Časopis Čtenář pokračuje v představování knihoven jednotlivých krajů, neboť mnohé z nich byly založeny roku 1919 na základě nařízení prvního knihovního zákona v Československu. Další díl našeho seriálu Knihovnický cestopis aneb Walkerovi na cestách po knihovnách vychází v listopadovém čísle a jmenuje se Když se střed vychýlí. Je totiž věnován knihovnám Vysočiny.
Když se střed vychýlí: knihovny Kraje Vysočina
Jezdíme přes Vysočinu každou chvíli, kodrcáme se osmdesátkou přes dálnici s číslem jedna a trneme, kdy Českomoravskou vrchovinu pokryje sníh. Ač leží ve středu republiky, je Kraj Vysočina rozpolcený – hlavní komunikací na jižní a severní polovinu, západní část se hlásí k Čechám, východní k Moravě. Možná proto se zde na nikoho zvenčí nespoléhá. Výrazná města se pyšní výraznými knihovnami ve středu Evropy. Jak se tak přetahují o místo na slunci, přihodí se, že krajskou knihovnu nenajdete v krajském městě, kterým se stala Jihlava, ale v Havlíčkově Brodě…
Aby bylo jasno. Nestraníme ani jedné z knihoven. Klára má dokonce nastrčené agenty v obou konkurenčních. Tedy pracují zde knihovníci, které učila na táborské knihovnické škole, a podle všeho ostudu nedělají. Třeba Petr Bobek už vydal svou první a určitě ne poslední knihu.
Když radnice nestačí
S Krajskou knihovnou Vysočiny však už z podstaty její funkce a centrálního postavení máme přece jen častější kontakt. I díky seminářům pro knihovníky, které v rámci dalšího vzdělávání v Havlíčkově Brodě probíhají. Naposledy zde Jiří vyprávěl o fantastice a Klára souběžně vedla komornější workshop tvorby pracovních listů. Do monumentální budovy Staré radnice na náměstí už spolehlivě trefíme, a tak také víme, že stávající prostory praskají ve švech. Máme radost, že právě ve městě knihami prostoupeném se nakonec podařilo prosadit stavbu zbrusu nové knihovní budovy. Mohli jste se na staveniště mrknout už během tradičního Podzimního knižního veletrhu v říjnu.
V loňském školním roce dokonce knihovnice z dětského oddělení nazvaly celoroční projekt na podporu čtenářství Zakousněte se do knihy. Tak to Klára nemohla u slavnostního zakončení chybět!
Před Priorem, za Priorem nikdo nesmí stát
Najít vchod do Městské knihovny Jihlava je trochu oříšek, protože budovu bývalého jezuitského gymnázia, ve které dnes sídlí, stíní z náměstí monumentální kostel sv. Ignáce z Loyoly. Kláře se dokonce podařilo tak zpanikařit, že milým knihovnicím tvrdila, že je v Jihlavě poprvé. Prozřela, až když se po besedách protáhla úzkou uličkou na historické náměstí a spatřila nezaměnitelnou budovu obchodního domu Prior, připomínající invazi nepřátelských vetřelců z vesmíru.
Polehčující okolností by snad mohlo být, že večer, když doklouzala z Prahy, byly jihlavské ulice tak namrzlé, že zabrzděné auto nezůstalo ve svahu stát a sunulo se dál. Klára se pak ráno při opouštění penzionu rozplácla na zledovatělých schodech jak dlouhá, tak široká. Místo kolen totiž prvořadě chránila notebook. Možná kdyby víc zálohovala, tolik by nejančila, že přijde o všechny rozepsané rukopisy.
Do Jihlavy nás totiž opakovaně nepřivádí jen knihovna, ale i místní muzeum s bohatými programy, aktivní redakce Českého rozhlasu nebo kolega, výborný komiksový kreslíř Petr Kopl, který zde bydlí. Taková kulturní koncentrace nemů-že zůstat bez následků. Při poslední návštěvě knihovny se poslední, už poobědové besedy zúčastnily děti ze čtenářského kroužku, který v Základní škole Luka nad Jihlavou vede paní učitelka Lenka Novotná. Nevznikl nedávno na popud ministerských pobídek, ale již před mnoha lety z iniciativy této moudré ženy. A jak se vztah ke knihám buduje krůček po krůčku? Třeba tak, že když malé čtenáře besedování s paní spisovatelkou baví, pomůže paní učitelka dětem obvolat všechny rodiče, že přijedou z jihlavské knihovny až tím dalším autobusem.
Město fantazie
Do Chotěboře jezdí Jiří už mnoho let počátkem července, kdy zde probíhá Festival fantazie – největší událost fanoušků fantastiky. Co si pod takovou událostí představit? Dva týdny naplněné besedami o literatuře, seriálech a komiksech, prokládané filmovými projekcemi, hraním deskových i počítačových her a korunované workshopy všeho druhu. Mnozí čtenáři si začátek léta bez několika dnů strávených mezi svými v Chotěboři ani nedokáží představit a míří sem i autoři, redaktoři a nakladatelé. Protože právě na tomto festivalu o sobě dávají vědět adepti spisovatelského řemesla, hledají spřízněné duše, první čtenáře i kontakty pro vstup mezi literáty.
