Po sci-fi muselo nevyhnutelně přijít fantasy, a tak se v červnovém vydání Čtenáře můžete začíst do článku Drak a magie stokrát jinak, pátého dílu rubriky Fantastický svět Walkerových, který píšeme s Jiřím W. Procházkou.
Po minulém výletu do dystopických či výsostně technologických světů se v tomto pokračování podíváme mezi draky, elfy a zombie. Zatímco sci-fi příběhy jdou mnohdy až na dřeň sociálních, ekologických či technologických katastrof, žánr fantasy čtenáře zanese na křídlech ušlechtilých draků do tajemných krajin za velkolepým dobrodružstvím.
Dnešní svět je opravdu příliš přetechnizovaný. Současná věda a vyspělé technologie jako nanotechnologie, biotechnologie, urychlovače částic, propojení světa komunikačními sítěmi předbíhají představy, které spřádají autoři sci-fi. Mnozí lidé jsou z toho všeho technologického ataku již unaveni, a proto se vrací k prostým příběhům, kde dobro vítězí nad zlem, kde dané slovo platí a za čest a věrnost je poctou zemřít, proto se dnes řadí fantasy k nejprodávanějším literárním žánrům.
Fantasy jako fantazie
Je až zarážející, kolik desítek procent (nechce se nám psát 90 %) žáků vůbec neví, že existuje žánr s prostým názvem fantasy. Chápeme, že se mladí lidé musí seznámit s klasickou literaturou a její historií. Přesto nás mrzí, že učitelé mnohdy ignorují, jaké knihy dnešní mládež skutečně oslovují a jsou pro ně natolik lákavé, že louskají po nocích a pod lavicí mnohasetstránkové svazky. Právě tady vidíme nezastupitelnou úlohu knihoven, tedy knihovnic a knihovníků, kteří své čtenáře znají a vstoupit mezi fantasy tituly se nebojí.
Smutné příklady ze života – aneb dialogy s mladými čtenáři:
„Co si myslíte, že je literární žánr fantasy?“„Něco jako že neexistuje.“„Si to někdo vymyslel.“„Jsou tam nesmyslný věci. Jako blbosti.“
Jeden by řekl, že nelze minout slavné díly fantasy literatury (a jejich filmové adaptace) a každý gramotný dospívající zná Pána prstenů, Hobita, Letopisy Narnie, Harryho Pottera, Úžasnou Zeměplochu, Písně ledu a ohně, Hraničářova učně či Stmívání. Přesto děti neumějí definovat svůj oblíbený žánr.
Magické slovo magie
Pokud však holkám a klukům napovíte slůvkem magie, jsou doma. Pochopitelně, v dnešní vizuální době vám žáci odpovídají spíše díky znalostem filmových adaptací, ale nakonec vyplave na povrch, že část z nich opravdu tuto „nepovinnou“, zato rozsáhlou literaturu čte – a to velice nadšeně. Ostatně z malého výzkumu spoluautorky tohoto seriálu na střední knihovnické škole v Táboře, kde deset let působila, vyplynulo, že kniha, kvůli které se holky a kluci do knih zamilovali, je série o Harrym Potterovi. Ta je navíc čtená i mezi dospělým publikem, povznesla se nad propast, která se údajně mezi literaturou pro děti a dospělé nachází.
Ostatně i z reprezentativního výzkumu České děti jako čtenáři, který se realizoval v letech 2013 a 2014, vyplynulo, že u dětí 11–14letých se fantasy příběhy umístily třetí, hned za dobrodružnými knihami a knihami o přírodě a zvířatech.
Pohádky a formativní vliv příběhů
Jako první při workshopech o fantasy literatuře mladé posluchače (od 3. tříd) okamžitě zaujme spojitost mezi dvěma žánry: pohádkami a fantasy. Přijdou na to hned. Stačí klíčová slova: draci, hrady, zakleté předměty, rytíři, princezny, králové, trpaslíci. Pokud mluvíme o pohádkách, myslíme tím pohádky původní, pravé, plné drsného života, proher a ponaučení.
