Pátá závěrečná část miniseriálu Komiksové procházky Smolíkové a Procházky se jmenuje Komiks vstupuje do knihoven. Snažíme se na stránkách časopisu Čtenář shrnout důvody, proč a jak komiks v knihovnách používat. Dostupné zde.
Komiks vstupuje do knihoven
Komiks si hledá cestu do knihoven a využije každé skuliny. Někdy jsou to sami knihovníci, kdo se na komiksové knihy a sešity zaměří, jindy vyjde iniciativa od čtenářů. Zájem o komiksy podporuje také tematické zaměření celostátních knihovnických akcí. Komiks dal jen v roce 2017 tvář Noci s Andersenem, Dni pro dětskou knihu, a dokonce i Týden knihoven představil vizuální styl plakátů inspirovaný komiksem.
Znamená to, že se komiks konečně dočkal rehabilitace? Nebo je tato otevřenost jen zoufalým voláním o pomoc, že jen komiks zachrání budoucí generaci čtenářů před pádem do hlubin negramotnosti?
Vizuální gramotnost
Jednadvacáté století je provázáno s vizuální kulturou, zároveň však klade vysoké nároky na schopnost porozumět textu. Učitelé, rodiče a knihovníci musí vyvinout enormní úsilí, aby další generaci přivedli ke čtení. Nelze si nevšimnout, že internetové děti preferují vizuální komunikaci. Koneckonců prostřednictvím obrazů je možné předávat informace rychle, koncentrovaně a efektivně. Dokonce i ve spojení s textem, jak to dělá třeba komiksový strip, je primárním kódem jazyk obrazů.
Přesto je vizuální gramotnost, tedy schopnost porozumět významu obrazového sdělení, úzce provázána se čtenářskou gramotností. U současných dětí zahrnuje nejen chápání ilustrací, ale též piktogramů a symbolů či rozklíčování obrazové reklamy. Ve školním vzdělávání by tedy její rozvoj měl zahrnovat též interpretaci „celé strany“, porozumění obrazové složce v různých typech textů a vytváření vlastních vizuálních sdělení.
Komiksová gramotnost
Čtenáři komiksů nepřicházejí k této dovednosti jen tak mimochodem. I oni se musí učit, jak komiksu rozumět a jak ho kriticky nahlížet. Kromě základních čtenářských kompetencí si osvojují schopnost porozumět posloupnosti událostí, interpretovat neverbální vyjadřování, rozpoznat zápletku. V paletě vyjadřovacích prvků mají v komiksu nezastupitelné místo nejen slova, ale i obrázky a piktogramy. Čtenáři se učí rozumět jejich vzájemným vztahům, což se neobejde bez aktivního přístupu.
S trochou nadsázky můžeme říci, že číst komiksy je náročnější než číst knížky. Čtenář je nucen si domýšlet, co se odehrává mezi jednotlivými komiksovými rámečky, a tedy zapojit představivost. Zároveň potřebuje spojit do jediného neoddělitelného zážitku obrázky i doprovodný text. A toto úsilí se mu nejen vyplatí, ale i v dobrém vrátí. Například ve Velké Británii už tři roky úspěšně působí organizace, která si vytknula za cíl prohlubování čtenářských dovedností skrze komiksy.
Žánry komiksu
Přestože akční komiksy se superhrdinskou tematikou jsou téměř synonymem komiksu, žánrová pestrost komiksů se tím zdaleka nevyčerpává. Dokonce se zdá, že komiks je v tomto ohledu nejproduktivnějším médiem.
— Původně dobrodružné sci-fi příběhy, ve kterých se vše točí kolem samozvaného strážce zákona obdařeného superschopnostmi a skrývajícího svou identitu, se pozorovatelům zvenčí jeví jako prvoplánové. Jejich záběr je však široký. Dokáží si ze sebe dělat legraci i převrátit zápletku do mnohem temnějších odstínů, jak ukazuje třeba Hellboy, Strážci či Sin City.
— Tradičně nejakceptovanější jsou komiksy pro děti, často s postavami antropomorfních zvířat. Mickey Mouse či Kačer Donald má v českém prostředí obdobu ve Čtyřlístku či Kocouru Vavřincovi. Tvorba pro děti je však daleko rozmanitější, jak ukazuje například komiksová revue Bublifuk, Hilda, Záleskautky či Koralína.
— V poslední době se k nám v překladech dostávají komiksy reflektující trable dospívání, výrazně cílené na dívčí publikum. Aktivní je na tomto poli zejména nakladatelství Paseka. Nemusí jít vždy o první trable s láskou, rovnátky či sourozenci, ale i vážné problémy zneužívání dětí, což je téma komiksu Pohádka o zlobivé kryse.
