S letošním rokem jsme se rozloučili textem "Obrazy světa a svět v obrazech", který otiskl knihovnický časopis Čtenář jako pátý závěrečný díl miniseriálu "Putování ve šlépějích Jana Amose Komenského". Takovým článkům vždy předchází dlouhý konspirační telefonát s Richardem Vlasákem, protože myšlenky je nejprve třeba vykřesat mezi slovy. A to i když jde o obrazy.
Denně sledujeme v televizních zprávách grafy o počtu nakažených a snažíme se vyčíst z výrazů moderátorů, kdy už bude líp. V novinách očima nejprve přelétneme fotky, zboží vybíráme v e-shopech podle obrazové prezentace. Přesto tvrdošíjně preferujeme čtenářskou gramotnost před vizuální, knihy vyzdvihujeme a obrazové vyprávění zatracujeme. Jak se ke komunikaci pomocí obrazů stavěl Jan Amos Komenský, jehož tříleté celonárodní oslavy by nyní měly vrcholit, ale vlivem nepříznivé pandemické situace spíše skomírají, o tom pojednává následující text.
Biskup jednoty bratrské, kterým se Komenský stal, není na první pohled jistě nejlepším kandidátem na advokáta obrazů. Pak však vzpomeneme na jeho obrazovou encyklopedii Svět v obrazech a vyzývání k názornosti výuky a vše se jeví poněkud v jiném světle.
Spalte modly!
Česká reformace, na kterou jednota bratrská navazovala, byla nezpochybnitelně vůči obrazům kritická a obrazoborectví je dodnes husitskému hnutí trpce vyčítáno. Kolik gotických obrazů a soch zmizelo při plenění kostelů, dodnes rezonuje mezi veřejností. Ostatně i kalvinismus se proti náboženskému zobrazování ostře vymezil a podporoval své stoupence v ničení památek.
Snad jen pražští utrakvisté a luteráni postupovali vůči výtvarnému umění obezřetněji, zdůrazňovali však rozdíl mezi obrazem a předmětem uctívání, tak běžným v katolickém prostředí. Luther vyzýval věřící k umírněnosti při ničení náboženských obrazů, neboť byl přesvědčen, že obrazy mohou sloužit jako bible těm, kteří neumějí číst.
Vždyť roku 1619, v období krátké vlády Friedricha Falckého, byl mobiliář katedrály sv. Víta při několikadenním obrazoborectví pod vedením kalvínského kazatele téměř vypleněn. A byli to právě bratrští duchovní včetně Komenského, kteří tohoto panovníka vítali a pak doufali v jeho návrat na český stolec.
Umění reformace
Nekatolické konfese však nezavrhovaly výtvarné umění jednou provždy. Čeští kališníci si po skončení husitských válek byli vědomi didaktické a estetické síly obrazů. Pro výtvarnou kulturu českých nekatolíků jsou příznačné iluminované liturgické rukopisy a malované náhrobní desky. Sbory jednoty bratrské lpěly na obrazové výzdobě knižních tisků, textilií i liturgických kalichů. Koneckonců jeden takový kalich doputoval spolu s bratrskými exulanty i do Lešna.
V protestantském prostředí nejsou však náboženskému obrazu přisuzovány magické a náboženské funkce, pouze působení didaktické, dekorativní, pamětní a reprezentativní. Umění tak hledalo novou cestu, čehož příkladem je rozkvět holandského umění 17. století. Umělcům bylo dovoleno zobrazovat historii, osoby, zvířata, květiny, města nebo krajiny. Obrazy měly sloužit pro poučení a vzpomínku nebo jako zpříjemnění života. Díky tomu mohly vzniknout plátna Vermeera, Halse nebo Rembrandta, se kterým se Komenský při pobytu v Amsterdamu stýkal.
Zdobené bratrské tisky
Přestože tedy Komenský vyšel z prostředí, které trpělo předsudky k výtvarnému umění, ve druhé polovině 16. století se zákaz obrazů a zdobnosti v mnoha směrech zmírňoval. Ivančicko-kralická bratrská tiskárna, která vznikla pod vedením biskupa Jana Blahoslava a fungovala v utajení, nevynikala počtem vydaných titulů, ale kvalitou jejich typografického a obrazového zpracování. Přesto byla pro jednotu bratrskou ilustrace stále prvkem, který čtenáře odváděl od textu. O to větší pozornost byla věnována knižnímu dekoru.
