Fantastika 100 x jinak – dnes zaměřeno na sci-fi

Květnový Čtenář přináší čtvrtý díl naší rubriky Fantastický svět Walkerových  Díl se jmenuje Fantastika 100 x jinak – dnes zaměřeno na sci-fi a je věnován jednotlivým žánrům vědeckofantastické literatury.

Různorodost fantastických žánrů může být matoucí. Ne každý knihovník či učitel je ostatně fanouškem fantastiky, naopak se mezi nimi najdou mnozí, kteří tento typ žánrové literatury vyloženě odmítají a tvrdí, že ji nejsou schopni číst. To však v knihovnách nemusí být žádná tragédie, stačí, když se knihovníci v žánrech a podžánrech zorientují. U učitelů literatury bývá situace složitější. Neochota dát fantastice šanci a lpění klasické literatuře staví mezi pedagogy a žáky zeď.

Těžko čekat, že lidská představivost nebude reagovat na horečný technologický pokrok, který svádí i poměrně racionální typy lidí k tvrzení, že za vším jsou trpaslíci. Mísení kultur, náboženství, vyrovnávání s jinakostí zase nahrává fantasy příběhům. Prastará potřeba se bát, kterou každý okusil při vyprávění hrůzostrašných příběhů po večerce na táborech, se překulila do hororů. Fantastika tedy není nic nového pod sluncem. V jakých vodách lovit vhodnější tituly než v oceánu fantastiky? Co dříve bývalo utopickými vizemi, fantaskními či magickými představami, dobrodružnými příběhy s technickými prvky, dnes povětšinou řadíme pod literární fantastiku. Podívejme se tedy v rychlosti na její subžánry.

Sci-fi žánry

Od dob verneovek už uplynulo hodně vody, do paměti se však nesmazatelně zapsala skutečnost, že knihy Julesa Verna ovlivnily několik generací čtenářů. Psychologie si Verne mnoho nevšímal, byl fascinován především technickými možnostmi budoucnosti. Ostatně mnoho jeho vizí se naplnilo. Překvapivě i o něco mladší Herbert George Wells, jehož vizionářské představy se vnímaly jako fantasmagorické výplody, ve svých předpovědích budoucnosti uhodil mockrát hřebíček na hlavičku. Klasici sci-fi žánru zvali čtenáře na cesty časem i do vesmíru, hnětli alternativní světy a pohrávali si s technologiemi zítřka.

Spoluautor tohoto článku by rád popsal jednotlivé subžánry fantastické literatury z hlediska jak autora, tak i lektora. Při besedě Průlet fantastickými světy se věnuje zejména historii a vývoji literární fantastiky od indických či mezopotámských bájí přes zásadní díla žánru (E. A. Poe, Mary Shellyová, Bram Stoker, H. G. Wells…) a nezapomíná zmínit ani slavné antiutopie (dnes též dystopie), aby se dostal k současným trendům v literární fantastice či v žánrově spřízněných komiksech a filmech. A co na to mladí čtenáři (i nečtenáři)? Můžeme zcela zodpovědně prohlásit, že naše milé a nezvedené teenagery taková literární exkurze baví a vydrží dvě hodiny nejen naslouchat vyprávění o historii fantastiky, ale i vyplňovat zapeklité pracovní listy.

Klasická sci-fi (hard science-fiction)

Atributy: přelomové vynálezy a objevy, roboti, androidi, šílení vědci, smělé hypotézy a logické pointy, dobývání vesmíru, stroje času… (Tedy technologie, technologie a zase technologie. A mezi nimi člověk.)

První, co při těchto besedách řešíme, je význam pojmenování žánrů. Velice brzy dojdeme k poznání, že tajuplná zkratka sci-fi pochází z anglického pojmenování vědecko-fantastické literatury (science fiction), a to již od roku 1929 (použil ho Hugo Gernsback, redaktor amerického časopisu Amazing Stories). Díky výše jmenovaným atributům se záhy dostaneme k fenoménům Star Wars. Šok přichází ve chvíli, kdy se mladí fanoušci současných zpracování dozvědí, že první Hvězdné války byly natočené v roce 1977! A pak následuje odkaz na Star Trek – opravdu rok 1966! Je zajímavé mladým posluchačům sdělit, že třeba první polibek černošky a bělocha byl navzdory tehdejší rasové segregaci v USA natočený a odvysílaný právě v tomto sci-fi seriálu (díl z roku 1968). Asi není potřeba podotýkat, že obě tyto filmové série doprovází knižní i komiksové řady, doplňující filmový vesmír. Při povídání o sci-fi se logicky dostáváme i do světa superhrdinů a k současným komiksovým i filmovým zpracováním těchto příběhů. Boj o záchranu blízkých, o záchranu světa a za spravedlnost, který se v těchto dílech vždy vyskytuje, je už jen morální třešničkou na dortu fantazie.

