Při pondělí tu mám tip pro dospělé, kteří si lámou hlavy, jak přivést děti ke knihám a čtení. Inspirovala mě fotka, kterou mi dnes poslali organizátoři nedávného semináře v Boskovicích. Slide za námi upozorňuje na osobní knihy, tedy publikace, které autor píše s hrdiny X a Y z města Z, a až po vytištění se mění na příběhy o vaší Aničce a Věrce nebo Péťovi a Vráťovi. Důležitý princip vcítění se zde posiluje a zaujetí malého čtenáře je o to větší, když knížka pojednává o něm a jeho sourozenci či kamarádovi.
Sama jsem takové knihy vnímala jen okrajově jako amatérské rychlotexty pro nejmenší s obrázky podprůměrné kvality, než nás oslovil pan Halfar z nakladatelství Modrý slon. V nabídce osobních knížek má tituly od předních českých autorů a my jsme se k nim s Jiřím rádi zařadili. V mém případě vznikla kniha Dům ztracených příběhů, kterou ilustrovala Ester Kuchynková. Ilustrátorka měla tehdy těžkou hlavu, jak pojednat hrdiny, o kterých jako autoři netušíme, jak vypadají.
V příběhu o opuštěném domě, který patřil tajemnému cestovateli Mrázovi a je plný suvenýrů z cest, jsem zúročila opět něco z muzejního nadšení, tentokrát pro etnografické sbírky. I k této knize mívám besedy, ve kterých si děti mimo jiné do příběhu navrhují hlavní postavy. Jeden list nyní sdílím k volnému použití.
V lepší kvalitě ke stažení u knihy Dům ztracených příběhů.
