Už čtvrtého pokračování se dočkal Audioknižní průvodce, který připravuji do knihovnickém měsíčníku Čtenář s Lukášem Vavrečkou. Tentokrát se věnuje poslechu pro děti. Ačkoli sama audioknihy pro děti kvůli profesní solidaritě často nerecenzuji, samozřejmě je pozorně sleduji, a to nejen v roli porotce Audioknihy roku. Co jsme o mluveném slovu pro děti zjistili a za užitečné pro knihovníky vyhodnotili, najdete v právě publikovaném článku. Ve větších souvislostech se o potenciálu poslechu audioknih pro rozvoj čtenářství rozepisujeme v naší společné knize "Nečtu! Poslouchám", která vyjde počátkem léta v nakladatelství Universum.
O dětech mluvíme jako o malých čtenářích, i když čtenáři vlastně dlouho nejsou. Knihy si nanejvýš prohlížejí a učí se rozumět obrázkům. Text jim musí někdo nahlas přečíst, přičemž společné předčítání se považuje za nejosvědčenější způsob, jak děti přivést k vlastnímu čtení. Existují však rodiny, ve kterých se knihy nejen společně čtou, ale i poslouchají. Příběh je tak může provázet při cestě autem, zavařování meruňkových kompotů, práci na zahradě nebo usínání.
Děti se při předčítání „naživo“ často vyptávají, co které slovo či věta znamená, komentují děj, vyjadřují své pocity a předjímají další vývoj událostí. Také bývají vybíravé a ne každého, kdo se večerního čtení ujme, akceptují. Dětské publikum oceňuje, když četba není monotónní a dialogy jsou deklamovány „různým hlasem“ a intonací. Některé děti umějí být opravdu náročné, navíc si svůj oblíbený příběh rády vyslechnou hned několikrát. Avšak zatímco dospělého může opakované předčítání téhož textu omrzet – a dá to na sobě znát –, interpret v záznamu si udrží svůj entuziasmus i popadesáté.
Rodinný poslech
Je zřejmé, že i rodinný poslech umožňuje sdílení. Nahrávku je možné zastavit a o právě vyslechnutém si popovídat. Nebo si dojmy shrnout na konci. Dítě slyší, čemu se ostatní – ať už rodiče nebo sourozenci – smějí, jak příběh prožívají nebo jakými výrazy či krátkými komentáři jej doprovázejí. Ukládá si tak cenné postřehy, které se mu budou hodit, až si bude muset s dílem coby posluchač nebo čtenář poradit samo.
A konečně, dítě má často daleko větší spotřebu titulů, než na které čtenářsky stačí nebo na které stačí časová kapacita jeho rodičů či prarodičů. Knihovník tedy může unavenému rodiči nabídnout k vyzkoušení audioknihu.
Poslouchání odkoukáme
Hlavním důvodem, proč dítě po knížce sáhne nebo ji dokonce vyžaduje, je nápodoba dospělých, kteří čtou. Naprosto shodná situace je i u mluveného slova. Pokud děti vnímají, že se v rodině audioknihy poslouchají, přijmou je jako součást svého života. Jeden podstatný rozdíl tu však oproti tištěné knize je. Holčičky a kluci většinou netuší, co se v knihách pro dospělé skrývá za texty. U audioknih mají daleko větší šanci pochytit, co rodiče či prarodiče poslouchají, co jim přijde zajímavé. Přirozeně každý dospělý pečlivě volí, který titul může v přítomnosti dětí poslouchat.
Možnost nahlédnout či spíše zaslechnout něco ze světa příběhů pro velké vrací děti do daleko přirozenější situace, kdy si dřív samy vybíraly, jaké vyprávění je zaujalo. Nikde neokusoval tužky dav autorů specializovaných na tvorbu určenou výhradně dětskému publiku. Příběhy pro děti se stávaly ty, které si dětské publikum samo vyvolilo, v podstatě si je adoptovalo. Mezi audioknihami si třeba děti zamilovaly Hrdého Budžese Ireny Douskové v podání Báry Hrzánové (Supraphon 2004).
Zastarávají audioknihy?
