Fantastické podhoubí fantastické literatury je název třetího dílu ze seriálu o fantastice, který s Jiřím W. Procházkou píšeme do časopisu Čtenář. Podíváme se v něm na historii československého fantomu a vysvětlíme desítku výrazů, jako con, fanzin či fandom, bez kterých se jen stěží s fanoušky fantastiky dorozumíte.
Není nad to si o svých zájmech popovídat s lidmi stejně naladěnými. Svá setkání a soutěže mají rybáři, sdružují se filatelisté, hasiči i včelaři, amatérští hráči nohejbalu či jedlíci ovocných knedlíků. (Dokonce i spoluautor tohoto článku si sám doma v rámci oběda občas uspořádá vlastní mistrovství v těch knedlících.) Existuje však jedna velká komunita, jejíž akce jsou vyhrazené výhradně fanouškům fantastiky. Vítejte ve fandomu, ohromném společenství lidí, kteří milují literární žánry, jimž se věnuje náš seriál.
Žánry přebývající ve stínech
Během stovek besed v knihovnách i školách jsme se přesvědčili, že pokud dnešní mladí čtenáři vůbec něco čtou, tak to je z drtivé většiny právě fantastika. Často se vyprofilovali samostatně a učitelé jen němě přihlížejí, o jakých autorech a dílech jejich žáci živě diskutují. A i ti, kteří čtení neholdují, se dokáží do debat zapojit díky filmovým adaptacím či žánrově spřízněným počítačovým hrám. Jako by fantastika ze sebe za téměř třicet let, které uběhly od sametové revoluce, strhla nálepku nechtěného literárního dítěte, trpěné odnože velké literatury. Po druhé světové válce se žánrová literatura z oblasti sci-fi a fantasy dostala mimo hru. Troskovy knihy šly místo na knihkupecké pulty do stoupy, přestože jeho trilogie Kapitán Nemo a Zápas s nebem oslovovaly v těžkých dobách okupace mladé čtenáře. Od roku 1947 do roku 1969 žádné z děl J. M. Trosky (1881–1961) nevyšlo!
Není utopie jako utopie
Nikdo nestál o nějaké blouznivce. Postupné uvolnění souviselo s tím, že socialistický režim vzal na milost utopické fikce. Vždyť i komunismus, ke kterému tehdejší společnost směřovala, byl velkou fikcí, snem, který měly snít masy. Od šedesátých let vycházeli v překladech pečlivě vybraní zástupci žánru – Ray Bradbury či Isaac Asimov, příležitosti se chopili také čeští autoři – Josef Nesvadba, František Běhounek či Ludvík Souček. Když se normalizační šrouby opět utáhly, autoři a čtenáři se začali potkávat neoficiálně. Vznikají fanouškovské kluby, vycházejí fanziny, neprofesionální časopisy určené pro úzký okruh příznivců a rozšiřované pomocí cyklostylu.
Když se fanoušci potkávají tváří v tvář
Literární kluby nejsou pouze výsadou ctitelů fantastiky. V zahraničí mají delší tradici například kluby, ve kterých se diskutuje o detektivních příbězích. V anglofonní oblasti se první sci-fi kluby scházejí od třicátých let dvacátého století. Šlo o malá společenství autorů, fanoušků, studentů i vědců, které fascinovaly rozpínající se možnosti vědy a ve snění o budoucnosti hledali únik před tíživou všednodenností. Už v roce 1939 byl zorganizován první Worldcon během Světové výstavy v New Yorku.
U nás bylo hnutí čtenářů a fanoušků sci-fi literatury a filmů až do počátku osmdesátých let minulého století vlastně neznámým pojmem. Na počátku stáli vlastně tři profesionální spisovatelé (Ludvík Souček, Jaroslav Veis a Ondřej Neff), ale pravá lavina se spustila díky samotným fanouškům. Ludvík Souček, který zemřel koncem roku 1978, stihl v Literárním měsíčníku ještě uveřejnit výzvu k zakládání sci-fi klubů. Již následujícího roku 1979, přesně 31. dubna, vznikl na pražské matematicko-fyzikální fakultě první sci-fi klub Villoidus. Brzy následovaly další kluby, některé pod vlivem matfyzácké skupiny, jiné se formovaly zcela samostatně.
