazovali. Navíc komiksová produkce v časopisu ABCči Čtyřlístku nebyla snadno dostupná, mnohdy šlo o podpultové zboží a známý trafikant se vyvažoval zlatem. Překladů, opět jen na stránkách časopisů, bylo v dobách socialistických pomálu.
Kreslené vtipy
Populární kreslené vtipy, vycházející například v časopisu Dikobraz, čtenářům sice připomínaly, že komiksové zpracování se hodí pro témata lechtivá, politická a satirická a že mají velkou přitažlivost a tím pádem i moc, ale dostupné tvorby pro dospělé bylo žalostně málo. A tak ještě dlouho po revoluci 1989, kdy komiksy nemají ve svém edičním plánu jen komiksově orientovaná nakladatelství, ale v podstatě většina velkých nakladatelů, se někteří knihovníci nechtějí obsahem komiksových alb zabývat. Nakupují jen dětskou tvorbu a občas mezi ni omylem zařadí i komiks pro dospělé. Zkrátka je zmátlo, že na obálce je vyobrazený veselý zajíček nebo kocour v kabátě.
Je, či není komiks kniha?
Tato otázka je záludná. Výše vysvětlujeme svázanost komiksové tvorby s časopisy u nás před rokem 1989, ale komiks je obecně velmi propojen s periodickým tiskem. Kořeny současného komiksu sahají do doby, kdy se na konci 19. století začal objevovat komiks moderního střihu na stránkách amerických novin.
Sešity a omnibusy
Není to však jen přítomnost komiksových rubrik v novinách a časopisech. Komiks je spojen se sešitovými vydáními, ze kterých se teprve časem (a není to vždy pravidlem) stávají při souborných vydáních knihy zvané omnibusy. Důvodů je několik. Tvorba komiksu je časově náročná a návratnost takové investice je pro tvůrce velmi nejistá. Zároveň jsou knižně vydané komiksy kvůli obrazovému charakteru drahé. Vycházejí celobarevně, nutností je volba kvalitního papíru.
Komiks jako podřadný žánr literatury
Problémem je, pokud se snažíme komiks za každou cenu napasovat do literatury jako jeden z literárních žánrů. Nutně pak komiks vychází jako nedomrlý přívažek velké literatury, neboť je povahou hybridní, tedy literárně-výtvarný. Koneckonců mnohé komiksy se obejdou zcela bez textu.
Komiks jako umění
Dalším způsobem uchopení komiksu je jeho vyčlenění jako samostatného umění. Často se nazývá devátým či sekvenčním uměním. Pak se však coby svébytná umělecká tvorba vzpírá začlenění do knihovnického světa a jeho akvizic. Knihovna však není galerií, je uzpůsobená knihám bez ohledu na jejich uměleckou hodnotu. Většina textů slouží k pobavení či poučení a nepočítá se s tím, že budou kriticky posuzovány, aby se stanovila jejich umělecká hodnota. Takže je vlastně skvělé, že podoba komiksu, ať už knižní, či sešitová, naprosto zapadá mezi ostatní knihy a čtenáři v knihovnách komiksovou produkci očekávají – tu uměleckou i tu umělecky neambiciózní.
Komiks jako médium
Třetím způsobem, a to knihovnickému uvažování velmi blízkým, je uchopení komiksu jako samostatného komunikačního prostředku. Potom se vedle výběru kvalitních komiksů od knihovníků očekává, že budou tomuto médiu rozumět, budou schopni jeho komunikační kód dešifrovat a budou tedy disponovat komiksovou gramotností. Schopnosti číst komiks je třeba se učit a nelze ji vytěsnit s poukazem, že „mně se komiks nelíbí“.
Co dnes všichni na těch komiksech mají?
Současná popularita komiksu je průsečíkem několika jevů. Komiks již není cenzurován a čeští čtenáři se již zorientovali v komiksové produkci. Dvacet let na ně totiž nakladatelství chrlila současně zahraniční komiksy staré, které u nás nemohly vycházet, i novinkové. Komiks je dostupnější, může vycházet v tištěné podobě či pouze elektronicky na webových stránkách. Ekonomice se daří a fanoušci jsou ochotni investovat do nákupu komiksů, zároveň sledují komiksovou produkci v zahraničí. Zájem zvedá i obliba filmových adaptací komiksů, které nejsou vnímány jako okrajové projekty, ale naopak jako nejočekávanější filmové premiéry roku.
Leniví čtenáři nebo leniví prohlížeči?
Na přetřes tak opět přichází ono plíživé podezření, zda se mládež a s ní celá civilizace neřítí do pekel, když si místo pořádného čtení prohlíží komiksy. Zde je potřeba poznamenat, že už drahnou dobu nežijeme v epoše tisku, ale jsme obklopeni audiovizuálními médii. Do vzniku knihtisku bylo vzájemné propojení písma a obrazu vnímáno jako naprosto výhodné a vzájemně obohacující.
Knihy se po Gutenbergově vynálezu vzdaly obrazové složky, která tisk knih zdržovala a zdražovala. Zatímco středověký iluminátor přirozeně podsunul opisovanou knihu na vedlejší pulpit jinému iluminátorovi, aby dokreslil zdobenou iniciálu, v tiskárně byly ilustrace problematickým prvkem. Sami sebe jsme přesvědčili, že obrázky nepotřebujeme, a zapomněli jsme je „číst“, proto často bezcílně bloumáme věhlasnými galeriemi a nevíme, čeho se máme na plátnech světových mistrů chytit.
Vizuální svět
Náš svět je plný obrazů – novinové stránky plní fotky, reklama se omezuje na prostoduché výkřiky, vše ostatní obstará obraz, jsme zahlceni radami, jak se máme líčit, jak oblékat, jak dekorovat své byty, jsme posedlí svými těly, a když je netvarujeme v posilovnách, tak aspoň ve photoshopech.
Komiks je dřina
Komiks nás učí se dívat, rozumět obrazům a na jejich základě vyprávět příběhy. Komiksy nejsou doslovné, mnohé si musí čtenář domýšlet, propojovat. Komiksové čtení chce svůj čas, neprotáhne nás sešitem za přesně danou dobu jako film. Čtenář se vrací, přemýšlí a představuje si. Má radost z toho, že pochopil a našel zašifrovaný význam. Opravdu to někomu může připadat jako pasivní činnost?
Je pochopitelné, že kouzlu komiksu propadají děti, ale je nesmyslné zrazovat od komiksů další čtenáře. Mládež navíc nebaví jen komiks číst, ale i tvořit, což je jen o důvod víc, proč se komiksům v knihovně věnovat.