Častým nedorozuměním při výběru titulů pro děti je snaha naservírovat současné generaci příběhy, které četli už jejich prarodiče. Reedice klasické dětské literatury se stále tisknou a prodávají, ale samy děti je už nijak nadšeně nečtou, to nejlépe vědí právě knihovníci. Když se pak rodiče pokusí začíst do srdcovek svého dětství, sami přiznávají, že už to není ono. Poslech je v tomto ohledu milosrdnější a stravitelnosti starších titulů do určité míry pomáhá tolik neoblíbené krácení. Rozhlasové dramatizace dobrodružných příběhů Karla Maye, Eduarda Štorcha nebo Julese Verna, které vznikaly už od sedmdesátých let pro Supraphon, jsou vlastně přijatelnější než knižní nekrácené vydání a jsou dodnes poslouchané.
V jistém ohledu totiž audioknihy stárnou pomaleji. S Werichovými pohádkami dnes dětští čtenáři zápasí a jen obtížně přiřazují významy ohňostrojům zvukomalebných slov a vtípkům vloženým pro dospělé. Audioknižní vydání Fimfára neznámé přemosťuje a usazuje v řetězcích, které mají smysl, a je jedno, zda čte sám Jan Werich (Supraphon 2003), u kterého se snoubí talent herecký a literární, nebo jiný zkušený herec či herečka. Navíc společný poslech umožňuje slepá místa rychleji osvětlit. A tak v nabídce audioknih pro děti dlouho dominovaly legendární nahrávky, třeba ty namluvené Karlem Högerem, ať už ze série o Rumcajsovi, Mance a Cipískovi od Václava Čtvrtka (Suprahpon 2019), nebo Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka (Supraphon 1997).
Novinkové tituly k poslechu
Audioknižní vydání titulů známých z večerníčků v podání často týchž herců, které děti slyšely při sledování televizní adaptace, představují další populární skupinu audioknih pro děti. Zmiňme třeba titul Mach a Šebestová vyprávěný Petrem Nárožným (Supraphon 2015) nebo Maxipes Fík interpretovaný Josefem Dvořákem (Supraphon 2014).
Proto není divu, že nezkrácené novinkové tituly pro děti se pro audioknižní vydání prosazovaly a stále prosazují hůře. Kromě konkurence nahrávek z rozhlasových archivů nepomáhá nakladatelům ani skutečnost, že knižní trh je rozdrobený. Nových titulů určených dětskému publiku, původních i překladových, vychází až ke třem tisícům ročně, k široké veřejnosti tedy proniknou jen ty největší bestselery. Milníkem na cestě k rozšiřování nabídky k poslechu novinkami bylo jistě vydání nezkrácené audioknihy Harry Potter a kámen mudrců od Joanne Rowlingové v roce 2001.
Přestože doposud nevzniklo žádné nakladatelství orientované výhradně na dětské posluchače, výběr audioknih pro děti je v aktuální české produkci velice obstojný. Vznikla funkční spojenectví knižních nakladatelů s těmi audio-knižními, dokonce se některé velké nakladatelské domy snaží samy nabízet novinkové tituly pro děti k četbě i poslechu. Začínají převládat nekrácené audioknihy a štafetu dětmi oblíbených hlasů přebírá nová generace herců. K Jiřímu Lábusovi, který namluvil populární sérii Petra Stančíka H2O (OneHotBook 2020–2022) nebo Něfo Davida Walliamse (Tympanum 2021), se nyní řadí třeba David Novotný, interpret série Cressidyho Cowella Jak vycvičit draka (OneHotBook 2017–2020), série Doktor Proktor od Jo Nesba (OneHotBook 2014–2017) či nápadité humoresky Jak se zbavit mstivý Soni Jiřího Holuba (Tympanum 2020), nebo Jan Maxián, hlas série Cressidyho Cowella Kouzelníci z pradávna (OneHotBook 2019–2020). Velké oblibě se pak těší zvláště příběhy s tajemnou nebo strašidelnou tematikou, jako jsou díla autora hororů pro děti i dospělé Roalda Dahla, třeba Jakub a obří broskev (Tympanum 2019) či Čarodějnice (Tympanum 2020), nebo Děsivé historky Michaela Dahla (Témbr 2021).
Krůček po krůčku
V rodinách, ale i v knihovnách při programech pro nejmenší je ideální začínat poslechem písniček, říkanek, až později krátkých jednoduchých příběhů, protože ti malí posluchači neudrží u delších příběhů pozornost. Je vhodné dělat v poslechu přestávky a o příběhu si povídat – a třeba si jej souběžně kreslit. A jako všude i zde platí, že dítě musí poslouchání bavit.