Zatímco mnozí dospělí ani neznají současné světové hity fantasy a sci-fi literatury, které hýbou literárním světem, mladí čtenáři si o těchto současných fenoménech přednášejí, chodí oblečeni do kostýmů svých hrdinů, účastní se literárních soutěží i velkých setkání fanoušků fantasy. To vše ve skrytu oficiálních literárních akcí či mnohých knižních veletrhů, bez jakékoliv podpory státu. Ale doba se (bohudíky) mění.
Některé knihovny již několikátý rok pořádají podobné akce a z praxe víme, že jak knihovníci, tak čtenáři jsou vždy nadšení. Fantastika či komiksy jsou také stále viditelnější i na našem největším knižní veletrhu Svět knihy na pražském Výstavišti. Spoluautor tohoto článku každoročně organizuje celou programovou linii v Sále fantastiky čítající cca 35 programů a přibližně 120 účinkujících spisovatelů, nakladatelů, výtvarníků i literárních klubů.
Svět s vlastním jazykem
Abychom pochopili rozvoj i současné masové hnutí kolem sci-fi, fantasy a hororu, měli bychom se alespoň rámcově seznámit s pojmy, které jsou mezi fanoušky fantastiky úplně běžné.
Fandom – společenství čtenářů, autorů, redaktorů, výtvarníků, organizátorů a zejména fanoušků, kteří „žijí“ fantastikou. U jiných literárních žánrů tak početná obec nadšenců opravdu neexistuje. V prvopočátcích měl podstatný vliv na hnutí sci-fi a fantasy tzv. Československý fandom, což byla organizace vzniklá z jednotlivých sci-fi a fantasy klubů. Založena byla již v roce 1990, nicméně v současné době kromě pořádání literárních cen Akademie science fiction, fantasy a hororu (SFFH) (viz níže) nemá na vlastní dění kolem setkávání fanoušků a jiných literárních akcí žádný vliv.
Fanové – čtenáři a fanoušci všech žánrů fantastiky, filmů či seriálů. Počty těch skalních, kteří pravidelně navštěvují velká literární setkání (viz další heslo Con), se počítají na tisíce. Jsou to aktivní lidé, mají webové stránky s celorepublikovým dosahem, pořádají vlastní literární soutěže, píší recenze a pokouší se i o vlastní tvorbu (viz dále Fanfiction).
Con – je „nejvyšší“ forma setkávání fanoušků fantastických žánrů. Con je odvozen z anglického convetion. Jsou to jednodenní, ale častěji vícedenní akce plné seminářů, literárních besed, projekcí filmů, literárních, znalostních či sportovních soutěží, amatérských divadel i projekcí amatérských filmů, deskových i počítačových her – a to vše na téma literární či filmové fantastiky. Nejznámější „cony“ u nás i na Slovensku jsou:
▪ Parcon – nejstarší a původní con vznikl v Pardubicích (PARcon) v roce 1982. Dnes putovní setkání po různých městech, ale stále s původním názvem Parcon.
▪ Festival fantazie – zřejmě největší setkání (10 dnů, cca 3000 fanoušků), které se koná počátkem letních prázdnin v Chotěboři.
▪ Comics Salon – další největší setkání příznivců komiksů, anime, mangy, sci-fi a fantasy v Bratislavě. Opět se jedná o tisíce čtenářů a fanoušků.
▪ FenixCon – jedno z nejstarších setkání v republice. Původní název Dracon. Koná se tradičně v Brně.
▪ Trpaslicon – pražský festival věnovaný britskému humoru se odvolává na kultovní sérii Červený trpaslík či Zeměplochu.
▪ CONiáš – dlouholetý con pořádaný Městskou knihovnou v Praze se konal již jedenáctkrát.
