Prázdninové dvojčíslo knihovnického periodika Čtenář se zaměřuje na knihovny Libereckého kraje a tématu se drží i náš Knihovnický cestopis. Pro deštivé letní dny ideálné čtení.
S Libercem se nám vybaví tradice Veletrhu dětské knihy, který se v posledních letech překlopil do Festivalu dětského čtenářství. Až budete v prázdninovém čase pročítat články letního dvojčísla, budou mít návštěvníci i organizátoři, mezi něž neodmyslitelně patří Krajská vědecká knihovna v Liberci, sedmnáctý ročník za sebou. Vzpomínkou (doufejme, že příjemnou) budou i naše besedy pro malé čtenáře uskutečněné v rámci veletrhu.
Vůbec nás nepřekvapilo, že nám s žádostí o besedy pro veletržní program píše Radka Vojáčková. S touto energickou dámou se Klára potkala jako s jednou z prvních knihovnic, které se zapojily ve spolupráci s Novou školou do vedení čtenářských klubů. Tyto podpůrné skupiny, roztroušené po celé republice, ukázaly, že pro žádné dítě není čtenářství nedostupná meta, jen hledat ty správné cesty. A ve zdejším kraji víra v dětského čtenáře roste a sílí.
Hejno bílých vran
Vždy je dobré, když člověk není ve svém úsilí osamocen. Dalším styčným důstojníkem Krajské vědecké knihovny v Liberci je pro nás metodička Jaroslava Starcová, díky které zde měla Klára pro knihovníky semináře o komiksu, historii knihoven či tvůrčím psaní. Nejnovější rolí, při které jsme se s paní Starcovou setkali, je role metodičky projektu Naplňování krajského akčního plánu rozvoje vzdělávání Libereckého kraje I.
Někdy se nám činorodé knihovnice svěřují, že nejsou unavené ani tak z množství aktivit, do kterých se zapojují, jako z nepochopení okolí. Je smutné, když se nadšenec, trávící prací pro knihovnu a komunitu desítky, ba stovky hodin po večerech a víkendech, setká s odmítáním místo s poděkováním a podporou. Máme to, my Češi, takovou nepřejícnou povahu a málo si uvědomujeme, že úspěch ostatních není nutně naším křivým zrcadlem. V Liberci však tomu tak evidentně není a aktivisté nejsou osamoceni. Paní Jaroslava Starcová obdržela v roce 2017 Cenu za celoživotní přínos knihovnictví v Libereckém kraji a paní Radka Vojáčková o rok dříve cenu Knihovnice roku.
Nečekaná zpětná vazba
Při poslední návštěvě liberecké knihovny vedla Klára seminář nazvaný Fantastické literární dílny, na kterém učitelům a knihovníkům představovala naši publikaci Vstupte do literárního doupěte. Pracovní listy obsahují vyzkoušená cvičení a fígle z našich workshopů. Školení probíhalo ve vstřícné atmosféře, přesto občas zachytila skeptický obličej, který lze přečíst zhruba takto: To je všechno moc pěkné, paní Smolíková, jenže co když to naše děti nebude bavit, nepochopí to, nebudou vůbec ochotny se do psaní pustit?
Vyzkoušeli si tedy ještě pracovní list, ve kterém vymýšlíme, co by po došlápnutí bosou nohou na kostičku lega zvolala britská královna, co bytový zloděj, cestovatel v čase či starý jezevčík. V pauze pak za Klárou přišla jedna účastnice se zalepenou obálkou, kterou posílá její dcerka. Prý ráda čte její knihy a požádala maminku, ať psaní předá. Stálo v něm: Milá paní spisovatelko Smolíková, četla jsem Vaše knihy a velice se mi líbí. Hlavně se mi líbí Literární doupě, protože jsem v něm našla hodně inspirace na své knihy. Sice jsem to ve svém příběhu nepoužila, ale hodně se mi líbil nápad s kostičkami lega. Vaše knížka mi pomohla podívat se na knihy a příběhy v jiném světle. Ještě mi nejde záživně napsat počasí, ale snad mi to časem půjde. Chtěla bych Vám poděkovat za knížky, které píšete. Adélka Podholová
Do liberecké pobočky Vesec se zase opakovaně vrací Jiří a paní knihovnice Alexandra Bezděková ho vítá, jako by patřil do rodiny. Neostýchá se sáhnout i po programech pro první stupeň, které Jiří nemívá tak často, o to s větší chutí se do nich pouští. Když se Klára paní Bezděkové omlouvala, že v nejbližších měsících pro ni nemá žádný volný termín, knihovnice se šalamounsky usmála. Pak pravila, že se nic neděje, protože oni ve Vesci už objevili, jaký je pro malé čtenáře zážitek, když za nimi přijede pan spisovatel Procházka.
