Časopis Čtenář pokračuje v připomínání stého výročí vydání prvního knihovního zákona v Československu, kterému se ostatně věnuje i má kniha Pozor, v knihovně je kocour!, jejíž vydání už klepe na dveře. Tentokrát se únorové číslo zaměřuje na historii pražských knihoven. My jsme druhý díl nového seriálu Knihovnický cestopis aneb Walkerovi na cestách po knihovnách nazvali Knihovny ve víru velkoměsta.
Bydlíme v Praze. Přesněji na východním kraji Prahy, odkud občas dojedeme rychleji na besedu do pardubické knihovny než na pobočku Ostrovského na Praze 5. I v našich Horních Počernicích je knihovna, nepatří však pod křídla Městské knihovny v Praze (MKP), takže pokud chceme využít službu vrácení knih na jakékoli pobočce MKP, musíme na nedaleký Černý Most. Co nás při programech v pražských knihovnách cvrnklo do nosu, se dočtete ve druhém díle našeho knihovnického cestopisu.
Pokud někdo ze zahraničních autorů míří na besedu, která se bude konat v pražské knihovně, může mít značně zkreslená očekávání. Světoznámý komiksový kreslíř Jim Lee si na sociálních sítích nasdílel historický barokní sál Národní knihovny, a pak se poněkud nejistě rozhlížel po sále v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí.
Síla historie
Z Mariánského náměstí poměrů neznalý poutník po knihovnách může vejít jak do Městské knihovny, tak do Národní knihovny. V refektáři bývalé jezuitské koleje mnozí z nás trávili hodiny a hodiny studiem, ale také nesčetněkrát z Klementina odcházeli s nepořízenou, když se požadovaný svazek nepodařilo pracovníkům najít. Velkolepá Univerzita Karlova se totiž nemůže pochlubit stejně velkolepou současnou univerzitní knihovnou, a tak do Národní knihovny odjakživa směřují kroky vysokoškolských studentů. Dříve jistě oprávněně, protože zde sídlila Univerzitní knihovna pražská, dnes by rozsáhlý barokní komplex jistě více vynikl jako historický skvost než jako živoucí moderní knihovna.
Klementinum jsem pravidelně navštěvovala s táborskými studenty knihovnictví, dnes ráda přijmu pozvání lektorovat seminář pro knihovníky v prostorách, které přináleží Svazu knihovníků a informačních pracovníků (SKIP). V historických reprezentativních prostorách mu to sluší, podobně jako Památníku národního písemnictví (PNP) v areálu Strahovského kláštera. Přesto pokaždé, když z Pohořelce stoupám úzkými schody na Strahovské nádvoří, neubráním se myšlenkám na temná padesátá léta dvacátého století, kdy byli premonstráti ze Strahovského kláštera vyhnáni. Tehdy založený PNP mohl těžko ukočírovat divoké svozy fondů z klášterních knihoven zrušených a ožebračených řádů.
Chceme-li vychovat nové generace čtenářů a nabádat je k úctě ke knize, neměli bychom se vyhýbat ani těmto smutným příběhům, první komiks připravovaného pokračování mé knihy Spolkla mě knihovna se proto bude věnovat právě historii knihovny Strahovského kláštera.
Nejen pedagogové, ale i technici čtou
Národní pedagogická knihovna J. A. Komenského se do nového stěhovala v létě 2016 a rádi jsme přijali pozvání na její slavnostní otevření. Renovovaný dům na dohled od Hlavního nádraží nám připadal strategicky položený, ukázalo se však, že badatelsky zaměřená knihovna se musí vzhledem k frekventované lokalitě změnit v nedobytnou pevnost, aby zde přežila.
Když se před deseti lety otevírala nová budova Národní technické knihovny (NTK) v Dejvicích, všichni jsme ji spěchali prozkoumat. Odcházeli jsme fascinovaní elegantním tvarem, nonkonformními kresbami v interiéru, a především otevřeností potřebám studentů. Potěšilo mě, když o pár let později hlásila dcera, tehdy středoškolačka, že se do „entékáčka“ chodí běžně učit. Zde se knihovní náruč podařilo udržet otevřenou.
My se sem nyní vracíme na pozvání MKP, jejíž pobočka zde také sídlí. Musím přiznat, že pro děti a seniory mi už betonové stěny tolik nesedí. Jestliže se pak během besedy začnou na oknech nekontrolovaně zatahovat či roztahovat žaluzie, které řídí jakýsi lidem nepřátelský senzor, zatouží všichni včetně knihovníků po nějakém komornějším a útulnějším prostoru.
Knihovna na kolečkách
Spočítat počet poboček MKP se nám jeví jako úkol pro princeznu Koloběžku. Neustále totiž přibývají a číslo se podle nás pozvolna blíží k padesátce. Přestože se rádi zúčastňujeme nejrůznějších akcí pro čtenáře i knihovníky, které pražská městská knihovna pořádá, ve všech pobočkách jsme určitě nebyli. Když jsme však nedávno navštívili berounskou knihovnu, přišel se na dílnu podívat i chlapec z Prahy. Všechny přítomné Berouňáky ohromil líčením, že on v místě bydliště do knihovny nechodí – za ním knihovna jezdí.