Přestože se Jiří Festivalu fantazie zúčastnil nespočetněkrát, chotěbořskou knihovnu jsme navštívili poprvé až loni, ovšem ve velkém stylu. Tři dny jsme měli naplněné besedami, včetně odpoledního posezení s dospělými čtenáři a pedagogy a čtenářské dílny v místním klubu Šalamounek s dětmi školkového věku. Kláře se zalíbilo zejména útulné podkroví knihovny a má velkou radost, že se sem na podzim stěhuje výstava ilustrací z knih Husité, Husův dům, Řemesla a Jak se staví město.
Cesty časem
Poslední dvě zmíněné publikace vznikly na základě spolupráce s muzeem v jednom z dalších pozoruhodných měst Vysočiny, a to v Třebíči. Klára společně s ilustrátorem Honzou Smolíkem byli zapojeni do realizačního týmu, který připravil expozici Cesty časem – ta je pozoruhodným dětským muzeem představujícím dětem stará řemesla a místní historii. Kniha Jak se staví město je vlastně svého druhu průvodce městem od vzniku Třebíče po současnost, proto se sem Klára ráda vrací. Posledně návštěvu Městské knihovny v Třebíči kombinovala s nedalekou Knihovnou Okříšky a tento podzim si tuto kombinaci zopakujeme ve dvou.
Třebíčská knihovna o sobě dává vědět pravidelným organizováním semináře o zvukových knihách, a proto Jiřího potěšilo, že měl na jednom ročníku možnost prezentovat audiovydavatelství Walker & Volf. Audioknihy, zejména tituly z oblasti fantastiky, jsou pro něj koníčkem i srdcovou záležitostí, takže se o své postřehy s knihovníky rád podělil.
Nejsou Jaroměřice jako Jaroměřice
Klářina znalost hradů a zámků se odvíjí od fotografického pexesa, které v dětství doma opakovaně hráli. Proto ví, že v Jaroměřicích stojí monumentální zámek, a litovala, že ho při návštěvě jaroměřické knihovny ani nezahlédla. Jaké však bylo její překvapení, když zjistila, že tuzemské Versailles neleží u Svitav, ale na úplně jiném místě. Díky pozvání Jitky Kriegsmannové z Městské knihovny v Jaroměřicích nad Rokytnou jsme prohlédli! Tedy v atmosféře přicházejících Vánoc jsme si zámek (alespoň zvenčí) prohlédli. Při samotných besedách, které se konaly ve škole, jsme čtenáře motivovali ke knihám a čtení. Klára si stylově vzala na pomoc čertici Dorku, Jiří zůstal věrný fantastice.
Jazyk Jana z Nepomuka
Žďár nad Sázavou má Klára nerozlučně spojený s již zaniklým Muzeem knihy, pozoruhodnou expozicí věnovanou historii knihy, písma a knihoven. Často si na ni při psaní knihy Pozor, v knihovně je kocour! vzpomněla. Genius loci města pod Zelenou horou však neztrácí nic na své intenzitě. Naposledy jsme se o tom mohli přesvědčit, když jsme přijali pozvání na slavnostní zahájení Týdne čtení, který pořádá obecně prospěšná společnost Celé Česko čte dětem. Je milé, že se taková událost nekoná jen ve velkých městech. Myslíme, že z nabitého programu, do kterého jsme přispěli autorským čtením, byli malí čtenáři nadšení.
Okolo města rekordů
Pelhřimov díky důmyslnému silničnímu obchvatu většinou míjíme, o to víc si vychutnáme příležitost ho navštívit. Návštěva knihovny je vždy dobrou záminkou. Kláře utkvěla v paměti vesele vymalovaná podkrovní místnost, kde se konaly komiksové workshopy. Městská knihovna Pelhřimov vytvořila ideální prostor na setkávání – samostatný a přitom na dosah regálů s knihami. Zní to jako samozřejmost, ale mnohé nové přednáškové sály knihoven působí neosobním dojmem, nejsou propojené se čtenářským tepem a vlastně v nich ani nepotkáte knížku. Když mezi regály místo vytvořit nelze, stěhuje se beseda do školy či na obecní úřad a pouto s knihovnou se může přetrhnout úplně.
Za čtenáři do kostela
Jsou však i jiná místa, kde se autor může potkat se čtenáři. Cesty po Vysočině nás zavedly i do evangelického kostela v Horních Dubenkách, půvabné klasicistní stavby z doby těsně po vydání tolerančního patentu. Pro Kláru, ač zkušenou lektorku, není jednoduché stoupnout si před publikum rozsazené v chrámových lavicích. Nakonec se však program uskutečněný v rámci setkání rodin s dětmi z celého Horáckého seniorátu stal pro nás oba nezapomenutelným zážitkem.
Foto: archiv autorů