Právě pro provázanost s výchovou osobnostní a sociální by mohl fantasy žánr být velmi atraktivní pro učitele. Formativní vliv pohádek nikdo nezpochybňuje, proč by na ně nemohl navázat žánr z pohádek odvozený? Kromě lásky ke čtení mají fantasy příběhy potenciál budovat v dětech čtenářskou gramotnost. Skrze četbu si holky a kluci budují vlastní postoje ke světu, revidují své názory, obohacuje se jejich prožívání, utváří se jejich morální vědomí i logicky podložené postoje. Fantasy hrdinové jsou aktivnější než postavy z pohádek, stojí před složitějšími rozhodnutími.
Historická fantasy a pubescenti
Fantasy žánr je hojně zastoupený v oblasti tzv. young adult literatury. Období pubescence je překotné, dospívání klade mnoho otázek, které jsou staré jako lidstvo samo. Budoucí rytíř se stejně jako budoucí IT konzultant musí vypořádat sám se sebou, zkrotit a usměrnit své touhy, překonat překážky, rozpoznat přátele od nepřátel, prosadit se, správně se rozhodnout.
Bezčasí pohádek je vystřídáno historickým povědomím, ze kterého se rodí zájem o děje minulé i schopnost vychutnat si historii paralelní.
A teď, když jsme si společně s vámi připravili diskusní literární pole, můžeme směle popsat to, co opravdu baví současné kluky a holky – literární žánr fantasy a jeho podžánry.
Poznámka: Předem varujeme, že žánry fantasy se s ostatními prolínají stejně jako žánry hudební (hard rock, folk, blues, country rock…). A to je dobře.
Heroická (akční) fantasy
Je podivuhodné, že poslední dvě generace čtenářů (čtenářská generace = cca 10 let) neznají zcela prvního hrdinu žánru fantasy. Přitom je to archetypální borec jako vyšitý. Urostlý, svalnatý, statečný, důvtipný a samozřejmě pořádně akční a krvavý. Ano, je to Barbar Conan!
Poznámka: Všem nadšencům fantasy nad 40 let se možná vybaví naolejovaný rakouský kulturista a pozdější hvězda akčních filmů Arnold Schwarzenegger.
Hrdinu Conana uvedl na literární scénu již v roce 1932 americký spisovatel Robert E. Howard. V rámci nově definovaného žánru fantasy předběhl mistra Tolkiena o pět let. Slavný Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky vyšel až v roce 1937.
Historické vazby a životní příběhy literátů mnohokrát zajímají posluchače literárních besed či worskhopů více než příběhy samotné. Nebo jinak – žáci najednou chápou, proč právě tyto příběhy vznikly a jaká je jejich přímá souvislost se samotným tvůrcem či s dobou vzniku.
Příběhy nejoblíbenější současné heroické fantasy se vinou od králů žánru (David Gemmel a jeho Drenajské a jiné ságy) přes dobrodružné série typu Hraničářova učně (pozor, neplést s Čarodějovým učněm) od autora Johna Flananga, jenž se nechal v příbězích o sirotkovi Willovi inspirovat středověkou Evropou. V mnohých knihovnách právě tuto literární řadu (česky již 13 dílů) označují za velmi oblíbenou zejména mezi čtenáři druhého stupně základních škol.
Ale nezapomeňme na české spisovatele tohoto žánru. Dnes již legendární díla české heroické fantasy pocházejí od časem prověřených autorů a jedná se zejména o tyto knižní série: Ken Wood od Jiřího W. Procházky, Krvavé pohraničíod V. Šlechty či Vlčí věk J. Mosteckého. Mezi prověřené autory patří i legenda české sci-fi Ondřej Neff s jeho slavnou tetralogií Pán Modrého meče, která se však více kloní k mixu žánru fantasy a sci-fi.
Subžánr heroické fantasy je obsáhlý, stejně jako ostatní literární žánry. Nejen ty fantastické. Ale samotná fantasy oplývá mnohem větším bohatstvím originálních příběhů, včetně těch nejproslulejších, jako jsou Hobit, Pán Prstenů, Letopisy Narnie, Harry Potter.
Ale o tom až příště…
P. S. Čeká nás nejen epická fantasy, ale například dnes nejprodávanější young adult fantasy. Máme v hledáčku i dětskou fantasy a samozřejmě čistě humoristickou (samozřejmě britskou) fantasy. A k tomu přidáme i ohlasy z besed a workshopů, které vedou oba spoluautoři těchto textů.
Foto: archiv autorů