Space opera

Atributy: mezihvězdné koráby, velkolepá dobrodružství ve vzdálené budoucnosti, kosmické lodě, putování galaxiemi

Space opera dostala od některých kritiků posměšné označení podle televizního žánru „mýdlové opery“ (soap opera), tedy podle nám známých nekonečných televizních seriálů. „Vesmírná opera“ se však postupem let vypracovala v plnohodnotný subžánr světové science fiction. Autor tohoto články byl mezi prvními, kdo se u nás pokusil o tento čistě dobrodružný žánr, kdy však navíc spojil zákonitosti klasického westernu a science-fiction. Jeho kniha Hvězdní honáci vyšla poprvé v roce 1996 a byla bohatě ilustrovaná autorovým přítelem Kájou Saudkem. V této knize na pozadí bojů o galaktickou mezihvězdnou přepravu zobrazil tři generace vesmírných „kovbojů“ a společný boj obyvatel nezávislých planet proti státu vlastněnému finančním oligarchou a mediálním magnátem v jedné osobě. (Pozn.: Román vznikal v letech 1992 až 1996.)

Dystopie (antiutopie)

Atributy: totalitní režim, tajná policie a vojsko používané proti vlastním lidem, mediální manipulace, boj jedince proti systému

Spoustě dospělých čtenářů se u tohoto literárního žánru jistě vybaví Orwellův román 1984 nebo Bradburyho temná antičtenářská společnost, v níž se neustále sledují přihlouplé nekonečné seriály, primitivní televizní soutěže a tzv. reality show. A je zákonem zakázáno číst! Bradburyho kniha se jmenuje 451 stupňů Fahrenheita a speciální jednotky požárníků v ní požáry nehasí, ale zakládají. Podpalují knihy.

Pro žáky II. stupně se pak jeví jako šokující legendární příběh Pán much od W. Goldinga o zločinecké společnosti vytvořené teenagery během několika týdnů na opuštěném ostrově. Mohu potvrdit, že jen krátké synopse těchto mrazivých příběhů nechávají v posluchačích dost hluboký zážitek. I když není příjemný.

Nakonec musím zmínit současné dystopie, které znají všichni (opravdu všichni) žáci a studenti. Při definici „dystopie“ jmenují knižní a filmové série jako jsou Hunger Games nebo Divergence. Ano, dystopie pro současné teenagery vypadá zcela aktuálně – moderně napsaná, akční, a přitom hluboce jímavá. Kdo nečetl, zná aspoň filmové verze. Buďme rádi, že dnešní generace čte a sleduje tyto filmy, které mají podobný obsah jako klasické „antiutopie“ z dvacátých až šedesátých let minulého století.

Military sci-fi

Atributy: vesmírné bitvy, galaktické křižníky, střety s mimozemskými civilizacemi, boj o záchranu lidstva

V dnešní době velice poutavý žánr, asi spíše pro kluky. Jedná se o mezihvězdné bitvy a střety s cizími civilizacemi. Ačkoli tyto dobrodružné válečné příběhy obsahují zejména vojenskou akci a takřka encyklopedické informace o vesmíru a fyzikálních jevech, hlavní je na nich z hlediska příběhu jejich základní vyznění. Člověk (lidstvo) se může i po mnoha letech urputných bojů dohodnout s mimozemským nepřítelem (jinou rasou) na tom, že spolu mohou spolupracovat anebo se alespoň respektovat. A přitom si neškodit, což je jistě v dnešní době aktuální téma. Myslím, že kniha (či film) Enderova hra by navzdory svému vojenskému vyznění svým humanistickým závěrem zarazila většinu dospělé populace. A možná by mnozí i pochopili, jak důležitý je i tento subžánr fantastiky.

Nechceme v tomto článku zacházet až k takovým pojmům, jako je kyberpunk (autor tohoto článku patří mezi zakladatele českého kyberpunku), steampunk nebo velice oblíbené „postapo“ (postapokalyptické příběhy z blízké budoucnosti, často zpracovávané i v počítačových hrách). Z hlediska běžného čtenáře jsou tyto subžánry možná příliš okrajové, i když při slově Matrix si část žáků okamžitě spojí počítačové technologie a akční příběhy – opět s dystopickým nádechem. Nicméně, pokud stále zůstáváme pouze u vymezujícího termínu science-fiction, musíme zmínit ještě jeden zásadní subžánr.

Alternativní historie

Atributy: něco se v historii odehrálo jinak

Opět velice oblíbené téma na druhém stupni základní školy. Alternativní historie (někdy používaná v kombinaci se strojem času) vždy zasahuje do naší historie a řeší, co by, kdyby… Spoluautor článku ve svém románu Není krve bez ohně poslal do bitvy u Slavkova v roce 1805 německé tanky z druhé světové války. Porážka Napoleona by totiž zásadně změnila dějiny i současnou tvář Evropy. V příbězích o alternativní historii se autor i čtenář vlastně pohybují v dějepise, jen trochu poupraveném, ale s odpovídajícími reáliemi zvolené doby. Jsou to takové hrátky s historií.

(Pozn.: Typickou alternativní historií byly dvě české filmové komedie Zabil jsem Einsteina, pánové a Zítra ráno vstanu a opařím se čajem.)

Dnes jsme se věnovali subžánrům sci-fi. Snažili jsme se do tohoto textu vložit zejména zkušenosti z besed z knihoven, základních škol i středních škol. Víme, jak posluchači v knihovnách a ve školách reagují na pop-kulturní odkazy. Dobře.

 

V dalších dílech tohoto seriálu se zaměříme na subžánry „fantasy“, která je vedle detektivek či zamilovaných románů vůbec nejčtenějším žánrem dneška.