U dětského publika často vítězí jasně odstíněné charaktery postav, výraznější herecký projev a nápaditý zvukový design. Ostatně takové nahrávky bodují při vyhlašování Cen Bystrouška o nejlepší dětskou audioknihu, které vybírá právě dětská porota. Když byly na podzim 2021 vyhlášeny výsledky třetího ročníku, vítěznou audioknihou kategorie 4–6 let se stala O pyšné lokomotivě a další pohádky o mašinkách (Supraphon 2021), v kategorii 7–11 let dětskou porotu zaujala nejvíc Stela a 16 huskyů a Stela v zemi tučňáků (Témbr 2020) a v nejstarší kategorii 12 a více let zlato získala Divoká pustina (Audiotéka 2020).
Audioknihy pro mládež
Mladí čtenáři se značně liší ve čtenářských kompetencích. Díky obeznámenosti s audio-vizuálními médii mají od příběhů poměrně náročná očekávání, která však mohou kolidovat s jejich schopností takový text učíst. Jeden ze způsobů, jak tuto propast překlenout a ke knize najít cestu, představují komiksy, druhým jsou bezesporu audioknihy. Komiks si od knihy vypůjčuje knižní blok, příběhy však adaptuje do obrazové podoby. Audioknižní vydání sice médium tištěné knihy opouštějí, zato zůstávají věrna slovům autora, která pouze interpretují.
Koneckonců patnáctiletí čtenáři už běžně sáhnou po knihách pro dospělé a ve škole jsou už celý druhý stupeň systematicky seznamováni s historií literatury, a tím není míněna historie literatury pro děti a mládež. Četba seznamující mladé čtenáře s literárními velikány a uměleckými texty sice ne vždy přitáhne ke čtení a zažehne lásku ke knihám, rozhodně se ale bez její znalosti nedá odmaturovat. Někteří knihovníci tedy nabízejí žákům a studentům audioknihy jako schůdnější cestu, jak se s povinnou četbou seznámit.
Kdo nečte, ten ani neposlouchá
Mladí totiž nejenže vlažně čtou, oni i málo poslouchají. Digitální distribuce sice omladila posluchačskou základnu, přesto však nejde říct, že by byly audioknihy hitem mezi mladými. Podle průzkumů je posluchačů do 25 let pouhých 5 %.
Zatímco u dětských posluchačů má klíče k audioknihám jednoznačně dospělý průvodce, ať už někdo z rodiny, školy, či třeba knihovny, náctiletý si může cestu k poslechu najít sám, ale i on ocení impulz zvenčí. Současní dospělí milovníci audioknih často zmiňují, že důležitým milníkem pro oblibu mluveného slova byl společný či individuální poslech rozhlasu. Dnešní náctileté však tato iniciační zkušenost většinou minula. Třeba tuto roli časem sehrají podcasty.
I pro současné náctileté je stále důležitý herecký výkon. Ocení kouzla postprodukce, která četbu doplní ruchy, akustikou nebo hudební stopou, a tak umocní atmosféru či podtrhne zvolenou interpretaci. Obojí totiž může mladého posluchače zasáhnout. Nejpodstatnější je však výběr titulu. Současným hitem pro mládež je bezesporu série Prašina od Vojtěcha Matochy, a tak nepřekvapí, že si dobře vede i její audioknižní vydání (Tympanum 2018).
Poslech pro mladé dospělé
Do produkce young adult knižních hitů v audioknižní podobě (Cinder, Šest vran, Selekce, Smrtka apod.) se tuzemská vydavatelství pustila teprve nedávno. Odbyt pro ně lze vnímat stále jako nižší, jelikož cílová skupina často přiznává, že se na poslech neumí soustředit. Tuto překážku na cestě k audioknihám koneckonců zmiňují i mnozí dospělí. Rozhodně se vyplatí si posluchačské návyky osvojit.
Poslech totiž nutí publikum akceptovat jednotlivé myšlenky a po sobě jdoucí slova tak, jak jsou v díle napsány. Vede tudíž k intenzivnější konfrontaci s dílem a autorovým stylem. Poslouchání audioknih tedy nejenže může zastupovat úlohu čtení, ale může dokonce vést k důkladnému čtení. Navíc plynulá četba s dobrou výslovností učí mladé lidi jazyku, a tak velkou úlohu může sehrát i při osvojování cizího jazyka.
Foto: Lukáš Vavrečka
Příště: Humor