— Dlouhé historii a velké oblibě se těší dobrodružné komiksy často se odehrávající v exotickém prostředí. Příkladem za všechny může být třeba Tarzan.
— Komiksy se mohou odehrát ve sportovním prostředí. Příkladem z české komiksové produkce je zpracování života Emila Zátopka.
— Ani válečná tematika se komiksům nevyhýbá. Vizuální složka umožňuje jiný, detailnější pohled například na život českého letce Františka Fajtla. Reportážní charakter má třeba komiks Bezpečná zóna Goražde.
— Těžká témata vyvažují humoristické komiksy. Pozoruhodné trvání má mimo jiné komiks Zelený Raul vycházející v časopise Reflex.
— Neustále se vracejí komiksy westernové a detektivní. Oblíbené jsou i horory, například Vrána či Zámek a klíč, které zároveň řadíme do žánru fantasy.
— Pro publikum s komiksem neobeznámené bývají akceptovatelnější ty, které zpracovávají historická témata. Pozoruhodným projektem jsou například komiksy „Češi“ Pavla Kosatíka, mapující události 20. století, kterých se zhostila celá plejáda předních českých kreslířů.
— Komiks je vhodným médiem pro témata autobiografická, často reflektující dramata osobního života či autentický prožitek velkých dějin. Do této skupiny můžeme zařadit slavný komiks Maus, Persepolis či Padoucnici.
— Poněkud medvědí službu může komiksu dělat oblíbené zpracování slavných literárních děl do komiksové podoby.
— Nakladatelství Portál vydalo celou řadu vzdělávacích komiksů popularizujících jednotlivé společenské vědy a jejich představitele.
Komiksové workshopy
Pokud chceme čtenáře seznámit s komiksem, měli bychom jim v prvé řadě v knihovně nabídnout komiksy v dostatečně pestrém výběru. Pro školy, ale i veřejnost můžeme organizovat lekce či přednášky, ve kterých budeme představovat nejen soudobou produkci, ale též historii komiksu a osvětlovat strukturu a jednotlivé prvky komiksového vyprávění.
Třetí cestou je podporovat čtenáře ve vlastní tvorbě. Ostatně komiksových soutěží na nejrůznější téma se každý rok vyhlašuje nespočet.
Přípravou pro vlastní tvorbu mohou být jednoduché aktivity:
— Komiksové divadlo – účastníci si vyrobí z papíru velké bubliny, které pak použijí v živém komiksovém výjevu.
— Popletený komiks – okopírujeme komiks a po panelech jej rozstříháme. Úkolem je dohledat původní pořadí, ale též tvořivě přemýšlet nad jinou posloupností polí.
— Komiks bez textu – vybraný strip či stránku zkopírujeme a vymažeme původní text v bublinách, aby byl prostor pro zápis vlastních textů.
— Fotokomiks – účastníci nafotí vlastní výjevy a v počítači z fotek sesadí komiksové stripy či stránky, které doplní textovým doprovodem.
Komiksové tvoření
Pokud se v knihovně pustíme do tvorby komiksů, můžeme se inspirovat prací jeho profesionálních tvůrců. Osvědčuje se práce v týmu.
— Námět komiksu představte ostatním a podle připomínek upravte.
— Námět rozepište do příběhu. Nemusí být dlouhý, ale měl by mít pointu, gradovat, vyústit v překvapivý závěr.
— Příběh rozepište do scénáře, který rozvrhnete do jednotlivých polí. Promluvy, případně texty vypravěče by měly být stručné a doplněné citoslovci a piktogramy.
— Načrtněte storyboard, ve kterém budou panely rozvržené na stránce. A v panelech bude naznačeno umístění bublin, postav, případně záběrů.
— Předkreslete tužkou rámečky a bubliny, teprve potom do jednotlivých polí nakreslete výjevy. Když jste s rozvržením spokojeni, obtáhněte rámečky a linie černou fixou.
— Kresbu naskenujte nebo okopírujte. Můžete udělat i více kopií pro případ, že nebudete spokojení či se dopustíte chyby.
— Komiks vybarvěte ručně nebo v grafickém programu na počítači. Barevnost nemusí být realistická, může se měnit a měla by dotvářet atmosféru či výraz.
— Dopište písmo. Volte raději velká písmena a kurzivu. Pokud možno, vyhněte se patkovým písmům. Písmena nesmí zasahovat do linky, která bublinu ohraničuje.
