Dnes jsem z Broumova, kde jsem na třítýdenním literárním pobytu, vyrazila na otočku do královehradeckého ranního vysílání Českého rozhlasu na rozhovor s Jakubem Schmidtem.
Povídaní o výstavě Komenský v komiksu, která je nyní k vidění v Muzeu východních Čech v Hradci Králové, komiksech, čtení a audioknihách, si můžete pustit ze záznamu.
Komenského Orbis pictus jako předchůdce komiksu
Jak přitáhnout naše děti zase zpátky ke čtení a knížkám? Podíváme se do Muzea východních Čech v Hradci Králové, kde je právě krásná výstava nejen pro děti nazvaná Komenský v komiksu. Ta s pomocí obrázků ukazuje život učitele národů. Texty zpracovala známá spisovatelka a autorka knížek pro děti, scenáristka a publicistka Klára Smolíková.
Je důležité vzít si s dětmi knížku do rukou a přečíst ji?
Určitě. Číst, prohlížet, povídat si o knížkách. Věk dětí není úplně důležitý. Nemělo by to být tak, že když už děti umí číst, tak si společně nečteme. To rozhodně neplatí. Společné sdílení je velmi důležité.
Když čteme malým dětem knížky, je to základ pro to, že si pak budou samy číst?
To je to nejdůležitější, co můžete udělat. Ale zase na druhou stranu nemusíte se bát, že pokud vám jako dítěti nečetli, už jste ztracen pro knižní kulturu. Samozřejmě je potom trošičku složitější si ty návyky vybudovat, ale klidně se můžete rozečíst ve 30 nebo 35 letech.
Jak to bylo s vámi? Četli vám rodiče?
Ano, ale ne nějak výrazně. Pamatuji si, že jsem byla dítě, co si našlo veřejnou knihovnu a už prostě vědělo, že tam chce strávit několik dalších let svého života. Postupně jsem přečetla tři pobočky Pražské městské knihovny. Takže já jsem takové knihovnické dítě a knihy jsem si do velké míry našla sama. Doma jsem ale byla obklopená knížkami. U nás byste našli knížky v němčině, ve francouzštině, babička studovala dějiny umění na Sorbonně.
Chtěla jste být jako malá holka spisovatelkou?
Ne, chtěla jsem být malířkou. Jestli jsem si dokázala něco jako dítě představit, tak že budu dělat ilustrace do knih. Cesta k písmenkům nebyla přímočará, spíš vyšla z nějakých náhod a já jsem tomu ráda. Ale když jste říkal známá spisovatelka, tak se jsem se rozhlédla, kdo je tady se mnou, o kom mluvíte.
O vás. Protože vy jste napsala i scénáře k Večerníčkům.
Abych pravdu řekla, mně jsou ty scénáře, ať už komiksové nebo pro Večerníček, svým způsobem bližší. Jsem takový úsporný typ a také mi vyhovuje úzká spolupráce s výtvarníkem. Když mám potom rozepsat tlustou knihu, tak se pokaždé divím, kolik stránek musím napsat.
Vaše knížky jsou také částečně psané i komiksovou formou. Když jsem byl malý kluk, tak mě zaujaly komiksové Staré pověsti české.
Obrázky z českých dějin a pověstí. To je legendární knížka, která se pořád dotiskuje, má možná už 20 dotisků. Zajímavé je, že osud této knížky je podobný mé vlastní cestě. To byly původně dvoustrany publikované v Mateřídoušce, zpracované komiksovou formou a s popularizační záměrem. A to přesně mě baví. Mám pocit, že vznikla stejně jako spousta mých knížek. V časopisecké rubrice si ozkoušíte, jestli nápad funguje, a pokud ano, později jej přepracujete do knížky.
Představme výstavu s názvem Komenský v komiksu, která je k vidění v hradeckém Muzeu východních Čech.
Komenský v komiksu vznikl pro Národní pedagogické muzeum v Praze a tohle je druhá zastávka. Výstavu v Praze bohužel vzhledem k různým omezením až tolik lidí nevidělo, tak pevně doufám, že v Hradci to vyjde lépe. Základem jsou velkoformátové komiksy, které vyprávějí nejen chronologicky život Komenského, ale snažila jsem se tito osobnost zpřístupnit různými řezovými pohledy nebo paralelami dětem a mladým návštěvníkům. Nicméně máme i pěkné reakce od starších lidí, kteří Komenského vnímají zase v jiném kontextu. Ale nebyla jsem na to sama, měla jsem kolegu Richarda Vlasáka, historika a evangelického duchovního, který mi dělal odborného poradce. A díky němu v komiksem najdete mnoho zajímavých myšlenek a přesahů.
Co bylo dřív, knížka Komenský v komiksu nebo výstava?
Výstava, tak to bylo vymyšlené od začátku. Už jsem podobných knížek udělala několik, protože jsem zároveň i muzejník, naposledy jsem pracovala v Národním muzeu. Tedy komiksy jsem potom doprovodila příběhem, ke kterému mě výstava inspirovala. Tento příběh se jmenuje Únikovka s Amosem a je o současných dětech, které se dostanou do podivné únikové hry, která je nechce pustit ven.
Co vás osobně na Komenském fascinuje?
Těch věcí je víc, ale úžasný je jeho popularizační rozměr. Hledal způsob, jak něco vysvětlit, dát do kontextu, i obrazově. Komenský velmi dbá na to, aby byly věci pochopitelné i vizuálně, jeho Orbis pictus je vlastně takovým předchůdcem komiksu. Uvědomila jsem si, že kdyby v jeho době měl tisk už lepší technické možnosti, tak možná máme od Komenského krásný komiks.
Je rozdíl dělat knížku klasickou a komiks? A u toho komiksu jsou dříve obrázky nebo texty?
U komiksu nejdříve vzniká scénář. Tvůrcem může být jeden člověk, který píše scénář i kreslí, ale rozdělit si to je velmi šikovné. Takže já rozvrhuji nejdřív námět, trošku to připomíná filmovou povídku, a pak námět rozdělím do jednotlivých panelů, kterými výtvarníka vedu a navrhuji, co kde chci mít. A když je to historické téma, tak mu posílám také řadu podkladů, jak mají obrázky vypadat.
Vy máte ráda audioknihy, jezdíte po České republice autem a posloucháte.
Teď poslouchám Literární spolek Laury Sněžné, to je takový můj malý rest. Ale snažím se poslouchat i úplně nové tituly a zároveň klasiku, co už ji člověk četl v jiném věku, v jiném rozpoložení. Je to výborné a na hodiny, které strávíte v autě za volantem, se najednou těšíte.
Celý rozhovor se spisovatelkou, scenáristkou a lektorkou Klárou Smolíkovou o knížkách a literatuře si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
