Proč byste to chtěli dělat, když vaši práci nikdo neocení?
Když jsme se seznámili s mým současným manželem, podivoval se, co je to za psaní ‚ta dětská literatura‘. „Nadatluješ třicet normo a máš knihu,“ projížděl čerstvě dopsaný wordovský soubor pochybovačně a očima ujížděl ke knihovně, aby se pokochal hřbety tlustých svazků, výsledkem jeho vlastní tvorby.
Můj bývalý manžel zase vnímal písmenka do dětských knih jen jako nutnou výplň k ilustracím, jejichž autorem byl on. S nakladateli jsme se snažili dojednat výhodnou smlouvu za práci výtvarníka, procenta za písmenka jsme neřešili. Navíc jsme spolu dělali komiksy, kde se vklad scenáristy jevil ještě nicotnějším.
Ale ono je to vlastně jedno, protože autory knih pro děti si nikdo nepamatuje. Veřejnost o nich všeobecně soudí, že pokud vůbec existují, musí být infantilní, růžoví či bleděmodří, a především vrcholně nepraktičtí. A babičky zase koupí vnoučatům knihy, které si pamatují z dob svého mládí.
Ještě stále vás zajímá, jak se píší knihy pro děti? Fajn, jedeme dál.
Psát bez omezení rozsahu svádí ke generování rozvitých vět, které nikam nevedou, k otevírání dalších a dalších dveří, kterými hrdina nikdy neprojde. Dobrý autor je na sebe přísný, prvopis zkracuje a škrtá. U textu pro děti musíte mít délku neustále na paměti. Délku vět a souvětí, délku odstavců, délku kapitol i celé knihy. Pozornost dítěte je vrtkavá, takže dumáte nad každým ždibíčkem textu. Je vtipný? Sděluje něco zajímavého? Posouvá děj? Překvapí čtenáře a navnadí ho na další četbu? I na tomto poli vás vyškolí psaní do periodik, v tomto případě dětských časopisů.
Bez ilustrací to nejde. Zodpovědný je za ně ale stejně spisovatel. Stejně jako za obálku, čitelnost fontu, grafiku, překlepy, vhodný formát i vazbu knihy. A hlavně prodeje. Nikdo vás nezná, ale svou knihu musíte prodat vy. Ne nakladatel či ilustrátor. Všechno jde na vaši hlavu, takže zaklekněte na start, závod začíná až po napsání a odevzdání rukopisu. A nezapomeňte, že ten ilustrátor musí být excelentní. Nedovolte, aby vám příběh zkazil neumětel, který nemá ponětí o anatomii, netuší, jak nakreslit bicykl, a tváře kreslí pouze s jedním výrazem a zásadně z ánfasu.
Proč jsem vynechala slávu a peníze?
Protože ani jedno z toho vás nečeká. Na autory dětské literatury se netřesou davy recenzentů a horká křesla v televizních studiích. Nevolají jim redaktoři společenských rubrik, aby je vyzpovídali, kam letos pojedou na dovolenou, co dávají do guláše a co si myslí o uprchlické krizi. Nevybudujete si stabilní čtenářskou základnu, protože vaši čtenáři vyrostou a další vaše produkce je z pochopitelných důvodů nezajímá. Navíc nepouštějte ze zřetele, že vaše jméno nezaznamenali, ani když vaše knihy četli. Možná kdyby v Čechách měli rodiče v průměru šest dětí, jména oblíbených spisovatelů dětských knih by se trochu vryla do rodinné paměti. S armádou jedináčků nic takového nehrozí.
S dalšími vydáními a překlady taky příliš nepočítejte. Knihy pro děti jsou rychloobrátkové spotřební zboží a nakladatelé, u kterých jste se osvědčili, chtějí další a další rukopisy. Po pár týdnech od vydání se však o knihu přestanou výrazněji zajímat. Zahraničí po českých knihách nebaží. U knih pro děti se navíc předpokládá, že se hodně zaměřují na porozumění mateřskému jazyku, na české reálie a historii, což by francouzský či anglický potěr asi moc nepobral. Přesvědčit by je mohly leda opravdu skvělé ilustrace, jenže suproví výtvarníci jsou drazí, a navíc ti mladí bez problémů dělají pro cizinu přímo. Čím vyšší mají honorář, tím menší máte vy procenta.
Pořád ještě čtete? Stále chcete psát pro děti?
Tak do toho jděte! Je to skvělé! Žádný dospělý čtenář neposlouchá váš příběh s takovým nadšením jako tlupa usmrkanců v pyžámcích s medvídky. Žádné dospělé publikum se tak neřehtá, když se vám povede vtip, a neokusuje si nehty, když hrdina stojí před rozhodující překážkou. Jen dítě, které jste vyprávěním nadchli, se rozpláče, když mu rodič nechce knihu koupit nebo mu ji v knihovně před nosem právě vyfoukl jiný čtenář.
Chcete happyend na závěr? Jiří Walker Procházka, ano, ten obrovský, nelítostný, zběsilý autor, který si namazal celý fandom na chleba, když se špatně vyspal, se mnou píše knížky pro děti. Proč? Přijděte se někdy podívat na některou z našich besed a pochopíte.
Psáno během vlahého sobotního večera pro Triumvirát, 11. 8. 2018
Klára Smolíková