Po porážce na Bílé hoře byl Komenský pověřen přesunout tiskařské stroje do Lešna a zde tisk znovu obnovit. V polském exilu mu v této tiskárně vyšlo takřka čtyřicet titulů, které sám napsal. Jinak se zde vydávaly publikace určené nejen exulantům a tajným nekatolíkům v Čechách a na Moravě, ale i širšímu polskému publiku.
Když tiskárna lehla při požáru Lešna popelem, Komenský ji znovu přivedl k životu v Amsterdamu. Kvůli tomu se dokonce stal členem tiskařského cechu. Musel tedy být s tiskařským řemeslem důkladně obeznámen.
Emblematická cvičení
Přestože v Labyrintu světa a ráji srdce se Komenský k obrazům vyjadřuje příkře, sám je do jisté míry vytváří. Ať už přesným líčením prostředí, situací a dějů, které ve čtenářově mysli vyvolávají košatou vizuální představu, nebo zařazením vlastní úvodní ilustrace města obklopeného tmou.
V Komenského době se těší velké oblibě emblematika, umělecká forma vytvářející spojením slova a obrazu uzavřený alegorický celek. Takové symbolické sdělení je třeba následně rozklíčovat a pochopit. Známý Komenského knižní emblém, který nacházíme na titulních stránkách jeho pedagogických děl (viz s. 462), znázorňuje tezi, že všechno má probíhat volně, bez násilí a nátlaku, a to na základě zákonitého řádu. V obrazovém symbolu nalezneme nedělní pohled na svět, který byl právě stvořený a ve kterém vládne harmonie, dokonce ani noc a den se nevylučují.
Komenský se pokouší obrazem názorně vyjádřit myšlenku, kterou považuje za základní východisko výchovy. Jeho snaha vizualizovat myšlenkové obsahy může i dnes inspirovat úsilí o vizualizaci sdělovaných informací, ať už ve školství, či veřejném prostoru. Ostatně Komenský sám doporučoval, aby se ve výuce zavedla emblematická cvičení.
Učení obrazem
Učebnice Svět v obrazech je jen dalším logickým krokem. Komenský zde skládá obraz světa z uspořádaných a vzájemně souvisejících jednotlivostí. Obraz je mu nástrojem obecného i jazykového vyučování. Svět je zde předkládán jako poznatelný, a to prostřednictvím ilustrací, ke kterým Komenský sám trpělivě vyhotovoval skici a předlohy.
Když jsme společně s výtvarníkem Lukášem Fibrichem hledali v knize Svět v obrazech inspiraci pro výstavu Komenský v komiksu, nemohli jsme se ubránit pocitu, že Komenský už je jen krůček od komiksu. Například panel Spisovatel je sestaven z výjevů, které mají v knize předobraz a názorně představují práci badatele, výrobu papíru, práci tiskárny, knihárny i knihvazačství.
Nedůvěru vůči využití obrazového vyprávění ostatně můžeme rozptýlit odkazem na Komenského postřeh, že obrazy nemohou uškodit těm, kteří hledají jejich hlubší smysl – těm totiž mohou pomoci k opravdovějšímu pochopení.
Vizuální gramotnost
Z výše uvedeného textu je již patrné, že nejde jen o vizuální představení učební látky. Obraz může pomáhat, vést k pochopení či dojímat, ale publikum musí být neustále ve střehu, aby obrazovému sdělení nekriticky nepodléhalo.
Tuto myšlenku jsme se snažili zapracovat do zmiňované výstavy i doprovodné knihy a mohla by být nápomocná i v představování Komenského na výstavách a při dalších akcích v knihovnách.
Inspirující Komenský
Krajina a společnost se po třicetileté válce vzpamatovávaly přes sto let a i my dnes hledíme k nejisté budoucnosti s obavami. Kdy pandemie skončí? Vrátí se svět do starých kolejí? Budeme moci opět normálně fungovat? A co zničené živnosti, investice, rodiny a vztahy? Kam upřít naději?
V přemítání nad Komenským najdeme mnoho slov povzbuzení. On sám by nám asi poradil, abychom se vrátili ke kořenům, k tomu, co nás dělá lidmi. Neumdlévali v houževnatosti, přičinlivosti, solidaritě a pokoře. Knihovny mají důležité místo v neformálním vzdělávání, a to nejen dětí školou povinných. Právě absence kvalitního vzdělání společnost oslabuje a bere jí perspektivu. Jsme svědky společenského, ekonomického a kulturního přerodu. Pokud se školství rychle změní, budou jeho absolventi lépe čelit budoucnosti. Ale pomoci může také každý z nás a pomoci mohou i obrazy.
Foto: archiv K. Smolíkové