Do pražských čtvrtí bez kamenné pobočky totiž zajíždí bibliobus. Můžete si ho každoročně prohlédnout před Průmyslovým palácem v době konání knižního veletrhu Svět knihy. Hrdý pražský čtenář i mě inspiroval natolik, že jsem pojízdnou knihovnu i s knihovníkem Pavlem Machartem zakomponovala také do další knížky o knihožroutech, která vyjde co nevidět.
Cesta pražského dítěte po knihovnách
Ne všechny knihovny ale zůstaly na svém místě. Já jsem jako dítě začala svou čtenářskou pouť počátkem osmdesátých let v malé místnůstce dětského oddělení knihovny na Ořechovce. Když paní knihovnice usoudila, že mám všechny zásadní svazky již přečtené, předala mě do péče knihovny na Petřinách. I zde si mě ponechali jen na dobu určitou. Jako teenagera mě převeleli do oddělení pro mládež v Ústřední knihovně, které jsem milovala ještě v době vysokoškolských studií. Naučná literatura zde shromážděná mohla konkurovat fondu naučných publikací dospělého oddělení nejedné regionální knihovny.
Dnes už zmizely z Ústřední knihovny MKP bariéry, které oddělovaly jednotlivá oddělení včetně studovny s obstarožním výtahem na knihy. Prosklený vzdušný prostor je propojený a „sloup vědění“ vystavěný z osmi tisíc knih není jediným dotykem umění, který čtenáře čeká. Tvořivý a hravý přístup se ostatně obtiskl i do naší oblíbené konference Do černého, která se zaměřuje na kreativitu v knihovnách a jejíž pátý ročník proběhl v lednu.
Knihovna na smíchovském tržišti
Smíchovskou knihovnu jsme zde zmiňovali již v předchozím cyklu o fantastice. Byla jednou z prvních, která pořádala pravidelná setkání autorů a čtenářů nejrůznějších žánrů: od sci-fi přes fantasy až po detektivku. Samotná knihovna je umístěna v nádherně rekonstruovaném secesním paláci, v jeho prvním patře. První, co vás po vstupu do knihovny dostane, je ohromující prostor rozdělený na protilehlých stranách na dvě patra. A když projdete knihovnou až do zadní části, čeká zde na malé čtenáře velký dětský koutek (spíše pořádný kout) i s kolotočem.
Účastnil jsem se místních conů zvaných CONiáš pořádaných Mílou Lincem (dnes metodik MKP a také člen redakční rady Čtenáře) už od roku 2006. Vzpomínám i na rok 2013, na Detektivcon, kde jsme s Klárou představovali naši společnou detektivku Mrtvá šelma. A vzpomínám i na to, jak jsem v dětském koutku párkrát předčítal přítomným malým čtenářům ukázky z mých dětských knih. Postupně se kolem mě shromažďovaly další a další děti. Možná pomohlo i to, že jsem na přání četl některé akční scény z mých dílů z dobrodružné knižní série Agent JFK.
Co by kamenem dohodil od Emauz, vodárny či obchoďáku
Také mám ráda atmosféru pobočky Korunní v těsné blízkosti Vinohradské vodárny. Přála bych si bydlet poblíž a v teplém počasí sedávat na zdejší terase. Někdo může namítnout, že o to již nikdo nestojí a jediný cíl, které dnes lidi zajímá, je hypermarket. Toho využívá pobočka Lužiny, která je součástí stejnojmenného obchodního centra. Slavnostně jsme zde přivítali první číslo komiksové revue Bublifuk a cítili, že knihovna je zde pevným záchytným bodem uprostřed okolního konzumního světa. Místo, kde nemusíte za trávení volného času platit, kde se vašim dětem věnují inteligentní bytosti a kde nemusíte svou pohodu s knihou vykupovat dalšími objednávkami nápojů.
Dům čtení
Tenhle dům v Ruské ulici na Praze 10 má své kouzlo. Jedná se o moderně zrekonstruovanou budovu s výrazným průčelím do ulice. Celé přízemí je navíc prosklené, takže za sklem vidíte kompletní přízemní sál plný polic a knih. Takhle koncipovanou knihovnu prostě nemůžete minout a najdete ji lehce jako my s Klárou, kteří jsme tam přednášeli či besedovali během let již několikrát. A to jak pro děti, tak i pro dospělé. Dům čtení je známý svými nejen literárními aktivitami, které zde dlouhodobě organizuje Josef Straka. Jsou zde i poslechové hudební pořady, večery poezie, komiksové přednášky a vůbec vše, co vás může napadnout. Do přednáškového sálu se navíc můžete vyvézt výtahem a tam se usadit do pohodlných židlí a načepovat si pramenitou vodu přímo z hor.
