Fejeton do knihovnického časopisu Duha je kratičký. Nehledejte za slovy jednu konkrétní knihovnu. Psala jsem ho v nabroušeném rozpoložení a nechtělo se mi čtenářům lhát do kapsy.
Nedá se nevšimnout, že knihovny jsou pro lidi na okraji – nedospělé či neproduktivní, slabší a nemajetné, kteří nemají na to, aby si knihy koupili či si zaplatili nějaký náročnější a společensky ceněnější způsob trávení volného času. Hlas knihovníků, většinou knihovnic, je srážen nízkými platy, které je odsouvají z výsluní úspěšných spěchajících profesionálů.
Většina knihoven nedávno oslavila sto let od založení. Měly být raketovým informačním pohonem mladé republiky. I když zůstaly stát ve středu měst, z centra pozornosti se vytrácejí. Staly se útočištěm, místem, kde neprší.