Za prvňáčky a za komiksy
Do některých knihoven Kláru zavedla Knížka pro prvňáčka. Možná by měli autora této publikace vždy předem varovat, aby si vzal půlroční dovolenou. Bylo to velmi hektické období, a stejně nebylo možné navštívit všechny čerstvé čtenáře, kteří při pasování obdrželi Knihožrouty. Mimo jiné dorazila i do Městské knihovny Železný Brod nebo do Městské knihovny v Jablonném v Podještědí.
Ve druhé zmíněné knihovně navazoval na setkání s čerstvými čtenáři komiksový workshop pro páťáky. Klára pro ně měla jako dárek starší čísla komiksového časopisu Bart. Paní knihovnice Dana Zpěváková byla překvapená (jako mnoho učitelů a knihovníků před ní), jak děti na komiks reagovaly. Doslova napsala, že děti byly šťastné, že mají Bárta. My si tuhle spolupráci s nakladatelstvím Crew nemůžeme vynachválit, protože jsme už viděli zázračné obrácení mnoha zarputilých nečtenářů, které jsme seznámili s komiksy.
Už jsme si zvykli, že právě komiksové workshopy jsou mezi knihovníky velmi oblíbené. Klára se takto vypravila vybavená bublinami do Městské knihovny v Rychnově u Jablonce nad Nisou nebo Městské knihovny Semily. Někdy nebývá jednoduché se do prostoru, který má knihovna pro besedy k dispozici, vměstnat s jakoukoli aktivitou. Je pak bezvadné vidět, jak se třeba vyčouhlí šesťáci v maličkaté rychnovské knihovně uskromnili. V semilské knihovně se zase publikum zkušeně rozložilo po pódiu a na barevné polštáře.
Lidé kolem knih se neztrácejí
Kláru tehdy mrzelo, že už se v Semilech minula s ředitelkou Alenou Matěchovou, se kterou na popud Jany Farské návštěvu domlouvala. Jenže lidé kolem knih se neztrácejí, jen přelévají. A tak o dva roky později seděla s paní Matěchovou na kávě a společně naplánovaly hravé listy a pohádku k chytrým magnetickým stavebnicím. A kdo že je Jana Farská? Bývalá muzejnice a galeristka a nyní provozovatelka úžasného semilského knihkupectví Křižovatka, které pravidelně pořádá setkání s inspirativními lidmi – spisovateli, vědci či politiky. Mezi knihami to lidem i myšlenkám sluší.
Za sněhem a prostorem
Cesty na sever mohou být zrádné a listopadový termín, který v Praze působil krotce, může znamenat silnice sněhem zaváté. Taková nenadálá změna ročního období nás přepadla, když jsme se vypravili do Městské knihovny Jablonec nad Nisou. Zbyněk Duda, ředitel této knihovny a původní profesí učitel, Kláře moc nenahrál, když před besedami k publikaci Spolkla mě knihovna dětem prozradil, že paní spisovatelka je tak trochu učitelka. Jakmile se však publikum dozvědělo, že Klára učila v Táboře knihovníky, ztuhnutí povolilo. Knihovníky, kteří si rádi čtou, by totiž chtěl učit každý.
Jablonecká knihovna patří k těm šťastným knihovnám, které mají pro akce k dispozici příjemný sál s pódiem přímo ve svých prostorách. Není třeba, jako kupříkladu ve zmiňovaném Železném Brodu nebo Jablonném v Podještědí, přesouvat besedu do místního společenského sálu, kde vazba na knihy a knihovnu není tak zřejmá. Přesto máme nejraději setkávání mezi regály, které svou energií vyprávění ovlivňují a neustále tok řeči ke knihám vracejí.
Do pracovního listu k novinkové publikaci Pozor, v knihovně je kocour! Klára vložila výzvu, ať se čtenáři zamyslí, jaké opatření by knihovnám prospělo. Po vzoru Masarykovy podpory knihovního zákona by mělo jít o nařízení vskutku státnické. Už na prvních besedách se úkol setkal s nadšenými reakcemi. Když teď Klára byla v červnu přítomna předávání cen v celostátní soutěži Kamarádka knihovna, uvědomila si, že právě nevyhovující prostory knihovníkům nesmírně svazují ruce. Množství aktivit, které nadšení pracovníci knihoven organizují třeba v Libereckém kraji, totiž žádné velké korekce nevyžaduje.
Foto: archiv autorů