▪ BOok con – s podtitulem Fantasy víkendy v knihovně jsou cony pořádané knihovnami po celé republice. První fantasy víkend vznikl v dobříšské knihovně v roce 2013. Nyní se tyto akce oblíbené zejména mládeží šíří v knihovnách po celé republice.
▪ PragoFest – vznikl pod jménem PragoCon v roce 1997 a jde o životaschopné setkání, které každým rokem nabaluje další příznivce.
▪ CrweCon – setkání tvůrců, výtvarníků a nakladatelů věnované výhradně českému komiksu. Uděluje se zde cena za nejlepší Český komiks Fabula Rasa.
… a mnoho dalších. Ale jen samotnému seznamu všech podobných literárních akcí bychom museli obětovat celý díl tohoto seriálu. Úžasné je, kolik mladých čtenářů tyto akce přitahují.
Akademie SFFH – prestižní literární soutěž SFFH pořádaná Československým fandomem. Vyhlášení výsledků Akademie SFFH se každoročně odehrává v sobotním programu Světa knihy na pražském Výstavišti. Tato soutěž existuje již od roku 1995 a za cíl si vytkla každoročně poukázat na nejlepší žánrové povídky, romány, výtvarníky, překladatele či nakladatelství.
Fanzin – všichni jistě znají slovo samizdat. Ano, byly to Lidové noviny či zahraniční Svědectví, které jsme tak urputně opisovali na psacích strojích a používali k tomu průklepáky a kopírovací fólie, abychom jich mohli vyrobit při jednom přepisu aspoň pět. Další byly nečitelné. Fanoušci sci-fi a fantasy se kromě této techniky dostali kapánek dál. K šíření světové či původní (mnohdy amatérské) fantastiky používali cyklostyl! Byl to supervynález, na němž se psalo na mechanickém psacím stroji na průklepovou blánu, která se poté točila přes válec namáčený ve fialovém inkoustu. A takhle jste mohli vytvořit až dvě stě kopií literárního díla. Fanziny byly první nezávislé časopisy či celé knihy na pokračování, které se od konce sedmdesátých let dvacátého století šířily obdobnou cestou jako samizdaty. Samizdaty sloužily k politickým účelům (bohudíky za ně), ale fanziny čistě k literárním (díky sci-fi bohům za ně).
Fanfiction – literární tvorba fanoušků, kteří se inspirují již publikovaným dílem a píší povídky či celé romány zasazené do světa oblíbené knihy. Smyslem není nápodoba, ale rozvíjení principů a linií oblíbeného fikčního světa. Většinou se takové texty publikují na internetu. U nás mají velkou základnu zvláště fanoušci seriálu Star Trek a série Harry Potter.
Jak si fandom stojí dnes?
Skvělou vizitkou fanoušků fantastiky je skutečnost, že společný zájem překonává hranice. Nemyslíme tím jen hrstku nadšenců, kteří vyjedou na Eurocony či Worldcony, ale úzké vztahy, které mezi sebou mají čeští a slovenští fanové. Internet a sociální sítě vzájemné kontakty udržují celoročně živé, ale nic nenahradí společné setkávání. Čeština zní na bratislavském Slavconu či Istroconu, slovenština na brněnském FenixConu či na chotěbořském Festivalu fantazie. Československý fandom žije dál a v literárních soutěžích se objevují texty psané česky i slovensky.
Staromilci jistě mohou brblat, že fanoušci fantastiky se mění a ti mladí více pošilhávají po dění ve světě, více se zajímají o hry – deskové i počítačové, podléhají kouzlu filmů i televizních sérií. Na druhou stranu se stejným nadšením, s jakým píší fanfikce, točí fanouškovské filmy či pořádají zasvěcené přednášky o vesmírných lodích, které se objevily v oblíbeném sci-fi seriálu.
Příště přidáme k dobru ještě několik fantastických slov a podíváme se na možnosti, jak takové skvělé čtenáře a fanoušky dostat do knihovny.
